Na dovolenou do Valencie: jde to také bez automobilu

Řízení motorových vozidel mne baví, dělá mi radost a naopak mi nedělá žádný problém strávit za volantem třeba i několik desítek hodin. Proto jsem vždy preferoval cestovat na dovolenou po vlastní ose a ne jinak tomu bylo během plánování cesty do španělské Valencie. Dva tisíce dvě stě kilometrů, to už bych se pořádně projel.

Vydáno: 29.10.2009

Při pohledu na mapu Evropy je asi každému jasné, že tento výlet bude trošku dražší a delší. Skutečnost je taková, že na zdolání 2200 km dlouhé trasy je potřeba přes dvacet hodin jízdy a především spousta peněz, protože poplatky za použití dálniční sítě jsou nemalé. Naše odhady ukazovaly na částku přesahující 15 000 Kč za obě cesty, což by stálo za úvahu leda tak při plně obsazeném automobilu.

Letecky za pár stovek

To se ovšem nestalo, a tak jsem k mé nelibosti musel jízdu autem zrušit a spolehnout se na jinou dopravu. Autobus nemám rád a navíc tam jede také pěkně dlouho, zajímavou alternativou, která se ukázala jako ta pravá, je samozřejmě letecká doprava. Letenky nízkonákladových společností se dají sehnat už za pár stovek. Jediným problémem tak zůstal fakt, aby se mi cesta letadlem vyplatila, že jsem musel využít let do Barcelony, ne přímo do Valencie. Přímé lety na jih Španělska se sice také dají sehnat, jsou ovšem několikanásobně dražší.

Sečteno podtrženo, zpáteční letenka Praha – Barcelona vyšla se vším všudy u takové růžovo-fialové společnosti na 3200 Kč. Za necelé dvě hodiny letu už můžete začít zdravit lidi ve stylu “Buenos dias, Hola (ahoj), Que tal (jak se máte)“ a podobně.

Do centra nejlépe vlakem

Protože jsem nikdy v Barceloně nebyl, strávil jsem docela hodně času zjišťováním, jak to funguje především s dopravou z letiště do centra města. Kromě všudypřítomných varování před krádežemi (se kterými jsem se ovšem nesetkal), jsem zjistil, že se celkem logicky nabízí několik možností. Tak zaprvé to je klasika v podobě taxi služby, kde lze údajně dohodnout cenu předem a absolvovat cestu s vypnutým taxamterem, nechybí samozřejmě autobus a konečně vlak, který je ze všech možností dle mého názoru nejlepší.

Cesta z letiště na vlakové nástupiště je velmi jednoduchá, stačí sledovat směrovky s nápisem “Renfe“ nebo symbolem vlaku. Kdybyste je náhodou přehlédli, není nic jednoduššího, než se před letištní halou rozhlédnout a hledat dlouhý tubus, který už rozhodně přehlédnout nemůžete. Právě ten spojuje letiště a vlakové nádraží. Pro jednorázovou jízdu je potřeba zakoupit v automatu jízdenku, která letos stála dvě eura a osmdesát centů. Bohužel automat disponuje pouze španělštinou. Kdo by si nevěděl rady, může se obrátit na obsluhu, která zde asistuje.

Vlak jezdí každou půl hodinu. Pokud se potřebujete dostat na letiště v noci, kdy už vlak nejezdí, lze využít noční autobus a nebo takzvaný Aerobus. Osobně jsem s ním absolvoval cestu na letiště z Plaza Espaňa během pár minut a za necelých pět euro.

Barcelona, a dál?

Kdo má namířeno do Barcelony, ten má vyhráno. Na další cestování po Španělsku bez auta se opět zdá být nejlepším řešením vlaková doprava. Ta je oproti našim Českým drahám znatelně modernější a velmi komfortní. Pokud plánujete cestu dopředu, určitě se vyplatí zakoupit si jízdenku on-line, protože cena je citelně nižší (např. 16 Euro oproti 40 Euro).

S vytisknutou jízdenkou je potřeba se dostavit k vlaku nejpozději dvě minuty předem, přičemž odbavení začíná půl hodiny před odjezdem a probíhá v podobném duchu, jako na letišti. Na jízdence jsem se dočetl, že můžu mít maximálně 20 kg zavazadel, to ale vůbec nikdo nekontroluje, takže pokud si povezete v tašce na památku třeba zvon z katedrály, neměl by být problém.

