Scházíme se v sobotu 20. října, v sedm hodin na parkovišti u obchodního centra Tesco v Letňanech. Je příšerná zima. Co chvíli si říkám, jaký blázen si vymyslel organizovat pražskou Trabantiádu v takovém nelidském počasí. Ale už jsem kývla, že s přípravami na letošní devátý sraz pomůžu. A tak se snažím rozhýbat ztuhlé končetiny.
Vydáno: 7.11.2007
Oficiálně má akce začít v devět hodin. Do té doby se musí stihnout postavit stany pro registraci účastníků, zavěsit vlajku DDR (Deutsche demokratische republik), připravit soutěže, oddělit prostor určený pro trabanty od ostatních návštěvníků Tesca páskou, máme co dělat. Dostáváme slušivé, zářivě žluté vestičky s nápisem pořadatel. Bohužel, v zimě nás nezahřejí. Účelem letošního srazu není jen sejít se s ostatními majiteli trabantů, ale zároveň oslavit 50. výročí od začátku výroby těchto aut.
Není ještě ani devět hodin a objevují se první účastníci srazu, roztáčí se kolotoč zapisování registrací, kontrola řidičských průkazů, rozdávání pořadových čísel, focení každého trabanta na pamětní listy a korigování všech tak, abychom se na parkoviště vešli. Všude se postupem času začíná rozléhat družný hovor: všichni jsou rádi že vidí své kamarády. V jedenáct se dá říct, že dorazili všichni, zjišťujeme stav účastníků, přijelo jich přes 150!
Někteří to brali opravdu vážně
Po cestě jim sněžilo
„Vítám Vás na letošní deváté Trabantiádě,“ oslovuje megafonem tu kupu lidí Dáda, hlavní organizátor. Následuje několik vtipných poznámek a seznámení s programem dne. Sraz je oficiálně zahájen. I já se tedy vrhám mezi známé i neznámé tváře obhlédnout, jaká auta dorazila. Krumlovští trabantisté pouští ve svých trabantech 1.1 muziku z nadupaných repráků. Už několik let jejich auta vyhrávají soutěže o nejhezčí trabanty. Brňáci vyprávějí, jak jim cestou sněžilo.
I tady v Praze to vypadá, že se každou chvíli z nebe začnou sypat sněhové vločky. Na to ale nikdo nedá, počasí nepočasí, začíná se soutěžit. Dvojčata Tomáš a Martin Kotkovi, postavili slalomovou dráhu pro ty, kteří mají zájem vyzkoušet si, jak dobře ovládají svá vozidla. Úkolem je prokličkovat mezi kuželkami v co nejlepším čase a nevylít přitom kelímek s vodou postavený na přední kapotě. Někteří předvádějí mistrnou jízdu, jiní jedou spíš pro radost, nějaká ta shozená kuželka jim nevadí.
V další soutěži nejde o rychlost, jako spíš o to, jak dobře zná člověk trabanty po technické stránce. Soutěžícímu je ukázáno 15 různých součástek z trabanta a on musí během devadesáti vteřin vyjmenovat, kde je daná součástka na autě umístěna, případně jakou funkci zde plní. I letitý trabantista se zde kolikrát zapotí. O kousek dál ještě probíhá soutěž ve zdravovědě a pro děti jsou připraveny papíry, kam si mohou nakreslit svého trabanta.
V obležení diváků je i růžová Trabilimuzína
Jak se tak procházím kolem té spousty aut, sem tam zaslechnu hovory lidí, kteří se přišli jen tak podívat, cože se to tu děje. Asi dvanáctiletý klučina táhne tatínka směrem k autům a volá „Tyjo tati, to jsou krásný trabanti, hlavně tenhle oranžovej“ a ukazuje na autíčko upravené do tuningu s lesklým oranžovým lakem. Vůbec trabanti v tuningu budí všeobecnou pozornost. Všichni totiž znají ta stará oprýskaná auta našich dědečků, ale tohle je proti tomu úplně něco jiného. V obležení diváků je i růžová Trabilimuzína, netradiční Tramp, Trabi policie, ale i ostatní vozy z koncernu IFA jako wartburgy a barkasy.
Balanc na dvou kolech
V jednu hodinu je na programu spanilá jízda přes Prahu zakončená v kempu Džbán, kde má sraz pokračování. Jako pořadatelé máme za úkol zajistit nulovou ztrátovost trabíků při průjezdu městem, a tak vyrážíme napřed, obsadit důležité křižovatky na kterých budeme ukazovat správný směr jízdy. Jsem vysazena před Letenským tunelem a chvíle čekání na příjezd roztahané kolony trabantů si krátím okukováním projíždějících aut. Tedy lépe řečeno, já jsem okukována kolemjedoucími řidiči. Holka stojící na křižovatce v zářivě žluté vestě prostě budí pozornost. Jeden cyklista mi dokonce domlouvá: „Kdyby jste radši jezdili na kolech.“ Evidentně nemá rád smrad z výfukových plynů. To už naštěstí přijíždějí první Trabanti a já je koriguji správným směrem. Všichni na mě vesele troubí a mávají…no není to krása?
Na Džbáně probíhá další kolo soutěží. Při druhém slalomu si všichni zažijí krátkodobou zástavu srdce, a to když jeden ze závodníků nezvládne pravotočivý průjezd kolem kužele, jeho trabant se odlepí od země a dlouhou chvíli balancuje na dvou kolech. Převrátí se? Nepřevrátí? Naštěstí ne, spadne zpět na kola, bohužel končí se zlomenou přední nápravou.. auto je odtaženo. V davu to jen šumí „Viděl jsi to?“, „Moc nechybělo aby to hodil na střechu“, „Tak to jsem ještě neviděla“. Ještě několika dalším odvážlivcům se v této zatáčce nepovede manévr, jeden také chvíli balancuje na dvou kolech, situace už ale není vážná.
Sraz to byl opravdu barevný
Pomalu se začíná stmívat, mrzneme čím dál víc, nedaleká hospůdka přijde všem vhod. Po nasycení hladových žaludků a rozmrznutí veškerých údů přichází na řadu vyhlášení výsledků soutěží. Jsou předány poháry a diplomy za účast ve slalomech, za nejhezčí vozidla v kategorii tuning, klasik, kuriozita a ostatní vozidla IFA, za nejvzdálenějšího účastníka Trabantiády, za nejhezčího trabanťáka a trabanťačku a několik dalších. Jsou rozdány pamětní listy. Kolektivně zhodnocujeme sraz za vysoce povedený, až na to počasí.
Vzhledem k rannímu brzkému vstávání se rozloučím, nasednu do trabíka a vydávám se na cestu domů. Kdo není unaven, zůstává. Zábava pokračuje dlouho do večera, jsou promítány filmy a hraje živá kapela, chystá se karneval.
Letošní sezóna pro majitele malých plastových autíček končí, přes zimu budou trabanti odpočívat v garážích, aby se na jaře opět probudili a vyrazili na silnice.
Text a foto: Zuzana Procházková
