V letech těsne před zánikem továrny ve Zwickau se rozhodlo pro inovaci Trabanta. Hlavním důvodem byla snaha o záchranu neprosperující výroby a zvýšení konkurenceschopnostmi s jinými automobilkami. Inovace spočívala především v jiné motorizaci, vylepšeném pracovišti řidiče a lehkých změnách v exteriéru.
Vydáno: 5.11.2008
Motor se od výroby z roku 1958 moc nezměnil. Jednalo se o dvouválcový dvoutakt o výkonu 19 kW. Tento motor již dále nevyhovoval rostoucímu tempu, zvyšujícím se nárokům na emise a na komfort cestujících. Proto byl vybrán náhradní čtyřtaktní agregát o obsahu 1,1 litru, přesněji 1049 ccm, z licence VW, který byl montován i do VW Pola (r.v.1981- 1986). Tento „polomotor“ měl výkon 30 kW a 74 Nm kroutícího momentu. Motor byl osazován karburátorem z licence Weber. Pozdější série trabantů byly vybaveny neřízeným katalyzátorem, podobným jako u Škody Favorit.
S motorem spolupracovala plně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka, která byla odstupňována tak, aby maximální rychlost nepřevyšovala možnosti karoserie a brzd. Maximální rychlost byla stanovena na 125Km/h.
Rozsáhlou renovací prošel také podvozek. Přední náprava byla uložena na nosném rámu a přesunula trabantí karoserii do kategorie samonosných karoserií. Zavěšení kol typu McPershon se stabilizátorovou tyčí bylo částečně převzato opět z Pola. Inovací prošel i brzdový systém. Přední bubnové brzdy byly nahrazeny kotoučovými a zadní brzdy dostaly brzdové válečky s větším průměrem pístku. Byla také přepracována koncepce vedení brzdových trubiček. Nově spojovala pravé přední kolo s levým zadním kolem a levé přední kolo s pravým zadním kolem. Toto zapojení mělo zajistit ovladatelnost vozu při výpadku jednoho brzdového okruhu. Díky větším zadním válečkům byl do systému zabudován tlakový omezovač brzd. Ten měl za úkol omezit tlak brzdové kapaliny na zadní nápravu. Změna nastala také u rozteče šroubů, kde z původních 4x160mm se změnila na 4x98mm.
Trabant 1,1 doznal přepracování i na exteriéru. Nejviditelnějším rozdílem oproti verzi 601se staly poměrně velké hranaté nárazníky z plastu nasazené na plechové výztuze, která byla přišroubována do karoserie. Další viditelná změna se odehrála na přední masce, která dostala velké nasávací otvory pro přívod vzduchu k chladiči. Přední kapota již nebyla vyráběna z duroplasu ale z plechu.
Oproti standardním kapotám z Trabantu 601 se lišila větší čelní plochou nad přední maskou. Tato úprava byla nutná z důvodu zástavby většího motoru. Dále na kapotě přibyly nádechy k ventilaci a topení vedoucí do interiéru. Na zadní partii vozu se změnily skupinové svítilny z „kapek“ na hranaté sdružené svítilny obsahující navíc mlhové a zpátečkové světlo.
V interiéru se přešlo na modernější vzhled a materiály. Plastová palubní deska byla vybavena bočními výdechy ventilace s regulací intenzity proudícího vzduchu a směru proudění. Ovladače stěračů se přesunuly z palubní desky pod volant, což usnadňovalo jejich ovládání. Ovladače blinkrů, dálkových světel a klaksonu zůstaly pod volantem. Změnil se tvar páček z chatrně vyhlížejícího tykadla na masivně vypadající plastové výlisky.
Přístrojová deska byla dovybavena ukazatelem stavu paliva a teploty chladicí kapaliny. Přesunuly se i kontrolky z tachometru na přístrojovou desku. Ovládání ventilace bylo přeorientováno z vytahovacích ovladačů na posuvné. Ovladače se přitom posunuly o kousek výš, do výšky očí řidiče, místo původního ovládání u kolen. Další změny interiéru se realizovaly jen u některých modelů – samonavíjecí pásy na zadních sedadlech či čalouněné obložení střechy.
Trabant 1,1 byl zajímavým tahem od výrobce, bohužel jeho cena byla dost vysoká a vůz se stal neprodejný. Nahradily ho modernější Volkswageny Polo a značky ostatních evropských automobilek.
Text: Ondřej Ptáček
Foto: Zuzana Procházková
