Pravidelně se v médiích objevuje žehrání nad tím, že Česká republika má zoufale starý vozový park. Auta tu mají průměrné stáří 15 let, v podstatě jsme vrakoviště Evropy. Nemyslím si, že to je nějaká tragédie a zkusím vysvětlit proč.
Za prvé, patnáct let staré auto je po století vývoje téměř do dokonalosti vychytaný moderní stroj. Na rozdíl od těch úplně nejnovějších aut vydrží dalších dvacet let provozu. Podle mě je škoda ničit něco, co funguje.
Já mám třeba auto, které letos oslaví kulatých 20 let. Má najeto 400 tisíc kilometrů a při rozumném servisu zvládne ještě jednou tolik. Jsou dokonce lidé, kteří tvrdí, že provozovat takhle staré auto je ekologičtější, než ho sešrotovat a koupit si nové, vyrobené z nově vytěžených surovin a za použití další energie.
Za druhé, právě tahle starší auta mají tu výhodu, že představují špičkový poměr cena/výkon. Nová auta nejsou výrazně rychlejší, výrazně pohodlnější, ani nemají výrazně nižší spotřebu, zpravidla spíš žerou víc. Na Istrii dojedete starou Octavií za stejnou dobu, jako s tou úplně novou. Jediná přidaná hodnota té nové je v malinko lepším komfortu, přitom rozdíl ceny je půl milionu korun.
V jedné věci jsou nová auta neoddiskutovatelně lepší: jsou bezpečnější. Mají plno airbagů, což vám může být jedno, když nebouráte, ale jakmile dostanete ránu, tak se to fakt hodí, taky jsem si to nedávno vyzkoušel. Většinou mají taky tužší karoserii. A taky už dneska mají povinně ESP, takže nemusíte vůbec umět řídit, a stejně vás většinou vytáhnou ze smyku.
Ale pro miliony lidí v Česku to jsou benefity, za které si nejsou ochotni (nebo nemohou) připlatit stovky tisíc korun navíc. V blahobytné Praze to možná tolik nevidíme, ale vyjeďte za její hranice. Nemusíte ani tak daleko, stačí takové Kladno nebo Slaný. Platy jsou v lepším případě poloviční a autobus jezdí dvakrát za den. Lidé, co tam bydlí, potřebují auto nutně každý den, aby se dostali do práce, na nákup, k doktorovi. Mimo Prahu žije 85 % Čechů a snahou o eliminaci starších aut bereme velké části z nich jedinou možnost mobility.
Za třetí je tu ještě argument, že číslo průměrného věku je zkreslené, protože plno registrovaných aut vůbec nejezdí, nebo jezdí jen jedou za týden pět kilometrů na nákup. To je případ těch třicet i čtyřicet let starých škodovek, které na silnicích už moc nevidíte. Do statistiky se počítá 56 tisíc aut značek Lada/VAZ, 21 tisíc trabantů, 13 tisíc wartburgů, 12 tisíc moskvičů nebo 4 tisíce vozů Volha. Dá se předpokládat, že většina těchto aut moc nejezdí. I to může představovat nějaký ten rok ve statistice.
Za čtvrté, je nutné přiznat, že Česko patří v EU mezi země s nejnižšími náklady na provoz auta. Povinná technická zkouška stojí tisícovku, nemáme žádné emisní zpoplatnění, silniční daň platí jen živnostníci, když se k tomu přihlásí, na mnoha místech se parkuje zadarmo.
To se samozřejmě může změnit. Čas od času se objeví nápad, jak provoz starších aut zatížit vyšším zdaněním. Proto zelený ministr Bursík v roce 2009 zavedl ekologický poplatek, což je daň za přepis auta — čím starší, tím dražší. Mimochodem i to může být částečný důvod, proč si lidé auto nevymění: radši si nechají 30 let starého Favorita, než aby si koupili 20 let starou Felicii a k ceně auta 10 tisíc korun připlatili dalších 10 tisíc za přepis.
Před časem zvažoval Ťok, že zavede roční poplatek za provoz auta, a to poměrně drakonický, až 16 tisíc za ty úplně nejstarší auta. Babiš to rázně utnul, protože správně vytušil, že to by mu u jeho mimopražských voličů hodně uškodilo. Teď si podobnou analýzu nechává zpracovat ministerstvo životního prostředí, ale Babiše podezírám, že to je součástí jeho mediální strategie — vystrašit lidi a pak problém rázně vyřešit. Ale třeba se pletu a skutečně se provoz starších aut zdaní. Přežijeme to, ale bude to mít i politické důsledky.
Podle mě je dobře, že provoz aut v Česku není drahý, protože umožňuje mobilitu velkého množství i méně bohatých lidí. Možnost mobility je strašně důležitá a zvlášť na těch vesnicích jsou negativní externality zanedbatelné. Proto mi nevadí, že máme tak starý vozový park.
