Znáte ten pocit, když usednete do nového auta s natankovanou plnou nádrží, a na sklonku dne, stráveného popojížděním v kolonách městem, okreskami či po dálnicích na vás zamrká hladové oko?
Vydáno: 1.11.2007
Nesympatická oranžová kontrolka, která říká „utíkej zase natankovat, prosím plnou,“ má tendenci rozsvěcovat se čím dál častěji. Je to nepříjemný trend. A sotva pochopitelný. V době, kdy narůstá velikost, hmotnost a kvůli plnění emisních limitů i spotřeba každé nové generace automobilu se objem nádrže výrazně nemění. Tím se snižuje vzdálenost, kterou je vůz schopen urazit na jednu plnou nádrž.
Dojezd je důležitá hodnota, jakkoliv se toto konstatování může zdát malicherné. Kdo najezdí denně několik stovek kilometrů, mohl by vyprávět. Tytam jsou doby, kdy šlo za jednu nádrž dojet z Prahy do Lucemburku, abychom natankovali za laciný peníz až tam. Dojezd na plnou nádrž se snižuje – a to o stovky kilometrů.
Postupné snižování
Vezměme si například osvědčený (čili prozaičtěji řečeno zastarávající) zážehový OHC čtyřválec 1.6 MPI, který slouží v téměř nezměněné podobě ve všech volkswagenovských koncernových vozech od poloviny devadesátých let. U první generace Octavie dokázal dlouhodobě jezdit za nějakých 6,5 litrů na sto kilometrů, a vůz s ním tedy urazil až řekněme sedm set kilometrů. Octavia druhé generace při natankování plné nádrže ukazuje na displeji palubního počítače dojezd 600 kilometrů. Ač má o deset litrů větší nádrž, jezdí stěží pod osm litrů. Nový Seat Altea XL se stejným agregátem pod kapotou ukáže při plné nádrži hodnotu 500 km, a to při velmi srovnatelné velikosti i hmotnosti obou vozů.
Jistě, je to logické. Při pětapadesátilitrové nádrži a spotřebě kolem deseti litrů na sto kilometrů (Octavia je přitom schopna jet při stejných podmínkách vždy přibližně o litr úsporněji) výpočet přibližně odpovídá. Nádrž o stejném objemu ale najdeme u všech motorizací, tedy včetně těch vznětových – přičemž naftové motory mají spotřebu ve srovnání s těmi benzinovými téměř poloviční.
Pokud nelze dojezd zvýšit nižší spotřebou, měl by výrobce – a není to jen případ Seatu – uvažovat alespoň o zvětšení objemu nádrže. Hodnota kolem sedmi, osmi set kilometrů by už byla rozumná – pět set je opravdu žalostně málo.
Naftová soběstačnost
Benzinové motory mají oproti nafťákům řadu výhod. Jsou kultivovanější, levnější na pořízení i provoz, méně smrdí, pro mnohé mají příjemnější zvuk (i když většina těchto rozdílů se v době moderních dieselových motorů do značné míry stírá). V jednom ale nafta vítězí na celé čáře – ve spotřebě. Při spotřebě kolem pěti, šesti litrů (výjimečně se dostávaly i pod pět) na sto dokáží, oproti benzinu, při přibližně stejné nádrži a výkonu, dojet o stovky kilometrů dále.
Vrátíme-li se k první generaci Octavie, nemůžeme nevzpomenout legendární motor 1.9 TDI, který i při čtyřiačtyřicetilitrové nádrži dokázal při jisté snaze atakovat tisícikilometrovou hranici na jedno natankování. Navíc – vyjma zanedbatelné položky v podobě odcházející váhy vzduchu – fungoval bezproblémově po stovky tisíc kilometrů.
Podobně jako před několika roky volkswagenovské TDI, dnes jsou moderní, spolehlivou a velmi úspornou vznětovou alternativou motory HDi z dílen francouzského koncernu PSA. A s výbornými vlastnostmi i projevem, které tyto motory přinášejí, jsou vynikající volbou pro všechny, kterým dosud diesely příliš nevoněly, ale nemohou si jaksi zvyknout na vysokou frekvenci tankování.
Text: Martin Jedlička (autor publikoval text také na Publicistickém webu Hospodářských novin)
