Před dvaceti lety: Renault Mégane jako ho neznáte

Francouzský model Mégane se v současnosti vyrábí už ve svém třetím provedením. To první vyrazilo vstříc zákazníkům v roce 1995 a nutno podotknout, že hned na začátku byl tento vůz poměrně úspěšný. Málokdo ovšem ví, že úplně první automobil s názvem Mégane se objevil ještě o několik let dříve. Byl to vůz čtyřmístný, pětimetrový a s karoserií sedan.

Vydáno: 14.11.2009

Jak už asi tušíte, šlo o koncept který má s řadou Mégane společné snad jen to jméno. Na pařížském autosalonu 1988 se tento zajímavý automobil představil coby prototyp, na kterém vývojáři hledali nová řešení, která by byla později vhodná pro sériovou výrobu a Mégane měl poté zamířit do kategorie velkých luxusních sedanů.

Předpoklady k úspěchu měl tehdy nový koncept dobré. Už samotná karoserie s délkou 4953 mm ukrývající v sobě pouze čtyři místa slibovala skoro až nadbytek prostoru pro každého cestujícího. Ale do interiéru zamíříme až za chvilku. Protože šlo o výstavní exponát, bylo důležité, aby automobil zaujal už na první pohled.

Aerodynamika především

Tvary karoserie obstarala skupina designérů, kterou vedl Patrick La Quémet a která dále spolupracovala s italskou karosárnou Coggiola. Výsledek celého snažení můžete posoudit na přiložených fotografiích. Stejně jako většina ostatních konceptů této doby byl i Mégane hodně zaměřen na aerodynamiku. Tomu odpovídá nejen absence klik dveří, zpětných zrcátek a celkově čistý design, designéři si připravili ještě jednu “libůstku“ v podobě posuvného zadního skla, které měnilo karoserii sedan na něco jako hatchback, zvětšovalo prostor pro zadní cestující a hlavně snižovalo konečnou hodnotu odporu vzduchu na 0,21.

Další specialita pochází tentokrát od firmy Lunke. Jedná se o systém otevírání dveří. Jak už bylo řečeno, cestující (pokud někdy nějací byli) se museli obejít bez klasické kliky, což jim zřejmě nevadilo, protože se dveře otevíraly dálkovým ovládáním. Přední pár se posunul směrem vpřed, zadní pár směrem vzad a také díky absenci středového sloupku tak vznikl prostor pro nastupování o délce 1660 mm.

Luxus a pohodlí

Interiéru jednoznačně dominují sedadla, tedy vlastně křesla. Při pohledu na první řadu a její loketní opěrky se nemůžeme divit tomu, že se sedadla samočinně natáčela o 60° při otevření dveří tak, aby se usnadnilo nastupování. Kromě toho se dala elektricky nastavovat v nejrůznějších směrech a sedadlo spolujezdce bylo dokonce možné otočit o 180°. To vše bylo dílem firmy Bertrand Faure Automobile.

Pokud se zaměříme na pracoviště řidiče, najdeme zde několik zajímavých věcí. Kromě volantu stavitelného v obou směrech a podobnému těm současným to je především přístrojový štít. Ten obsahuje dvě obrazovky, které nahradily klasická zpětná zrcátka.

VHS, desky a diskety

A nejen to, dokonce zde byla umístěna jakási navigace. V dnešní době, kdy zabírají data těchto zařízení několik GB, působí tvrzení, že lze na obrazovku umístěnou na středovém panelu přehrávat mapy plánované cesty z disket, dosti úsměvně. Zřejmě tam neměli miliony takzvaných bodů zájmu.

A ve výčtu luxusní výbavy můžeme směle pokračovat dále, protože cestující vzadu měli k dispozici takový jakoby multimediální zábavný systém. O DVD a prostorovém zvuk se jim sice ještě ani nezdálo, ale zabudovaný přehrávač VHS kazet také nebyl k zahození. Předobraz opravdu moderní techniky ovšem představovala dvojice výklopných obrazovek, které byly ploché a pracovaly s tekutými krystaly. Celý tento systém dodala firma Philips a kromě videa obstarala také audio. Vůz se chlubil výkonným radiopřijímačem , přehrávačem kazet a kompaktních desek. Kvalitní zvuk pak pocházel z desítky reproduktorů.

Rychlý a těžký
Renault Mégane Concept Car zcela samozřejmě nebyl pouze o moderní výbavě. Svou podstatnou roli zde hrála také technika. Pod kapotou pracoval zážehový šestiválec o objemu 2965 ccm vybavený rozvodem OHC. Při pohledu na jeho parametry, 250 k a 348 Nm (2000-4000 ot/min), je jasné, že musel mít něco navíc. Kromě elektronicky řízeného systému vstřikování paliva to bylo především turbodmychadlo Garrett T3 doplněné o chladič stlačeného vzduchu.

Přestože se hmotnost automobilu pohybovala kolem 1800 kg, přičemž na přední nápravu připadalo 1200 kg, jeho dynamika nebyla úplně zanedbatelná. Maximální rychlost má hodnotu 260 km/h, zrychlení z nuly na 100 km/h proběhlo za 8,3 s a kilometr s pevným startem zdolal automobil za 28 s.

Motor spolupracoval s automatickou pětistupňovou převodovkou, kterou řidič ovládal pomocí malé páčky umístěné vedle volantu. Síla agregátu se přenášela na všechna čtyři kola, přičemž řízení se týkalo taktéž všech kol. Když už je řeč o kolech, tak uveďme, že se jednalo v případu konceptu Mégane o disky velikosti 17“ a pneumatiky Michelin MXX o rozměru 235/45 navíc ještě doplněné o sledování tlaku vzduchu, teploty pneumatik a vložku, která plnila funkci plášťů dnes známých pod názvem Run Flat.

Těžko říci, kde nakonec první Mégane skončil, zřejmě v nějakém muzeu. A stejně tak budeme jen těžko odhadovat, co přesně si z tohoto konceptu vzal hatchback se stejným názvem. Každopádně pokud tento koncept položil základ současnému automobilu, pak to je základ povedený, protože Renaultu Mégane se daří. O tom se můžete přesvědčit také v našich testech (Coupé 1.9 dCi, Coupé 2.0 TCe, Grandtour 1.4 TCe a následovat budou další).

Text: Lukáš Dittrich

Foto: Renault, archiv

Galerie