Renault Grand Scénic 2.0 dCi: nejrychlejší z rodiny

TEST: Renault Scénic i jeho delší verzi Grand Scénic jsme už viděli před pár měsíci. Tentokrát ale před redakční garáží zaparkovalo francouzské MPV s nejsilnějším naftovým dvoulitrem, nejvyšší výbavou a v sedmimístném provedení. Potvrdil se náš předpoklad, že to bude ideální společník na dlouhou cestu Evropou?

Vydáno: 18.11.2009

Redakční garáží našeho magazínu už prošla kratší verze kompaktního MPV Scénic a ještě před ní jsme otestovali Grand Scénic se slabším nafťákem 1.5 dCi. Tentokrát jsme se podívali na nejsilnější naftový motor 2.0 dCi, který rodinnému autu dopřává slušný výkon 160 koní (118 kW).

Testovaný naftový čtyřválec s točivým momentem 380 Nm je vrcholem nabídky. Není divu, u francouzského MPV bychom snad ani nečekali, že by nabídl velký benzinový motor, volba vznětové jednotky je navíc vzhledem k předpokladu delších a klidnějších cest naprosto logická. I tak je ale nutné dodat, že nejde o žádného lenocha. Zátah motoru je bohatě cítit už od 1500 otáček, vrchol točivého momentu přichází na hodnotě 2000 ot/min. Maxima výkonu dosáhne ve 3750 otáčkách, ale tak vysoko není ve většině jízdních režimů vůbec potřeba točit, my jsme se v praxi nedostávali přes 3000 ot/min.

Francouzský nafťák má vstříkování common rail s variabilní geometrií lopatek turbodmychadla, jeho chod je příkladně tichý a i přes vyšší hmotnost Grand Scénicu (1600 kg) s ním hýbe docela svižně. Z nuly na stovku tot MPV zrychlí za 9,5 sekundy a nedělají mu potíže ani dálniční rychlosti daleko nad 160 km/h.

Na palubě zůstává nejdůležitějším momentem zájmu konstruktérů pohodlí. Šestistupňová převodovka nejenže šetří naftu při dálničních rychlostech, ale navíc dokáže docela přesně řadit rychlosti. Pohodlný volant s menším průměrem a širším věncem zajišťuje zase vcelku komunikativní řízení. To je sice poněkud měkké ve městě, na dálnici ale příjemně ztuhne. Co se týká podvozku, i zde je potřeba Renaultu vyřknout pochvalu, neboť výborně žehlí nerovnosti a ani přes vyšší stavbu jsme nezaznamenali rušivé výraznější naklánění. Nedotáčivost přijde ke slovu až v kritických situacích.

Náš 2000 kilometrů dlouhý test skončil s výsledkem 7,7 l/100 km. Je pravdou, že se dá s motorem jezdit ještě úsporněji (naše představy se pohybují kolem hodnoty sedmi litrů a o podobných číslech hovoří i testy konkurence). V našich testovacích okruzích byl ovšem vysoký podíl městských cest (kde se dá jezdit se spotřebou 8 litrů) a dálničních tahů (ve sto šedesáti rovněž zhruba za 8 litrů), naopak okresky a jízdy mimo dálnici budou spotřebu výrazně srážet dolů. Díky této naší zkušenosti můžeme konstatovat, že při dlouhých jízdách po Evropě, na kterých se francouzskému MPV velice líbí, se pohodlně vejdete do osmi litrů, a to je výborný výsledek.

Komfortní koráb

Interiér i variabilitu důkladně popsal kolega Lukáš Dittrich ve svém testu Grand Scénicu 1.5 dCi, proto budu v těchto pasážích poněkud stručnější. Zaměřím se ale na sedmimístné uspořádání, které jsme měli k dispozici poprvé.

