Nissan Qashqai 2.0i CVT: cesta z města

TEST: Nissan Qashqai se trefil do vkusu zákazníků a poměrně krátce po svém startu se stal jedním z nejoblíbenějších vozů ve své kategorii. Crossover, který se kromě města hodí i na zablácenou cestu u lesa, jsme tentokrát podrobili redakčnímu testu s plynulým automatem CVT. Jak funguje spolupráce unikátní převodovky s benzinovým dvoulitrem?

Vydáno: 16.1.2009

Nissan Qashqai prošel redakčním testem ZaVolantem.cz právě před rokem, dokonce s totožným benzinovým dvoulitrem – jeho test Nissan Qashqai 2.0: nebojte se divočiny! si samozřejmě můžete přečíst, pokud vás zajímá naše zevrubnější hodnocení tohoto crossoveru.

Co nás ale bude zajímat na dnes testovaném kousku? Kromě toho, že si připomeneme, že jde o docela sympatické auto nejen do města se podíváme na automatickou, lépe řečenou plynulou převodovku CVT. Ale nejdříve se vrátíme k malé rekapitulaci.

Do města i za něj

O crossoveru japonské automobilky Nissan, který nese indiánsky znějící jméno Qashqai už z předchozích zkušeností víme, že vedle atraktivního vzhledu nabízí také příjemnou jízdu. Bohaté prosklení zaručuje dobrou světelnost v kabině (kterou v naší verzi ještě podtrhovalo obrovské střešní okno), rozměrnější zpětná zrcátka potěší při manévrech na parkovišti, i při běžné jízdě.

To se hodí především ve městě, ale ani na rozbahněné polní cestě se Qashqai nezalekne a po zapojení náhonu všech čtyř kol projede i cesty, na nichž by většina ostatních aut „do města“ ztrácela dech. Trochu líný benzinový dvoulitrový čtyřválec nedovoluje příliš dynamický rozjezd a zvlášť v nižších otáčkách trochu lapá po dechu – ve vyšších sice jeho agilita zlepší, úměrně s tím ale roste spotřeba. Měkčí podvozek občas dovolí i větší náklony karoserie.

Automatická alternativa: CVT

Pokud použijeme osvědčené sousloví automatická převodovka, nebudeme sice úplně přesní, ale okamžitě pochopíme, jak v reálu tento systém vypadá, i jak se projevuje. Převodovka CVT (Coutinuously Variable Transmission) je počítačem řízený stroj, který zaručuje plynulý chod motoru bez řazení, s teoretickým nekonečným množstvím převodových poměrů. To znamená, že motor stále pracuje v efektivním rozsahu svých otáček, což se má teoreticky projevit nejen plynulým zrychlováním, ale i nižší spotřebou paliva.

Volič převodovky CVT vypadá jako páka klasického automatu, nabízí tedy čtyři polohy P (parkování), R (zpětný chod), N (neutrál), D (jízda) a navíc polohu pro manuální řazení šesti pevně stanovených převodových stupňů – tou jsme se ale odmítli zabývat, když máme v převodovém ústrojí něco tak zajímavého, jako CVT.

Konečně jízda

Po nastartování otočným ovladačem, aniž by bylo třeba kamkoli strkat klíč, nenápadně naskočí tichý motor. Při plynulém rozjezdu nás zaujme, že ačkoli otáčky motoru se ani nehnou, auto plynule zrychluje. Jakmile ale plni očekávání dupneme na plyn, nic zásadního se neděje – kromě hluku, který vyloudí z pod kapoty motor, jehož otáčky v mžiku vyskočí na pět tisíc.

Zrychlování ale žádné kopnutí nepředvede, žádné zatlačení do sedaček se nekoná. Z nuly na sto se i přes naši snahu dostaneme za dlouhých 11,3 sekundy.

Sto čtyřicet koní nehýbalo s tunu a půl těžkým autem příliš energicky už s manuálem, a nijak výrazně se to nezlepšilo ani s automatem CVT. Jádro této skutečnosti tkví ve faktu, že nejvyšší hodnota výkonu se nachází ve výši 6000 ot./min., kam při klidnější jízdě nikdy nedosáhnete – stejně tak maximální točivý moment vrcholí poměrně vysoko, při 4800 ot./min.

