Test ojetiny: Oltcit Club 11R nastartuje i klikou (1988)

Technický vtip. Pojízdná sranda s křivým výfukem. I takto zlí jazykové hovoří o Oltcitu. Jenže podobné řeči pan Vladimír zásadně odmítá: „Je to spolehlivé auto, které ve své době patřilo k těm lepším. Kam se na něj hrabe nějaký Favorit,“ říká o svém plechovém miláčkovi spokojený majitel.

Vydáno: 30.1.2008 

Pan Vladimír bydlí v Mostě a už nějaký ten rok je v důchodu. Svého Oltcita si pořídil za 60 tisíc korun v roce 1989. Od té doby s ním najel 70 tisíc kilometrů. Auto nikdy svého majitele nezměnilo. Navíc se o něj Vladimír stará velmi dobře. Přes zimu odpočívá, a pokud se objeví nějaká závada, řeší se včas u stále stejného automechanika.

Současný stav vozu tomu také odpovídá. I když automobil za rok oslaví dvacáté narozeniny, vypadá k světu a je v dobré kondici. „Teď už s ním moc nejezdíme. Ale bývaly časy, kdy projel celou Českou republiku,“ říká Vladimír. Dodává, že ho Oltcit nikdy nenechal v nesnázích.

Vzhledem k věku vozu je jasné, že nějaké ty opravy už určitě proběhly. Na to hrdý majitel odpovídá: „Samozřejmě už po dvaceti tisících se musely vyměnit kulové čepy. Následně prasknul rozvodový řemen. Ale jinak se nic vážnějšího nestalo.“ Relativní spolehlivost je dána rokem výroby. Tento Oltcit patří k prvním modelům, které se sice vyráběly v Rumunsku, ale většinu dílů dodával Citroën.

Oltcit pana Vladimíra přes zimu odpočívá v garáži

Jen ho nepřevrátit!

Jízda s Oltcitem je podle jeho majitele velmi zajímavá. Motor v provedení boxer je uložen vpředu. Autu dává poměrně solidní dynamiku. „Při pohodové jízdě se spotřeba pohybuje okolo 7 litrů. Jakmile na to začnete šlapat, není problém překročit i 12 litrů na sto kilometrů. Na rychlou jízdu ale tohle auto není,“ upozorňuje Vladimír.

A skutečně. Pomalejší jízda je dokonce příjemná. Velmi měkké pérování vás hezky pohoupe. Ale v zatáčkách až moc, karoserie se hodně naklání. Je zcela reálné, že se Oltcit převrátí, pokud to do zatáčky jen trochu „nakouříte“.

Samostatnou kapitolou je pak přístrojová deska. Jednoramenný volant je přinejmenším zvláštní. Místo klasických páček jsou pod ním jakési válce s potřebnými přepínači. „Není to nic hrozného. Je to pouze otázka zvyku. Navíc jsou to pořádné přepínače a tak něco vydrží,“ ukazuje Vladimír kruhový přepínač na stěrače. Při jízdě si nelze nevšimnout skákajících ručiček. Hlavně ta na tachometru ukazuje s rozptylem asi tak 20 km/h.

Místo klasických páček jsou pod volantem jakési válce  

Jak by Vladimír shrnul vlastnosti svého vozu? „Vzhled je zajímavý, ale chápu, že ne každému se líbí. Je to pohodlný automobil, který mě nikdy nezklamal a skoro vždy mě dovezl tam, kam jsem potřeboval. Co víc si přát? Nemám důvod mého Olouše měnit,“ odpovídá s úsměvem.

Východ s vůní Západu

Oltcit je výsledek spolupráce Citroënu a Rumunské státní organizace pro rozvoj automobilového průmyslu. Vůz vychází z Citroënu Visa a samostatná rumunská produkce začala v roce 1981. Třídvéřová karoserie skrývá zajímavá až vtipná řešení. Například vpředu jsou umístěné brzdné kotouče hned u rozvodovky na výstupních hřídelích. Ruční brzda působí na přední kola. Oltcit má zadní nápravu s nesymetrickými vlečnými rameny. Odpružení zadní nápravy je zase realizováno zkrutnými tyčemi, které jsou také nesymetrické.   

To nejlepší na konec. Věřte nebo ne, Oltcita můžete nastartovat kromě klasického způsobu také klikou. Úplně stejně, jako se startovaly první automobily. U motoru je umístěn klíč na šrouby kol. Jednou stranou této kliky lze šrouby povolovat, druhou stranu můžete „zapíchnout“ do příslušného místa a roztáčet motor. No není to pořádné retro?

Text a foto: Lukáš Dittrich

Galerie