Zájemci o Renault Scénic (tím spíš o jeho větší provedení Grand) budou pochopitelně očekávat množství pohodlí, prostoru a komfortu. Tímto je mohu ubezpečit, že vše dostanou v míře vrchovaté. Renault Scénic totiž už ve své krátké verzi nabízí mnoho místa pro čtyři cestující, Grand Scénic k tomu přidává obrovský kufr. Jako správné MPV má i tento vůz množství odkládacích prostor (prý 40), mezi nimi i třeba šuplíky pod sedačkami a různé skryté schránky. Skvělý dojem z nich ale bohužel opět sráží taková banalita, jako jsou chybějící pořádné odkládací držáky na nápoje.

Pokud jde o celkový dojem z vnitřku auta, interiér je povedený. Ovladače známe z Laguny nebo Méganu, sdružený digitální displej trůní uprostřed středové konzoly a nabízí několik možností personalizace. Rozměrná a přehledná přístrojová deska působí hodnotně zejména v kávově světlé barevné kombinaci, která nám byla u zapůjčeného vozu dopřána. Její velká plocha je sestavena z měkčených a kvalitních tvrdých plastů, nijak rušivě nevrže ani nevyluzuje žádné pazvuky. Jako celek interiér působí kvalitně, byť se samozřejmě shodneme, že to není žádné Audi. Na rozdíl od svého kolegy jsem nezaznamenal žádné problémy s odpadávajícími plasty, proto za sebe říkám, že s kvalitou zpracování jsem byl spokojen.

Stěhovák i minibus

Variabilita interiéru je pro MPV typická: druhá řada sedadel se sestává ze tří samostatných sedaček, které lze nezávisle na sobě posouvat, sklápět nebo vyndat. Je navíc možné sklopit sedadlo předního spolujezdce. V našem případě vůz navíc ještě nabízel volbu mezi třetí řadou sedaček.

Základní hodnota zavazadlového prostoru je pouhých 208 litrů – neděste se. Toto číslo platí v okamžiku, kdy jsou zvednuta obě sedadla ve třetí řadě, respektive v kufru, což bude, jak si troufám odhadnout, ten méně častý případ. Jakmile je sklopíte zpátky do zcela rovné podlahy, dostanete se na stejně obrovských 752 litrů, které nabízí pětimístná verze, a po vyjmutí druhé řady sedadel vyroste celková kapacita přepravního prostoru ke stěhování vybízející hodnotě 2063 litrů.

A když budete chtít cestovat v sedmi lidech? Poslední řada sedadel překvapivě nenabízí úplně rezervní místa, hodící se leda pro děti školního věku, jak jsme tomu zvyklí u jiných sedmimístných aut. Vzhledem k tomu, že sedačky ve druhé řadě se dají posunout dopředu, není problém ani tak prostor pro nohy a kolena, ale šířka a místo nad hlavou. Odhadujeme, že na zadních sedačkách by se mohli bez větších obtíží svézt i dospívající či dospělí lidé středního vzrůstu. Jsou tam pro ně dokonce i nějaká odkládací místa.

Jako v bavlnce

Ještě než vyřkneme finální ortel, podívejme se, co nám vrcholná výbava Privilege nabízí. Dřívě jsem kritizoval použití karty (keycard) místo obvyklého klíče k odemykání a startování, ale v nejvyšší verzi ji stačí mít v kapse. Auto se přitom samo odemyká i zamyká a kartu není potřeba nikam zasouvat ani pro nastartování. Stejně tak by se dalo nadávat na automatickou ruční brzdu, která se zatáhne při každém zastavení a odbržďuje se tlačítkem. Ale tyto věci, jak se zdá, k moderním francouzským autům patří a je potřeba si na ně zvyknout.

Komfortu prospěje klimatizace, o bezpečí posádky se postará ESP (obojí je mimochodem už v základním Grand Scénicu za 400 tisíc) a čelní, boční i hlavové airbagy. Na dlouhých cestách kontinentem se bude hodit také tempomat. Nejvyšší výbava zahrnuje i hudební systém Arkamys s CD/MP3 přehrávačem a AUX/USB vstupem, přes který se nám mimochodem nepodařilo přehrát klasickou flashku (mass storage), ale jen hudební soubory uložené v iPhone.

