Velký test nealkoholických piv. Které si vzít za volant?

SROVNÁVACÍ TEST: Co dělat, když musíte řídit a zároveň po cestě navštívíte nějaké to pohostinství? Odpověď zná dnes už snad každý, samozřejmě si dáme nealkoholické pivo. Jenomže tím nám vyvstává otázka, které že to bude? Odpověď na ni jsme s nasazení vlastního zdraví nedávno zjistili ve velkém testu nealkoholických piv.

Vydáno: 4.7.2009

Bez piva to v české kotlině zkrátka nejde. S pokušením dát si před jízdou tento lahodný nápoj bojuje téměř každý řidič. Samozřejmě my, zodpovědní, nikdy nepodléháme, zvlášť když nám supermarkety nabízejí tak širokou nabídku náhražky zvané nealkoholické pivo.

Abychom zachovali určitou objektivitu s ohledem na cenu, provedli jsme nákup v jednom obchodě na pražském Chodově a pořídili vše, co slibovalo nulový obsah alkoholu. Dohromady jsme tedy k testu získali deset druhů nealkoholického piva od známých značek až po nápoje, o kterých jsme dosud neslyšeli. Hned na úvod musíme podotknout, že rozdíly mezi značkami jsou skutečně velmi výrazné.

A stejně tak hned na začátku testu bychom chtěli upozornit, že hodnotit chuť je věcí velmi subjektivní. Výsledky proto prosím berte spíše jako doporučení redakce ZaVolantem.cz, nikoli jako definitivní a konečné pořadí. Každému chutná něco jiného, takže je možné (i když o tom trochu pochybujeme), že to, co nám nechutnalo, může někomu chutnat a naopak. Nakonec to potvrdil i tento test, nebo chcete-li pokus. Ale i přes rozdílnost názorů bylo konečné pořadí zcela jasné.

Pro test jsme sestavili porotu složenou ze dvou redaktorů a pěti čtenářů, kteří přijali naše pozvání (za to jim děkujeme). Každý jednotlivec měl za úkol ochutnat postupně všech deset druhů piva, slovně okomentovat své dojmy a udělit hodnocení v rozsahu nula až deset bodů. Jak se nakonec ukázalo, úkol to nebyl tak úplně lehký.

Základní vlastnosti mají všechna nealkoholická piva stejné. Stejné je také množství obsahu alkoholu uváděné na etiketách. S výjimkou Radegastu a Bavarie všichni slibují obsah maximálně 0,5%. Radegast je “čistší” o jednu setinu procenta a Bavarie sebevědomě hlásí nulu. Dost bylo teoretických úvodů, pojďme ochutnávat.

Pivní spodina

A začneme onou zmiňovanou Bavarií. Musíme upozornit na to, že jako jedinou jsme ji nesehnali v láhvi, ale v plechovce. To se může do jisté míry odrazit na ceně. Jak už jsme napsali, je to jediné pivo, které vám slibuje úplnou nulu. Prvním douškem bylo jasné, proč si to může dovolit (i když se nám to zdá trochu podezřelé). Tento nápoj má totiž daleko blíže k vodě z kohoutku, než k pivu, natož k alkoholickému pivu. To se samozřejmě podepsalo na bodovém i ústním hodnocení. Jen těsně unikla Bavarie poslednímu místu, ale i přes to ji doporučit nemůžeme. Téměř na chlup stejně na tom je o malinko chutnější a nám zcela neznámé pivo Brewer.

Bernard na tři způsoby

Poslední místo si vysloužil Bernard Free. Pochválit lze snad pouze zajímavé zátky, které tato verze nealkoholického piva má. Problém je ovšem v tom, že pod tou pěknou zátkou se ukrývá nápoj, který obsahuje pachuť silně přehlušující konečnou chuť. Kdo překoná první šok, který utrpí vaše chuťové buňky, ten se může chvilku radovat s ucházející chuti, ale jasný konec všemu dá nepříjemný, takříkajíc ocas.

K našemu překvapení se naopak ujal Bernard s příchutí švestky, a to především u ženské části poroty. Důvod je prostý. Tento nápoj je velmi sladký a skutečně chutný, má to ale malý háček. Když chci nealkoholickou náhradu za pivo, očekávám patřičnou chuť a té se tento Bernard vůbec neblíží. Řekněme spíš, že se jedná o zajímavou a chutnou alternativu. Proto dostává zvláštní ocenění. Čtenářky ho vypily během okamžiku.

Do třetice Bernard a tentokrát s názvem Jantar. Bohužel jsme neodhalili, v čem se liší od verze Free. Můžeme pouze konstatovat, že je o něco málo lepší než poražený testu, ale slovní hodnocení čtenářů v podobě, že je zde cítit bahno, případně chléb, mu příliš bodů nepřineslo.

Poklidný střed

Doprostřed tohoto nealkoholického spektra  bychom zasadili v poslední době velmi populární Svijany a Staropramen. Trochu výše pak sídlí Stella Artois. První dva jmenovaní se mohou pochlubit relativně slušnou schopností imitovat pravé pivo, ale na nejlepší to nestačilo. Neurazí vás a dají se vypít, ale nenadchnou.

Stella Artois NA se liší od všech účastníků testu cenou a objemem pouze 0,33 l. Kdo si potrpí na značku, ten jí dá určitě přednost, a až tak velkou chybu neudělá. Podle našeho názoru je to nápoj chutný s příjemnou vůní, ale vzhledem k chuti běžného piva až příliš sladký. Proto se nedostal dále, než na třetí místo.

A vítězem se stává…

Radegast Birell. Ne, ten to není. Je sice suverénně nejznámější a dokonce také chutný a s nejlepším poměrem mezi cenou a kvalitou. Dokonce je také schopen vytvořit nějakou tu pěnu. O tom si výše uvedení mohou nechat akorát zdát. Kromě silné mediální podpory má v kapse ještě jeden trumf, na rozdíl od všech ostatních jsem se s ním setkal v točené podobě, ale dnes hodnotíme podobu lahvovou.

A v té vyhrál nealkoholický Budějovický Budvar. Ten nám udělal radost už tím, že ihned po otevření zuřivě vypěnil z láhve ven. Barva, pěna, chuť i vůně jsou ze všech nejblíže skutečnému pivu. Nad Radegastem zvítězil v podstatě jen těsně, ovšem zbytek pole tak trochu deklasoval.

Závěr

Jak hodnotili jednotliví porotci ukazuje tabulka, stejně jako další podstatné údaje. Na konec zmiňme, že v poměru cena vs. kvalita se ještě ukázal v dobrém světle Staropramen, který s cenou pod deset korun nabízí přijatelnou kvalitu. Konečné pořadí tedy zní: Budvar Free, Radegast Birell a Stella Artois. Zvláštní ocenění připadá na Bernard s příchutí švestky. Úplně na závěr ještě jedno doporučení: nekombinujte tolik druhů piva najednou, po testu nám nebylo zrovna nejlépe.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Matěj Vaněček

 

Galerie