„Achjo, Máňo řekni mi, k čemu to je, spěchat v takovej krásnej den.“ Máňa odvětila, že neví a že radši má pomalou jízdu, kdy se může koukat z okýnka na krajinu kolem. Ujeli sotva pár metrů, když se k nim ten šílenec přihnal.
Vydáno: 25.12.2008
Máňa suše konstatovala, že borec v mercedesu, ve kterého se závodník vyklubal, asi hodlá předjet i je. Jarda se pousmál a jen se podíval do zrcátka. Máňa měla pravdu, mercedes už se dostával na jejich úroveň. Najednou se ale z protisměru vyloupla kolona několika aut, v jejich čele si to trůnil světlezelený wartburg. Jarda mu na pozdrav zablikal už z dálky, je to prostě zvyk, pozdravit kolegu s vozem vyrobeným ve stejné továrně. Dostalo se mu stejné odpovědi.
Nojo, jenže tahle kolona se nelíbila borcovi z mercedesu a už vůbec se mu nelíbilo, že Bejby si to šine jen pětašedesát, kdežto on by potřeboval nejmíň dvojnásobnou rychlost. Zuřivě tedy na Bejby troubil, až se z toho Máňa chytila za uši. Jarda si s tím ale nelámal hlavu, co by taky ostatně nadělal. Trabi víc jak 90 stejně nejel. Mercedes, evidentně vzteklý a nervózní, se přilepil Bejby na kufr, udělal nebezpečnou kličku mezi trabantem a protijedoucí kolonou a s kvílením kol zmizel daleko dopředu.
„To byl ale namyšlenec Jardo viď“ domáhala se Máňa rozsudku nad šílencem. „Jasně zlato, není nad naší Bejby. Dyť my ani nemůžme dostat pokutu za rychlou jízdu jako on“ a spiklenecky na Máňu mrkl.
Jako by se jeho slova chtěla naplnit, když se blížili k okraji Měchenic, cíli jejich výletu, uviděli na krajnici stát policejní auto. A koho pak to švestky vyhmátly? Přece jejich kolegu v mercedesu. S nasupeným výrazem si přebíral pokutu za rychlost a zlostně koukal na růžového trabanta Bejby, na Jardu a na Máňu, jak si spokojeně jedou tou svojí pětašedesátkou, jak jsou spokojení když zajíždějí ke své oblíbené cestičce vedoucí do lesa a jak Máňa bere igelitku se svačinou, to kdyby je přepadl hlad…
Text a foto: Zuzana Procházková
