V pátek 20. února oprašujeme šedý pražský sníh z trabíka a vyrážíme na akci „Vemte svého duroplasta na návštěvu Radegasta.“ Hodně sněhu, velká zima a poměrně slušné množství trabantů. Tak by se dal charakterizovat sraz v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm.
Vydáno: 24.2.2009
Když jsem pár dní před odjezdem vyprávěla kolegům z redakce, kam mám namířeno, měli pochyby o mém duševním zdraví. Sdělení, že jedu trabíkem, v zimě, v době kdy všude v České republice panuje sněhová kalamita a do Trojanovi je to z Prahy přibližně 400 kilometrů, ohromuje i ostatní kamarády. Navíc, bez dálniční známky je osud cesty značně nejistý, pojede se po okreskách.
Svého rozhodnutí začínám litovat asi po 150 kilometrech, kdy se počasí rozhodlo obdařit nás sněhovou vánicí. Klidu mi nepřidá ani padající soumrak. Panika mě přepadá v okamžiku, kdy se kloužeme z kopce u Mohelnice a přítel, který řídí (já si netroufám) se mě chvějícím hlasem optá „Bojíš se? Já teda jo.“ Ve chvíli, kdy jedeme 20km/h po jakési vesnické okresce a desetikilometrový úsek cesty nám zabere půl hodiny, padá zásadní rozhodnutí. Na první benzínce kupujeme dálniční známku a nejbližším nájezdem se připojujeme na poměrně sjízdnější tah směrem na Ostravu. Po sedmi hodinách jízdy se v půl 10 večer dostáváme do Trojanovic.
Odměnou za hororovou jízdu je nám ranní výhled z hotelu. Krajina je pokryta bílým sněhem a ze střech okolních domů visí obrovské rampouchy. A v tom všem stojí na parkovišti kolem 40ti trabantů. Účast by se dala nazvat mezinárodním setkáním, sjeli se nadšenci jak z Čech, tak ze Slovenska a Polska. Před spanilou jízdou do Frenštátu pod Radhoštěm řeší někteří majitelé problém, jak dostat své auto ze závějí na parkovišti, případně jak ho alespoň nastartovat. Zima evidentně některým vozům nesvědčí.
Ve Frenštátě je následně malé pozdvižení. Místní obyvatelé okukují barevná vozítka vystavená na náměstí a trabanťáci se shodují na tom, že letos je to poprvé, kdy na srazu Radegast napadl sníh. I když někteří prohlašují, že mají omrzliny třetího stupně, jsou všichni rádi, že si mohou zařádit na sněhu. K tomu dostávají prostor během soutěží na trojanovickém hřišti, kde se pod vrstvou sněhu skrývá zledovatělý podklad. Klouže to krásně, až pár účastníků raději vytahuje sněhové řetězy.
Odpolední orientační soutěž je organizátory z důvodu reálné hrozby zapadnutí některých účastníků do závějí zrušena. Volný čas tedy využíváme k teplé sprše a načerpání sil pro následnou účast na další soutěži.
Při pátečním příjezdu a registraci byla každá posádka trabantu dotázána, kolik se podle ní vejde nafouknutých balónků do trabanta kombi. Je na čase zjistit, kdo si tipnul nejlépe. Odhady se pohybovaly v rozmezí přibližně od 30 do 200 balónků. Nejdřív si ale trabanťáci museli balónky sami nafoukat. Pod dohledem organizátorů srazu pak byly nacpány do trabanta, zabouchnuty dveře a následně po jednom opět z trabanta vytahovány a počítány. Většina trabanťáků měla větší radost z všudypřítomných poletujících balónků než z toho, že se přiblížili odhadu. Bylo zjištěno, že do trabanta kombi se jich vejde celkově 149. Je snad trabant také nafukovací?
K všeobecnému veselí se balónky, které nepopraskaly, staly součástí večerní pyžamové party a losování tomboly. Do té mohl každý účastník přispět jakýmkoli předmětem, nebyla tedy nouze o pěkné ceny. Většinou si výherci odnášeli motorové oleje, dárkové předměty, ale také součástky na trabanta či dokonce rodinku pakobylek.
Unavení a vymrzlí jsme se s přítelem v neděli ráno rozloučili a slíbili že za rok se na Radegastu 2010 určitě znovu objevíme. Cesta domů už byla poměrně pohodová, s dálniční známkou se jízda po hlavních tazích až do Prahy jevila vcelku bezpečně. Domů jsme si kromě poháru za nejvzdálenějšího účastníka srazu přivezli i rýmu a bolení v krku. Trabant zvládl 820 kilometrů ve sněhu a tímto mu uděluji uznání za statečnost.
Text a foto: Zuzana Procházková
