Před dvaceti lety: Fiat X1/9 – “baby Ferrari“

Psal se rok 1989 a poslední italský hit s označením X1/9 našel svého majitele. S příznačným názvem závěrečné edice “Gran Finale“ byla ukončena produkce sportovního dvoumístného automobilu, kterému postačilo k úspěchu pouhých 75 – 85 koní. Ovšem vyrobily se i silnější verze. O hodně silnější…

Vydáno: 31.10.2009

Historie tohoto bezesporu velmi elegantního a přitažlivého automobilu sahá do dob dnes už dávno minulých. První myšlenka, která položila základu Fiatu X1/9 se objevila už v šedesátých letech. Tehdy se začal plánovat nástupce modelu 850 Spider, který byl stavěn s už s ohledem na přísnější normy, které se chystaly vstoupit v platnost na americkém trhu.

Autobianchi a první prototyp

O první návrh, a nakonec i konečný design a úplně nakonec také o celou výrobu, se postarala známá firma Bertone. Pod taktovkou Marcella Gandiniho vznikl prototyp Autobianchi A112 Runabout. Že vám tento model něco připomíná? Ano, odpověď se skrývá v názvu samotném. Inspiraci totiž hledali tvůrci u závodních motorových člunů ze 60.let. Kromě tvarů, ochranného rámu a malinkatého předního skla mají tento fakt potvrzovat také hlavní světlomety umístěné až za dvojicí sedadel.

Prototyp A112 Runaboat byl představen veřejnosti v roce 1969 na akci zvané Torino Car Exhibition. Sériové provedení následně sice přišlo o některé prvky, které prezentoval prototyp, základní klínový tvar, dlouhý přední převis nebo vyklápěcí světlomety si ovšem ponechal a jeho design se stal jedním z hlavních lákadel, kterému někteří zákazníci jen těžko odolávali.

Kód X1/9

V celé modelové řadě tehdejšího Fiatu to byl vůz, který se dosti lišil od svých sourozenců, a právě to mělo být patrné už pouze při vyslovení názvu modelu. Trochu zvláštní označení X1/9 má své vcelku snadné vysvětlení. V dané době označovala italská značka písmenky XD vyvíjené motory a X1 prototypy osobních vozů.

Tak například X1/1 byl model 128, X1/3 model 130 a X1/38 byla předzvěst hatchbacku Ritmo. Prototyp dvoumístného sporťáku nesl název X1/9 a aby byla splněna podmínka evokující exkluzivitu tohoto automobilu, název se už pro sériové provedení nezměnil.

Fiat X1/9 je tu

V roce 1972 se konal italský autosalon Turin Motor Show a návštěvníci si zde mohli jako první na světě prohlédnout “silniční motorový člun“ v konečné sériové podobě. Dvoumístná karoserie ukrývala motor uložený napříč za zadními sedadly a disponovala pevnou sundavací střechou (Hard Top), která se ukládala dopředu pod kapotu a která měnila vůz z karoserie kupé na karoserii spider.

Fiat X1/9 používal hodně dílu ze svého podstatně tuctovějšího sourozence 128, a to včetně motoru. Kvůli koncepci, která byla zvolena pro sportovní novinku, byly ovšem nutné rozsáhlé úpravy, které umožnily například použití motoru určeného pro pohon předních kol a umístěného vpředu.

Slabý?

Co se týká jízdní výkonů, nečekejte zázraky. I když na danou dobu se jednalo o lepší průměr. Nový motor o objemu 1290 ccm podával maximální výkon 75 koní, zrychlení z nuly na 100 km/h proběhlo za 12,5 s a maximum bylo stanoveno na 170 km/h. První automobily využívaly čtyřstupňovou manuální převodovku. Karoserie se vyráběla v továrně Bertone v Turíně a převážela se do fabriky Fiatu, kde se automobil smontoval.

Velkou devizou byly jízdní vlastnosti (což bylo další z oněch lákadel na zákazníky). Vůz byl velmi lehký, jeho hmotnost se pohybovala kolem hodnoty 900 kg. Dokonce magazín Quattroroute, který dostal tento model do testu, napsal, že jezdí jako formule jedna. Sečteno a podtrženo, hned na počátku éry modelu X1/9 bylo zaděláno na prodejní úspěch.

Do Ameriky slabší

O dva roky později (1974) vstoupil Fiat také na americký trh. Zpočátku se zde prodávaly vozy v podstatě totožné s těmi evropskými, přísnější podmínky si ovšem postupem času vynutily úpravy, což pro zákazníky znamenalo omezení výkonu. Kvůli nižší produkci emisí přibyl třeba systém recyrkulace výfukových plynů. Výkon motoru byl redukován na 63 koní.

S rokem 1979 přišla do Ameriky silnější verze s agregátem o objemu 1,5 l a pětistupňovou manuální převodovkou. Karburátor byl nahrazen systémem vstřikování Bosh L-Jetronic a výkon navýšen na 75 koní.  

Silnější, ale těžší

Evropané se mohli těšit ze silnější verze už o rok dříve. V Birmingamu byla právě tato poprvé představena a pro starý kontinent měla výkon 85 koní. Bohužel byla v porovnání se starší jedna-trojkou těžší, takže výsledkem byla velmi podobná (ne-li stejná) jízdní dynamika. Automobil se však stále těšil velké oblibě kvůli už zmíněným jízdním vlastnostem. Poměrně rozšířena byla také přestavba, kdy se na místo původních motorů instaloval dvoulitr z Lancie.

