Těšíte se, až pro vás do hospody dojede místo taxíku vaše auto bez řidiče? Budete si muset ještě nějakou dobu počkat. Alespoň to predikuje Zdeněk Lokaj z Fakulty dopravní ČVUT v Praze, který se samořídícími automobily zabývá. V rozhovoru pro ZAVOLANTEM říká, že největším problémem autonomních aut zdaleka nebudou technické možnosti. Hlavní překážkou budou lidé.
Budou někdy auta řídit úplně sama?
Těžko říct. Ta otázka není jenom o technologii, o tom, jestli to auta dokážou, toho určitě dosáhneme. Ale je to věc akceptace uživatelů, jestli o to budou mít lidé zájem, a jestli to bude umožňovat v budoucnosti legislativa. Jestli vůbec najdeme takový model, který dokáže řešit odpovědnost za škodu, a tak dále. Ale myslím si, že technicky to problém nebude.
Technická otázka mne teď zajímá. Kdy dosáhneme nejvyššího stupně autonomního řízení? Tedy že si zavolám auto, a ono pro mne samo přijede?
Ve chvíli, kdy vyřešíme zbylých několik jednotek procent nevyřešených technických detailů. A zrovna v tomto případě platí okřídlené “ďábel se ukrývá v detailu”, protože musíme vyřešit, co udělá vozidlo v krizových situacích, v situacích, se kterými se nikdy předtím nesetkalo.
Etický problém: vozidlo se bude muset rozhodnout, zda zabije svého majitele, nebo zabije tři lidi stojící na zastávce tramvaje. Představte si palcové titulky “autonomní vůz zabil pasažéry městské hromadné dopravy”. Jakým způsobem se to projeví v akceptaci uživatelů, budou vůbec takové auto chtít? Myslím si, že naše generace už to nezažije, že to bude až ta další.
Budou si lidé chtít koupit auto, které bude mít někde ve svém kódu řádek, který umožní zabít člověka co sedí uvnitř auta?
Bude to o změně smýšlení lidí. Pro nás to ještě nebude, naše generace má pořád auto zažité jako statusový symbol. Ale nově vyrůstající generace má auto jako službu a vůbec o těchto problémech nepřemýšlí.
Co je těch zbývajících několik procent překážek, které zbývá překonat?
V současné době se většina autonomních vozidel testuje na polygonech nebo směrově oddělených komunikacích, což je jednodušší na rozhodování. Ale už začínají dostávat do aglomerací a městských provozů, a teď záleží, jak bude vypadat koexistence vozidel s autonomním řízením a vozidel, které řídí konvenční řidič. Vozidlo s řidičem se nechová racionálně. Jak se budou tato vozidla vzájemně ovlivňovat?
Další věc je dlouhodobá spolehlivost systémů. Autonomní vozidla se reálně vyvíjejí zhruba pět let, a sama se učí na základě toho co zažila. Jakým způsobem bude vyřešeno sdílení zkušeností? Kdo bude filtrovat, jestli to rozhodnutí bylo správné nebo špatné? To jsou otázky rozvoje těchto systémů. Ještě jsem neslyšel, jakým způsobem bude vyřešeno, když bude na křižovatce deset autonomních aut, a každé z nich bude mít jinou zkušenost, jinou úroveň toho, co umí. Budou si to vyměňovat? Nebo budou centrální updaty z automobilek? Nebo se budou sbírat data a vyhodnocovat a na základě toho se budou aktualizovat firmwary?
A úplně samostatný bod zájmu je bezpečnost, cyber security. Protože vozidlo je otevřené, komunikuje ven i dovnitř. Takže musíte vyřešit, jak zajistit, aby nebylo možné takové vozidlo ovlivnit. Už jen tím, že máte senzoriku, z níž potřebujete získávat kvalitní a validní data a musíte si být jistý, že nebyla během komunikace nějakým způsobem pozměněna.
Je tedy možné, že někdo auto hackne a převezme nad ním kontrolu?
