Přesně před dvaceti lety byla světu představena čtvrtá generace kabrioletu značky Mercedes-Benz. Model s už tehdy tradičním označením SL s sebou přinesl hned několik z hlediska bezpečnosti významných novinek. Zákazníci se mohli spolehnout na přední airbagy, bezpečnostní pásy integrované do opěradel a vystřelovací ochranný oblouk.
Vydáno: 11.7.2009
Právě ten se stal asi největší novinkou, která spolu s tímto modelem přišla na trh. Mercedes totiž nechtěl na svůj bezesporu pěkný kabriolet instalovat pro bezpečnost velmi důležitý ochranný rám. Ten totiž kazí estetický dojem, brání ve výhledu a tak dále. Řešení, které bylo uplatněno, je nakonec velice prosté.
„Vystřelovací“ ochrana
Jedná se o jakousi předzvěst dnešních pyrotechnicky vystřelovaných ochranných oblouků. V případě německé novinky z roku 1989 šlo o verzi, která se uváděla do pohotovosti pomocí předepnutých pružin. Ochranný rám byl vkusně instalován za zadní sedačky a zajištěn západkou. Pokud řídící jednotka zjistila nebezpeční převrácení automobilu, elektronicky tyto západky uvolnila a o zbytek už se postaraly zmiňované pružiny. Během 0,3 s byl rám na svém místě.
Zajímavé ovšem je to, že samotná automobilka přeci jen kalkulovala s tím, že by v případě čtyř cestujících mohlo dojít ke kontaktu rámu s hlavou zadních pasažérů. Z tohoto důvodu byl bezpečnostní rám obalen vrstvou polyuretanu.
Skládací střecha je sice pevná, ale hliníkové plechy nejsou příliš dobrým materiálem pro ochranu cestujících. Do činnosti se tedy uváděl tento prvek nezávisle na aktuální poloze střechy. Jen pro zajímavost dodejme, že střecha váží u tohoto modelu 34 kg.
Komfortní poloha
Pro lepší pocit vybavil Mercedes celý systém ještě hydraulickým ovládáním. Díky němu bylo možné podstatně pomaleji ochranný oblouk postavit už před zahájením cesty. Takzvaná komfortní poloha měla zajistit patřičný pocit bezpečený pro cestující.
Kromě ochranného oblouku dostal vůz také další prvky z oblasti pasivní bezpečnosti. Dnes to zní velice úsměvně, ale tehdy nebylo příliš obvyklé, aby měl vůz airbagy. V případě modelu SL čtvrté generace byly k dispozici přední airbagy, ale pouze na přání.
Na sedadlo
Vzhledem k absenci středového sloupku, na který se obvykle umisťoval bezpečnostní pás, bylo potřeba vyřešit další problém. Kam uchytit bezpečnostní pásy? Celý problém se vyřešil dnes už také známým způsobem. Jednoduše se rozšířilo opěradlo do strany a tím vzniklo potřebné místo.
Z toho vyplývá, že všechno zatížení v případě nehody musí udržet právě opěradlo. Němečtí inženýři ho proto vybavila konstrukcí odlité z hořčíkových slitin a uchycení opěradla hlídala elektronika, která se v případě jakékoli chyby ohlásila řidiči patřičným signálem. Nastavování sedadla probíhalo pomocí dvanácti elektromotorků a chybět nemohla ani paměť.
Mercedes-Benz SL vstoupil na motoristický svět ve dvou verzích. V roce 1989 byl model určený pro americký trh vybaven třílitrovým šestiválcem o výkonu 228 koní, evropské základní provedení disponovalo stejným motorem s výkonem 190 koní. Čtvrtá generace se vyráběla až do roku 2002, kdy ji vystřídala generace pátá. Test aktuálního provedení po faceliftu obsahuje článek „Mercedes-Benz SL 350: když se vrchol stane základem„.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: internet
