Smutná zpráva letošního ledna: v Evropě končí Honda Accord. Z ekonomického hlediska je rozhodnutí Hondy pochopitelné. V Evropě loni prodala za celý rok jenom 3453 Accordů, což je méně, než škodovka prodá za týden Octavií. Zmar, který automobilka cítila, vystihl Leon Brannan, šéf britské Hondy, když prohlásil, že náklady na soupeření s Mercedesem třídy C a BMW řady 3 přiváděly vedení značky k pláči.
Accord se v Evropě prodával od roku 1981, od své druhé generace (nutno dodat, že evropská, japonská a americká verze se většinou od sebe dost lišily). Tu poslední osmou jsem znal v naftě i benzínu, sedan i kombi, a měl jsem to auto rád. Vždycky mě na Accordu bavila jeho agilita, skvělý podvozek, miniaturní přesná řadicí páka a příjemný, poctivě sestavený interiér, tak jiný než u německých aut. Poslední Accord působil vcelku prémiovým dojmem, americká Acura, z níž vzešel, se v něm nezapřela.
Jasně, ne všechno na tom autě bylo dobré. Kombi nemělo skoro žádné místo v kufru a benzínový i-VTEC vyloženě nutil tahat otáčky vysoko, aby trochu jel, takže dost rostla spotřeba. Na výběr byly jenom tři motory, přitom žádný opravdu silný, maximum bylo 200 koní. Pohon 4×4 Honda nenabízela vůbec a starý pětistupňový automat řadil fakt pomalu. Ale i tak měl Accord něco, co u jiných aut nenajdeme, měl svůj specifický charakter, bylo v něm trochu ameriky a na předokolku spousta zábavy.
Proto je obrovská škoda, že střední třída bude zase o jedno dobré auto chudší. Neprospěje to ani konkurenci, ani Hondě a její prestiži. Ještě před pár roky měla v nabídce vyšší střední třídu Legend, ale teď v Evropě definitivně rezignovala na manažerská auta a stáhla se k městským kompaktům a SUV. Už si v garáži nepostavíte vedle sebe skvělou motorku a sedan téhle značky.
Accord tu bude chybět. Říkám si, že to Honda mohla ještě zkusit. Uvést novou, devátou generaci, která se prodává v USA od konce roku 2012, a je modernější než ta evropská, nabídnout ji za zajímavou cenu a bojovat. Z hlediska peněz to asi smysl nedává, ale to auto by si to zasloužilo.
Text: Martin JedličkaFoto: Matěj Žovinec