To je možné. Ale to není ten hlavní problém, protože když vám někdo začne točit volantem, tak to zjistíte. Nejhorším problémem je, jakým způsobem detekovat útoky, které způsobí změnu parametrů. Například budete mít algoritmus, že vozidlo má zahájit zatáčení před zatáčkou za 0,01 sekundy. Hacker se nabourá do nastavení a změní tento parametr, že vozidlo má zahájit zatáčení za 2,0 sekundy. To je změna, kterou velmi těžko detekujete, a to budou ty nejhorší útoky.
Kdo se dnes zabývá dořešením těchto problémů?
Těch subjektů je na světě celá řada, ale o výzkumu a vývoji se toho mnoho nedozvíte. Všichni vývojáři se chlubí jen svými úspěchy, ale nebudou se chlubit tím, co se jim nepovedlo, nebo jak daleko ve vývoji jsou.
Zajímavé je, že pole potenciálních výrobců se podstatně rozšířilo od automobilek až k Uberu, Googlu a dalším společnostem, které jsou víc IT, a dnes se slévá automobilový průmysl a IT byznys. Tyto společnosti teď budou muset spojit síly, protože ani jedna z nich nemůže tento souboj vyhrát. Je to komplikovaný organizmus, kterým má mnoho aspektů, a jedna firma to nemůže vyřešit.
Dá se říct, kdo je ve vývoji autonomních aut nejdál?
To vám nikdo neřekne. Vývoj je jedna z nejvíc utajených věcí, které automobilky mají. Ukazují své prototypy, které jezdí, ale nikdy vám neřeknou, jak jsou daleko.
Musím se zeptat na nehodu autonomního vozidla Uberu v USA. Co jste si říkal, když jste viděl to video?
Že kdyby seděl za volantem jakýkoliv jiný řidič, tak by to stejně nedokázal odvrátit. Jen proto, že to bylo vozidlo s autonomním řízením, tak se to dostalo do zpráv.
Nepřipadalo vám to jako chyba toho autonomního systému?
Ten systém nemůže zareagovat na všechno, stejně jako člověk nemůže zareagovat na všechno. To je chiméra, očekávat že technologie bude naprosto stoprocentní. Určitě bude mít vyšší spolehlivost, než má člověk, bude se rozhodovat racionálněji, ale nikdy nebude stoprocentní, to prostě fyzikálně nejde.
Neměl by autonomní vůz vidět člověka i ve tmě? Má přece senzory, které vidí lépe než člověk.
To auto má noční vidění, ultrazvuková čidla, laserová čidla, senzorů je celá řada. Ale vy nemůžete predikovat, že cyklistka se v jednu chvíli rozhodne, že vám skočí pod kola. Na tom videu bylo vidět, že vyšla z nějakého tmavého místa do vozovky, což reálně to vozidlo nemohlo detekovat a nestihlo reagovat. Samozřejmě záleží, jak byla daleko od vozidla, jak jsou nastavena čidla, ale ta cyklistka se zřejmě dostala do perimetrů čidel ve chvíli, když to vozidlo tam už bylo. Jestliže jelo 80 nebo 90 km/h, tak nemohlo stihnout zareagovat. Je to pořád jen počítač. Byť je řádově rychlejší, než je člověk, tak to není všespásné. Tyhle nehody se budou dít a bude jich přibývat.
Budeme za deset let jezdit s autonomními auty?
Vy byste to chtěl? Je vůbec otázka, jestli za deset let bude poptávka po autonomním řízení, i kdyby to bylo technicky možné. Já si myslím, že to bude evoluční posun, že se nebudeme chtít vzdát řízení, a i když budeme používat autonomní funkce na dálnici nebo v koloně, pořád budeme mít možnost přehodit páčku a řídit si sami.
doc. Ing. Zdeněk Lokaj, Ph.D.
působí v Ústavu aplikované informatiky v dopravě, na Fakultě dopravní ČVUT v Praze. Vede výzkumné a vývojové projekty v oborudopravní telematiky, elektronické identifikace a dopravních systémů v silniční dopravě, zejména kooperativních systémů. Od roku 2012 navíc spolupracuje s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze v oblasti výzkumu identifikačních systémů. V minulosti pracoval také ve společnosti Accenture, kde se zaměřoval na informační systémy pro oblast dopravy (elektronické mýtné, elektronické jízdné) a v Microsoftu.