Rok 1983 představuje ukončení výroby pod značkou Fiat. Celou produkci přebírá Bertone a na trhu se vůz dále prodává, i když pod novým jménem Bertone X1/9. Kromě pevné sundavací střechy se zákazníci těší z autorádia, elektricky ovládaných oken včetně větrného štítu a nechybí ani u sportovních vozů věc tolik potřebná, tedy digitální stopky. 

Konec výroby se datuje do roku 1988, doprodej už vyrobených automobilů pokračuje ještě další rok, až před dvaceti lety odjel se svým novým majitelem definitivně poslední kus. Konečné počty prodaných vozů ukazují na číslo zhruba 200 000 Fiatů (Bertone) X1/9.

Dvakrát ostře

Postupem času si Fiat X1/9 vysloužil přezdívku “Baby Ferrari“. Ta došla svého stoprocentního naplnění v případě dvou sportovních úprav, i když v těchto případech by se s klidem dalo vypustit slovíčko “Baby“.

O první ostrou verzi se postarala značka Abarth, a to už rok po představení modelu (1973). Původní motor vyměnila za větší o objemu 1840 ccm se šestnáctiventilovou hlavou a výkonem dvou set koní. Agregát využíval dva karburátory Webber a o dostatečný přísun vzduchu se staralo sání vyvedené ve stylu vozů formule jedna. Sice neznáme přesné údaje o zrychlení a maximální rychlosti, ale vzhledem k tomu, že hmotnost činila pouze 750 kg, můžeme odhadovat, že to byl pekelně rychlý stroj. Vyrobeno bylo ovšem pouze pět kusů.

Dva roky po představení jednoho pekelně rychlého automobilu se objevil další. Na pařížském autosalonu 1975 představila Dallara úpravu určenou pro okruhové soutěže a zašla ještě dál než Abarth. Objem původního motoru zvýšila z 1,3 l na 1,6 l a dodala vlastní hlavu, která také obsahovala 16 ventilů. Maximální výkon 192 k byl položen na hodnotě 10 000 ot./min, ale především byl tento stroj ještě o dalších 100 kg lehčí.

Tak šel čas

1) Předzvěst celého modelu přišla v roce 1969 v podobě prototypu Autobianchi Runabout. Koncept odkazující na motorové čluny z období 60. let vytvořil pod záštitou značky Bertone Mercella Gandini. Představení se odehrálo na Torino Car Exhibition.

2) Následovalo první sériové provedení, které se představilo na Torino Motor Show v roce 1972. Na své první zákazníky čekal vůz s karoserií dvoumístného kupé, kterou bylo možno během chvilky změnit na spider. První motor 1.3 SOHC dosahoval maximálně na 75 koní a z dnešního pohledu poskytoval pouze průměrnou dynamiku. Díky uložení napříč vzadu trpěl častým přehříváním.

3) V roce 1973 Abarth představuje svou úpravu modelu X1/9 s výkonem 200 koní a pneumatikami 235/55 x 13.

4) Fiat X1/9 vstupuje na americký trh (1974). Kvůli emisím jsou pozdější verze výkonově omezeny na 65 koní a 155 km/h.

5) Fiat X1/9 Corsa se představuje coby limitovaná edice v roce 1975. Od ostatních se liší zadním spoilerem, střechou lakovanou v barvě karoserie a magnesiovými disky kol s logem Bertone.

6) Ve stejném roce představuje Dallara Silhoutte racer závodní automobil s hmotností pouhých 650 kg a výkonem 192 koní.

7) Rok 1976 přináší provedení Serie Speciale I. Kromě potisků na bocích a plastového spoileru vpředu má tato verze jiné sedačky. Především bylo ovšem v tomto roce přestavěno přibližně třicet vozů na pravostranné řízení a dovezeno na Britský trh.

8) Coby poslední verze s motorem 1300 ccm se přestavuje edice Lido. Do prodeje vstupuje v roce 1977, je lakována pouze černě, má chromované nárazníky a světlý interiér.

9) V roce 1978 přichází na trh Fiat X1/9 s větším motorem a pětistupňovou převodovkou.

10) Ročník 1982 představuje přesunutí kompletní výroby pod značku Bertone. První verze nese označení IN a je vyráběna pouze jeden rok, kdy je nahrazena výbavou VS. Později přichází další výbava, tentokráte označena jako S. Hlavním poznávacím znamením je karoserie lakovaná do dvou barev.

11) Bertone X1/9 Sunshine přináší v roce 1985 změny v interiéru a nabídce barev.

13) Následující provedení nese opět označení S, je laděno sportovně, jezdí na kolech 185/60×13, do barvy karoserie je lakován také kryt motoru.

14) Konce výroby a prodeje na evropském trhu obstarává Bertone X1/9 Special Edition (1988 – 1989) a ve stejném období probíhá doprodej aut na britském trhu. Zde se pod označením Gran Finale prodávají modely vybavené disky kol O.Z., decentním zadním spoilerem, červeným nebo modrým lakem, klimatizací a dokonce interiérem obsahující Alcantaru.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Fiat, archiv

Galerie