Zaparkovat v Praze je dnes docela umění. Pokud nejste majitelem modré karty, nebo invalidního průkazu, téměř si neškrtnete. Jako by se na nás domluvil magistrát s MHD. Na „jedničce“ nebo „dvojce“ prostě nezaparkujete. I kdybyste byli třeba kouzelník.
Vydáno: 29.1.2008
Tak si řeknete, fajn to nevadí pojedu prostředkem hromadné dopravy. Cena za přestupní lístek, jak zajisté víte, se vyšplhala na nekřesťanských 26 Kč. Mám takový pocit, že si v České republice budeme za chvíli hrát na chuďase a chuďase. Co z nás nedostanou lékaři, dostanou z nás zaručeně jinde. Je to jako zkouška, co vydržíme.
Zpátky ale k dopravě. Nedávno jsem se přestěhovala s rodinou do satelitního městečka za Prahu. Každý den se musím dostat přímo do centra metropole. Pro mě to tedy znamená každodenní zlávání stresu.
Poprvé se vytočím u sjezdu z dálnice směrem na Spořilov, kdy mi to „hodí“ řidič do mého pruhu bez blinkru a ještě si přibrzdí. Podruhé se rozčílím na Bohdalci. Každé ráno spěcháte do práce, do školy nebo zkrátka někde musíte být. Proč tedy, když vidíte na semaforu zelenou, si nezařadíte rychlost?! Místo toho počkáte, až poodjede auto před vámi, zařadíte a pak se teprve pomalu rozjedete a na zelenou místo deseti aut projedou tři.
Když konečně sjedu z Bohdalce do Vršovic, naštvu se potřetí a naposledy. Tentokrát, když se podívám na ručičku, kolik mám v nádrži a že si teď musím jít koupit dva lístky za 18 korun, abych se svezla 15 minut v tramvaji. To už by mě vyšlo levněji jet až do centra autem.
Bohužel na Karlově náměstí se smí stát jen maximálně dvě hodiny. Nedávno jsem zde nechávala auto a s lítostí jsem zjistila, že odtud zmizeli ti pánové, co vybírali za parkování a nahradily je mechanické přístroje. Ne, že by mi tito pánové nějak přirostli k srdci, ale ti alespoň měli na vrácení! Tahle automatická „obluda“ bere jen koruny, dvoukoruny, pětikoruny, desetikoruny a dvacetikoruny. Chápu, že udělat přístroj na platební kartu nebo papírové bankovky je asi obtížnější, ale aby tam šly kovové padesátikoruny, když jich teď máme tolik, by tak těžké snad nebylo!
Pokud se tedy rozhodnete jet do centra, začněte si připravovat drobné. Za dvě hodiny jich tam naházíte za 80 korun. Ale prosím přesně! Jakmile tam hodíte 81, vysypou se vám nazpátek, že jste překročili maximální čas. Možná se vám zdá, že to přeháním, ale když si pak spočítáte kolik utratíte za to, abyste se dostali do práce, je to neuvěřitelné.
Jestli to tak půjde dál, koupím si pořádné boty a začnu chodit pěšky. Zavedu tím nový trend lidí zkrachovalých nad městskou dopravou.
Text: Veronika Peterková