Sport nečekejte

V praxi tak dosáhnete slušného zrychlování až ve skutečně vysokých otáčkách, a to současně s hřmotnou (i když ne nepříjemnou) zvukovou kulisou. Neočekáváme ale, že by někdo toto praktikoval pravidelněji – motor 2.0i není zkrátka určen pro milovníky dynamiky, a ani ve spojení s převodovkou CVT od něj nečekejte žádné sportovní výkony.

Síla tohoto spojení je jednak ve městě, kde potěší automatické řazení ze své podstaty, a potom při plynulé, konstantní jízdě na dálnici, kde si převodovka najde ideální otáčky a i při dálničních 130 km/h točí pohodových cca 2000 ot./min – v tuto chvíli ukazuje palubní počítač spotřebu 8 – 8,5 litrů na sto, když jedete ještě trochu rychleji, dostanete se na deset, což je docela přijatelné. Přitom v kabině panuje relativní akustická pohoda, jejíž narušování obstarává více proudění vzduchu, než tichý motor.

Ovšem právě vyzdvihované město se projeví na hladině benzinu v nádrži daleko víc. Při obezřetné jízdě nepříliš ucpanou Prahou se dalo jezdit kolem deseti litrů na sto kilometrů, jakmile ale došlo na táhnoucí se kolony nebo jsme se rozhodli jezdit rychleji, spotřeba nekompromisně stoupala k dvanácti, výjimečně až čtrnácti litrům – to je navzdory proklamacím o úspornosti převodovky hodnota vyšší, než v loňském testu Qashqaie s manuální převodovkou.

Auto na pohodu
Vyšší poloha řidiče, rozměrná zpětná zrcátka a bohaté prosklení zaručují dokonalý přehled o tom, co se děje kolem vás. I proto je Nissan Qashqai ideální auto do města právě pro ty zájemce, kteří se nesmíří s klasickými „městskými“ vozy malých a ještě menších rozměrů, ale příliš nespěchají a současně nemusí řešit vyšší spotřebu.

Těch proměnných je ovšem v předchozí větě trochu moc. Zatímco plynulá automatická převodovka funguje na výbornou, jistou obavu máme z jejího spojení s dvoulitrovým benzinovým motorem, který kombinuje dvě pro nás neslučitelné věci – nižší dynamiku s vyšší spotřebou.

Výsledná známka 2-

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Qashqai je auto velmi pohodlné, přiměřeně velké, ale stále nabízí dostatek místa pro rodinu. Vzpomínám na maximální výbavu auta před rokem, ale ani tato nebyla nijak chudá. Tleskám prosklenému stropu. Zavazadlový prostor 410 litrů není sice žádný zázrak, ale 1513 litrů po sklopení sedaček naopak zní velmi příjemně. Dávám známku 1-
	Jana: Líbí se mi robustnost tohoto Nissanu, který i při ne zrovna největších rozměrech působí bytelně a bezpečně. Oproti loňskému roku, kdy hodně vybavený model stál přes 850 tisíc, mi tato nabídka připadá zajímavější – 720 tisíc není málo, ale je to znatelný krok kupředu. Co by mne ale trápilo je spotřeba, která se ve městě šplhala přes deset i přes dvanáct litrů. Dávám známku 3
	Nikola: Už jsem to tady také psala dříve – Nissan Qashqai se po designové stránce povedl, to musím opravdu uznat. Interiér už mne tak nenadchl, přecijen je plný tvrdých plastů a hlavně nemá nijak zvlášť atraktivní tvary, ale i přesto mne auto docela oslovilo i letos. Na běžné ježdění do města mi připadal Qashqai docela vhodný. Dávám známku 2
	Tomáš: Ne, tentokrát už opravdu nemůžu být hodný. Přesto, že Nissan Qashqai je docela sympatický, nepřekousnu to zklamání z pomalosti benzinového motoru. Mrzí mne, že v kombinaci s touto jinak docela zajímavou převodovkou jsem si nemohl vyzkoušet něco silnějšího – i když zrovna Qashqai moc silnějších motorů nenabízí. Navíc – podvozek je sice dobrý a chová se jako u daleko nižšího auta, ale na můj vkus je opravdu až příliš měkký. Prostě auto do města, nic pro mě. Dávám známku 4
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Martin Jedlička
Foto: Zuzana Procházková

PARAMETRY

Základní cena v provedení Tekna: 721.900,- Kč

Celková cena: 721.900,- Kč

Galerie