Reportáž z kolínské TPCA: jak se rodí trojčata

Nedávno jsme navštívili kolínskou továrnu vyrábějící známá “trojčata“, tedy nejmenší modely značek Toyota, Peugeot a Citroën. Mohli jsme tak nahlédnout takzvaně až do kuchyně a věřte, že to byl vskutku pohled velmi zajímavý. Co vše musí materiál podstoupit, než je na parkoviště zaparkován další vůz? 


Vydáno: 9.12.2008

Na úvod pár vcelku obecných údajů. TPCA leží nedaleko Kolína v průmyslové zóně Ovčáry. Zaměstnáno je zde zhruba 3500 lidí. Denní produkce je stanovena přibližně na 1050 vozů. Pokud si myslíte, že v době finanční krize bude výroba omezena, opak je pravdou. Zájem o malé vozy roste a produkce se má ještě dále navyšovat. Drtivá většina vyrobených vozů putuje pryč z České republiky. Jak nám sdělili zástupci TPCA, pokud by si ve výrobě dali menší přesčas, uspokojí roční poptávku pro Českou republiku během jediného dne. Celá produkce se poctivě dělí mezi jednotlivé značky na třetiny. 

Ihned po příjezdu vás upoutají ohromná parkoviště. Na jednom jsou vyskládány cé-jedničky, Ayga i sto-sedmičky, na tom druhém pak automobily zaměstnanců. Bylo zajímavé sledovat, co všechno je k vidění. Kromě klasických sto-dvacítek a Felícií jsme narazili na novou Škodu Superb. Údajně si jí k nevoli TPCA koupil kdosi ze svařovny. Suverénně nejzajímavějším vozem však bylo krabicovité Daihatsu Materia. Ale to jen tak na okraj, vzhůru do haly. 

Jaké to je uvnitř?

Vybaveni sluchátky, přilbou, vestou a brýlemi jsme vstoupili do výrobního prostoru. Výrobní hala je jedním slovem obrovská a všude se něco děje. První věc, která mne “zaujala“ byl hluk, který je i přes nejrůznější protihlukové stěny dost otravný. Počítám, že lidé zde pracující jsou už zvyklí, ale tedy není to nic moc. 

V první hale, kterou jsme navštívili bylo neskutečné množství plastových přepravek. Ty jsou naplněny díly od dodavatelů a po vyprázdnění putují zpět na opětovné naplnění. V pohotovosti jich jsou desetitisíce. Přibližně vprostřed haly stojí několik uzavřených buněk. Zde se budoucí zaměstnanci dva měsíce zaučují před tím, než nastoupí do výroby. 

Výrobní systém á-la Toyota

Pracovní postupy měla na starosti japonská Toyota a je to znát. Vše jde jako na drátkách. Každý pracovník na lince má na svojí činnost přesně vymezenou vzdálenost a maximální čas daný v sekundách. Pokud se vyskytne problém, halou začne hrát hudba. Údržba podle melodie předem ví, co a kde se děje. Nechybí ani světelné tabule s aktuální stavem výroby, případně nákresy a popis úkonů daného pracoviště.  

Přesun do svařovny znamenal pohled do světa sci-fi. Já vím, všude se o tom píše, každý to zná, ale vidět na vlastní oči automatizovanou práci robotů je přinejmenším dosti zajímavé. Nad kusy plechu lítají ramena, tu a tam něco svaří a najednou je hotová podlahová plošina. Celkem v této části pracuje přibližně 200 robotů schopných přesnosti desetiny milimetru.

Proces výroby

Výroba každého vozu začíná v lisovně. Zde jsou vytvářeny velké díly jako je střecha, dveře, části podlahy. Menší díly pocházejí od různých dodavatelů. V permanenci je 121 lisovacích nástrojů pracujících s tlakem až 2400 tun. Výlisky jdou následně do svařovny. Nejprve se kompletují podskupiny, poté se z těchto podskupin vytváří celá karoserie. Jakmile plechy dostanou ten správný tvar, putují na hlavní svařovací linku, kde se provádějí pevnostní sváry. Už hotová karoserie prochází lakovnou. Lak je nanášen v několika vrstvách. Mezi každým nanášením projde vůz vypalovací pecí a kontrolou kvality. Poslední částí je finální montáž. Zde se celý vůz zkompletuje a než opustí továrnu, projde závěrečnou kontrolou kvality.

Ve svařovně byly také vidět jezdící a hrající samohybné vozíky. Jejich úkolem je zcela automaticky převážet různé díly. I přes přítomnost čidel není výjimkou srážka s jinými dopravními prostředky. Samohybných vozíků (mající přezdívku, kterou jsem i přes množství poznámek zapomněl) je používáno šest. 

Pro úsporu zastavěné plochy probíhá výroba ve dvou výškových úrovní. V případě svařovny již hotovou karoserii vyzdvihne do prvního patra robot přezdívaný Godzzila. Jméno naprosto sedí, protože z tohoto dělníka jde opravdu strach. Obrovské rameno uchopí karoserii jakoby byla z papíru a nerozpakuje se jí vyhodit o patro výše. 

Přes lakovnu na FINAL

Díl postupuje dál, přes lakovnu se dostává do části, kde jsou montovány další a další součásti, které jsou ještě před tím kompletovány do skupin. Nejzajímavější je takzvaná svatba. Tedy proces, kdy je do vyzdvižené karoserie vsazen motor. Člověk by si řekl, že to je velmi složitá operace, což potvrdil i náš průvodce. A tak zde pracující slečna má oproti jiným nějaké ty vteřiny navíc. 

Montážní linka je rozdělena na několik úseků. V části TRIM je instalována kabeláž, přístrojová deska, topení a řídící jednotky. CHASSIS obsahuje montáž motoru, podvozku a převodovky, ostatní díly se objeví na voze během úseku FINAL 1 a 2. 

Na závěr kontrola

Závěr patří kontrole. Každý vůz projde kupříkladu zkouškou těsnosti, kdy je přistaven do jakési mycí linky. Mimochodem obsluha zde převáží automobily po dráze maximálně 100 metrů dlouhé. K našemu překvapení byl na tomto místě radar kontolující rychlost. Zástupce TPCA uvedl, že jim tady jezdí chlapci poněkud rychleji. Přesto se v této části dosud žádná nehoda nestala. 

Ani v kolínské továrně nechybí testovací dráha. Testována tu jsou vybraná vozidla. Nejen že jsme si mohli trať prohlédnout, došlo i na projížďku. Velikosti zde vyráběných vozů odpovídá také testovací okruh. Ten je dlouhý 3300 metrů, poskytuje dvě rovinky a dvě větší zatáčky. Maximální rychlost je stanovena při pěkném počasí na 140 km/h. Kromě klasické silnice je k dispozici také 400 metrů dlouhá plocha pro zkoušení brzd a samozřejmostí jsou různé povrchy.

Pro zájemce dobrá zpráva na závěr. Pokud vám nestačí foto-galerie a chcete celou výrobu vidět na vlastní oči, není problém. Stačí zavítat na stránky TPCA a domluvit si návštěvu. 

Text a foto: Lukáš Dittrich

Galerie

Nejčtenější za DenTýden