Mezi doporučenou příplatkovou výbavu rozhodně patří navigační systém Carminat TomTom, který Renault dodá za příjemných 13.700 korun. Působivé bylo panoramatické střešní okno (příplatek 25 tisíc), které příjemně prosvětlovalo interiér.

První třídou za pár korun?

Pokud si někdo kupuje takto koncipovaného Renaulta, nehledá za volantem zábavu, ale pohodlí. A samozřejmě prostornost, ať už pro sebe a své spolujezdce, tak pro svá zavazadla. To všechno Grand Scénic nabízí, a ve vrcholné verzi i s patřičnou dávkou komfortních vymožeností.

Otázkou ale je, kolik si za to všechno Renault nechá zaplatit. V testu Grand Scénicu 1.5 dCi jsme chválili docela nízkou cenu, která se vešla pod půlmilion. S nejsilnějším motorem a nejvyšší výbavou musíme čekat poněkud vyšší částku, ale ani tak to není auto s cenovkou garsonky. V základu totiž přijde na 585 tisíc a když započítáme i cenu volitelné výbavy (z níž by se dala část s klidem vynechat), dostaneme se na výsledek 663 tisíc korun. Což pořád není tak moc za plně vybavené rodinné MPV. A i kdyby se to někomu zdálo hodně, je zde široký prostor ke kompromisům – jedná se přeci o vrcholný model.

Výsledná známka 1-

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Musím se opakovat. Grand Scénic je podle mě zkrátka ideální automobil. Vejde se do něj pět lidí (v tomto případě dokonce sedm), hromada zavazadel a i ten chlupatý rodinný mazlíček. A když zrovna potřebuju převážet něco jiného než lidi, žádný problém: sklopím nebo vyndám libovolný počet sedaček a naložím i přes 2000 litrů věcí. V tomto případě bylo na palubě možná až zbytečně moc luxusní výbavy a silný motor, mně osobně by stačila nějaká levnější verze. Ale jinak je to asi dokonalé auto. Dávám známku 1*
	Jana: Pamatuju si předchozí dva Scéniky, toho obyčejného i Granda. Oba se mi tenkrát líbily nejenom proto, že byly levné, ale v mém hodnocení to hrálo zásadní roli. V tomto případě jde pořád o skvělé auto, ale manžel má pravdu v tom, že nejsilnější motor a nejluxusnější výbava by pro nás asi byla zbytečná. To není výtka, to je individuální volba, věc poptávky a zájmu. Proto já bych zůstala u některé z předchozích verzí. Dávám známku 1-
	Nikola: Svůj názor oproti minulým setkáním měnit nebudu. Francouzský design je v tomto případě víc funkční, než elegantní, a i když se o Scénicu ani Grand Scénicu nedá říct, že by to byla auta ošklivá, nijak mne neoslovují. Na tom nic nezmění ani hezká červenovínová metalíza, ani kávový dvoubarevný interiér (ten je přecijen o mnoho hezčí než nějaká černá nuda, ale stejně jsem neoblomná). Dávám známku 2-
	Tomáš: Tak a máme tady asi to nejzajímavější, co mohl jinak nezajímavý Grand Scénic nabídnout: nejsilnější motor. A nakonec se mi docela líbil. Ono sice ani těch 160 koní na tak těžké a mohutné auto není zas tak moc, ale stejně zvládne zrychlit na stovku pod deset sekund a když na to šlápnete a vytočíte na 4 tisíce otáček (což asi řidič často dělat nebude, ale je dobré vědět, že to tam je), tak to i jede svižně. Všechno ostatní, tedy dobré řízení, řazení i podvozek, to trvá. Celek celkem ujde. Dávám známku 2-
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Martin Jedlička
Foto: Zuzana Procházková, Renault

Konkurence v našich testech
Citroën Grand C4 Picasso			Dodge Journey			Toyota Verso

PARAMETRY

Základní cena: 384 900 Kč
Základní cena v provedení 2.0 dCi Privilége 7 míst: 584 900 Kč

Cena doplňkové výbavy: 78 300 Kč

Celková cena 2.0 dCi Privilége 7 míst: 663 200 Kč

Galerie