Před dvaceti lety: DeLorean DMC–12 se vrací do budoucnosti

Filmoví fanoušci si možná vzpomenou na automobil, který uměl cestovat v čase. Jednalo se o vůz, který slavil nemalé úspěchy. V roce 1985 se dostal před kamery poprvé a pak ještě dvakrát v pokračováních Návratu do budoucnosti. Zahrál si také v epizodě seriálu Simpsonovi a v několika videoklipech. Naneštěstí pro značku DeLorean zůstalo pouze u těchto hereckých úspěchů.

Vydáno: 10.10.2009

Zájem filmových producentů je zcela pochopitelný. Vůz měl na svou dobu ojedinělý vzhled. Největším lákadlem byly samozřejmě vzhůru výklopné dveře a především karoserie, která zůstala u většiny vyrobených exemplářů nenalakována. Celý příběh této malé automobilky je velmi zajímavý. Začal velkým vzestupem a skončil ještě větším pádem.

John Zachary DeLorean

Historie automobilky DeLorean je totiž zkrácenou verzí životního příběhu svého zakladatele. John Zachary DeLorean byl prototyp mladého a úspěšného (zcela logicky také velmi bohatého) člověka. Ve svých jednatřiceti letech se dostal do čela oddělení pro novou techniku ve značce Pontiac. Perspektivní manažer to však dotáhl ještě dále. Přes ředitele této automobilky putoval na pozici viceprezidenta GM a nezalekl se ani řízení Chevroletu, až nakonec došel do severoamerické rady General Motors. Vzdálený mu nebyl ani úplný vrchol, tedy řízení celého koncernu. Jenže John Zachary nečekaně skončil.

Chtěl totiž realizovat své představy o moderním automobilu a k tomu účelu založil vlastní společnost. Cíl byl poměrně odvážný. Vyrábět se měl sportovní vůz, který by byl relativně dostupný, atraktivní a především bezpečný. Právě kvůli bezpečnosti měl být motor uložen doprostřed a uvolnit vpředu prostor pro velké deformační zóny. Standardem měly být také airbagy, použita měla být nově vyvinutá plastová hmota ERM, ze které měla být vyrobena samonosná karoserie.

Velké plány, problémová realizace

Jenže realita byla poněkud jiná. Ve finále se totiž neprosadily ani deformační zóny, ani airbagy, vůz dostal páteřový rám a karoserie byla nakonec vyrobena z levnějších plastů, na které se nanášela tenká vrstva nerezové oceli. První předobraz budoucího automobilu vznikl za přispění Giorgietta Giugiara v roce 1975. O rok později přišly další dva prototypy.

Realizace sportovního kupé koncepce 2+2 se začínala potýkat s problémy a model DMC-12 nabral zpoždění. Ani záměr o použití kompaktního a propracovaného motoru uloženého uprostřed nebyl dodržen. Po hledání vhodného agregátu nakonec padla volba na šestiválec, který vzešel ze spolupráce Peugeotu, Volva a Renaultu a který se nastěhoval úplně dozadu.

Kam s výrobou?

Problémy také působil fakt, že chyběla velká spousta peněž – přibližně 100 milionů dolarů a nebylo tak úplně jisté, kde se bude realizovat výroba. John Zachary ovšem vyřešil tyto dva problémy najednou tím, že začal spolupracovat s britskou vládou. V době, kdy Anglií zmítala velká nezaměstnanost, přišel s nabídkou 2500 pracovních míst v budoucí továrně a Margaret Thatcher ji přijala. Na oplátku poskytla DeLoreanovi potřebné finance a výroba mohla začít.

Stavba továrny byla zahájena nedaleko Belfastu 2.8. 1978. První prototyp konečné verze nového kupé byl představen až o dva roky později. Původní plány na světovou premiéru v říjnu 1980 se odsunuly a svět poprvé spatřil DeLorean DMC-12 na autosalonu v Ženevě, který se odehrál na jaře 1981.

„Velký úspěch“

Během představování vozu se DeLorean dostal do centra dění. Všichni byli zvědaví na automobil s atraktivní čistě kovovou karoserií a vzhůru otvíranými dveřmi. Konečné údaje hovořily o šestiválcovém motoru 2,8 l s výkonem 130 koní (5500 ot./min) a pětistupňové manuální převodovce. Možné bylo také objednat třístupňový automat s hydrodynamickým měničem točivých momentů. Zrychlení z nuly na 100 km/h se pohybuje okolo deseti sekund a maximální rychlost dosahovala na hranici 200 km/h.

V tomto ohledu zůstal automobil poněkud za očekáváním. Mohla za to kromě jiného vysoká hmotnost, která také zapříčinila spotřebu pohybující se kolem 15 l / 100 km. Pozitivně byly ovšem vnímány jízdní vlastnosti. Kupodivu automobil údajně nebyl přetáčivý a nabízel jisté chování a relativně pohodlné cestování.

Ale ta kvalita…

Počátek výroby tedy i přes určité problémy znamenal úspěch. Přestože cena automobilu narostla na více než dvojnásobek (25 000 USD, zamýšleno bylo maximum 10 000 USD), o zákazníky nouze nebyla. Dokonce byly vytvořeny pořadníky a prodej takzvaně z druhé ruky představoval ještě vyšší cenu, než byla ta původní. Jenže brzy se přišlo na to, že DMC-12 ani zdaleka nedosahuje kvality Mercedesu, jak bylo předpovídáno.

Vůz se totiž vyráběl ručně a drtivou většinu dílů dodávaly jiné značky. Poskládaný automobil trpěl nízkou kvalitou zpracování. Traduje se, že ani jeden exemplář nemá dveře, které by stoprocentně lícovaly. Velká většina měla kovový vzhled, někteří zákazníci si vůz ovšem nechali nalakovat a existovala také série, která byla pozlacená a samozřejmě nehorázně drahá.

Konec velkých plánů

Úspěšné tažení tohoto modelu netrvalo ani jeden roka a pak přišel prudký pád. I přes bohatou výbavu obsahující centrál, klimatizaci, elektricky ovládaná okna a zpětná zrcátka, kožené čalounění a podobně nebyl o vůz zájem, což logicky vyústilo v problémy, které se ukázaly jako existenční.

Trpělivost došla také anglické vládě, která přestala značku DeLorean podporovat a konec na sebe nenechal dlouho čekat. Poslední květnový den roku 1982 znamenal pro automobilku uzavření výrobních linek a na podzim byl vyhlášen bankrot. Příběh má ale ještě pokračování. John Z. DeLorean se zřejmě v zoufalé snaze zachránit svůj sen zapletl do obchodování s drogami a dokonce byl zatčen.

DeLorean DMC-12 mohl být úspěšným automobilem, kdyby…. Jenže na to se příliš nehraje. Do motoristické historie se zapsal tento vůz jako velmi zajímavý a skrývající netradiční řešení (například na unikátně vyráběnou karoserii byla záruka 25 let). V roce 2008 byla výroba obnovena. Vznikla dvacítka sběratelských exponátů a nově se ukazuje, že by ani to nemuselo znamenat definitivní konec. Objevily se zprávy, že se chystá nástupce DeLorean Solstice, takže se nechme překvapit.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: DeLorean.com, archiv

Galerie