Je za námi už 12. ročník mezinárodní výstavy motocyklů a příslušenství, který se odehrál 5. až 9. března 2008 na holešovickém výstavišti v Praze. Na své si kromě příznivců klasických dvoustopých vozidel tentokrát přišli i příslušníci stále se rozrůstající skupiny čtyřkolkářů.
Vydáno: 16.03.2008
Oči návštěvníků upoutávali nejrůznější moto variace, hybridi pohybující se namísto kol na pozemních pásech určených do sněhu či náročných terénů. Pozadu nezůstali ani vystavovatelé moto doplňků. Od přileb se stále dokonalejší propracovaností, výběrem barev a vzorů, přes motorkářskou obuv, kombinézy až po přežívající fenomén sajdkár.
Vyznavači netradičních motocyklových sportů si jistě s respektem prohlíželi kola motorek určených k jízdě na ledové ploše, ozdobených až čtyřcentimetrovými hřeby. Na znovuvzkříšené květnové mistrovství světa na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních upozorňoval speciální stánek, k nahlédnutí tu byla kombinéza a plochodrážní stroj karlovarského závodníka Jaroslava Ptáka. Příznivcům, jež by se na květnové mistrovství chystali jen připomínám, že v doprovodném mistrovství ČR bude svůj titul obhajovat pražský závodník Zdeněk Schneiderwind.
Klasika vs. moderna
Z jednotlivých značek snad nejvíce zaujal japonský koncern Honda. Firma přivezla do Holešovic ukázat jak své nové modely, tak i starší závodní klasiky, které seřazeny v řadě s mladšími kolegy svým designem nijak nenarušovaly.
Tradiční a „naše“ Jawa přinesla osvěžení v terénní verzi specializující se především na mladší ve třídě do 125 ccm. Za světovými značkami ve své kategorii rozhodně nezaostávala a dokázala zaujmout. Italští velikáni jakými bezpochyby jsou Cagiva, Moto Guzzi nebo například Ducati strhli svým jižanským šarmem.
Harley–Davidson snad netřeba představovat. Nikoho nepřekvapí, že tradičně u chopper Harley bylo plno a dychtivě. Zájem vzbudil opodál stojící, zatím méně známý Buell. Americký Buell je sportovní divizí slavného Harley–Davidson. Spojuje je láska ke koňské síle a provokativní až výstřední tvary, jeden je sporťák a druhý chopper, kdo je kdo asi víte.
Ať už návštěvník, vlastník nějakého motocyklu nebo nadšenec, který přišel na výstavu okukovat své zhmotněné sny, jistě ocenil, že většina vystavovatelů nejen propůjčila své nádherné stroje, ale byla zde možnost se na motorku posadit. Uznávám, pokud motor spí a pravá ruka jen simuluje na řidítkách ostře přidávaný plyn, nemá to ten samý efekt, jako když cítíte burácející motor pod svým tělem, ale na rovinu si přiznejme – kdy jindy se naskytne možnost vyzkoušet si na vlastní „zadek“ dokonalou anatomii legendární Harley–Davidson, zkontrolovat svůj posed na respekt budící Suzuki Ninja, spočinout v jedné ze silnějších verzí skútru Kentoya či si vychutnat stabilitu čtyřkolky Can–Am?
Letargický výraz ve tvářích mnoha návštěvníků naznačoval pomyslnou stékající slinu ze rtu při ohýbání se nad detailnější studií motocyklových prvků a nebo zvlhlé oči, jež připomínaly výraz malého dítěte v obchodě, jemuž je odepřena koupě vysněného lízátka. Ani spoře oděné modelky nepřirozeně se kroutící na motorkách zdaleka tak neupoutaly, jako delikátně stavěné, hlavní hvězdy této výstavy – dvoustopé stroje.
Text a foto: Andrea Kulišanová, spolupracovník redakce