Trasu Barcelona – Valencie zdolá vlak za tři a půl hodiny. Po cestě můžete shlédnout film (bohužel opět pouze ve španělštině) nebo si zajít na kávu, případně se kochat krajinou. Chvílemi jede vlak přímo podél moře, což je docela pěkné.

Valencie…

…  je hlavní město Valencianské oblasti, která má rozlohu 3500 km² a bezmála 490 kilometrů pláží. Kromě klasické španělštiny se tu můžete setkat také s valencijánštinou, kterou ovšem používají daleko více lidi žijící mimo toto město. Slaví se zde na 600 různých slavností, nejznámějším je březnový Fallas. Tolik k úvodu.

Svátkem pro motoristického fanouška daleko větším je samozřejmě velká cena F1. Určitě váš potěší, že se v době mimo konání samotného závodu můžete po trati projít nebo projet. Po většinu roku je komunikace zčásti zastavěná panely, ze kterých jsou zde vybudované křižovatky, charakteristický most je “zaparkován“ u břehů a o zbytek trati se dělí cyklisté s motoristy. Kvalitní povrch samozřejmě přeje také jízdě třeba na kolečkových bruslích.

Nový park, moderní stavby

Dalším velkým lákadlem je oblast nazvaná La ciudad de las Artes y las ciencias, tedy město vědy a umění. Valencie leží, nebo přesněji řečeno ležela na řece Turii. Ta zde údajně způsobovala časté záplavy, přičemž tento problém byl vyřešen skutečně neobvykle. Řeka byla prostě a jednoduše odkloněna a na místě bývalého koryta byl vybudován park, který se táhne napříč celým městem (na délku má zhruba 10 km).

A právě na začátku tohoto parku stojí komplex moderních budov, které má na svědomí architekt Santiago Calvatra. Samotné stavby v sobě ukrývají operu, muzeum, kino nebo takzvané Oceanográfico. To pro změnu potěší fanouška přírody, protože ten si zde za 23 eur může prohlédnout množství vodních živočichů pěkně z blízka. Nechybí ani podvodní tunely a komu by bylo málo projít se po dně a prohlédnout si žraloky, ten si zde může zaplatit za nocleh a strávit tak s rybami celou noc.

Pokud budete brát do Valencie děti, vyloženě musíte s nimi navštívit takzvaný Gulliver Park, což je “prolézečka“ ve tvaru ležící pohádkové bytosti vskutku nemalých rozměrů. Po cestě parkem dále stojí za zmínku jakási obdoba pražské Křižíkovi fontány, různá hřiště a na konci Biopark. Opět budete muset zaplatit za dospělého více než 20 euro, ale opět se to vyplatí. Pro změnu obdoba klasické Zoo postrádá, nebo účinně maskuje jakékoli mříže a podobné nepřírodní materiály (samozřejmě s výjimkou skla, protože koukat tváří v tvář takovém pěknému lvu bych opravdu nechtěl).

Valencie není samozřejmě jen o moderních stavbách. Také zde je hezké historické centrum s velkou katedrálou a malebnými uličkami. Zapomenout nesmíme ani na dlouhou písečnou pláž nebo třeba na chráněnou oblast ležící kousek za městem.

Tipy, triky

Na závěr bych pro vás měl pár tipů. Valencie leží na úplné rovině, pokud zde budete delší dobu, určitě se vyplatí pořídit si jízdní kolo. Cyklostezky jsou téměř všude a doprava tohoto typu je zde velmi preferovaná. Kromě klasických půjčoven lze pořídit kolo (španělsky bicicleta) na trhu. Jen se nesmíte moc ptát na původ, protože se zde právě tento dopravní prostředek krade ve velkém. Motoristé se mohou těšit na široké komunikace, které jsou z větší části jednosměrné a bez vyznačených jízdních pruhů. Parkuje se kde se dá, stání v křižovatce není žádnou výjimkou.

Za ochutnání stojí místní vína, dobrá je také sangrie a nebo lehce alkoholická ovocná limonáda zvaná tinto. Z osobní zkušenosti mohu říci, že místní obyvatelé na tom nejsou s anglickým jazykem moc dobře. Většinou na vás spustí španělsky, takže jsem si rychle osvojil slovní spojení “no comprendo, hablas inglés?“ (nerozumím, mluvíte anglicky?). Na to se většinou pouze usmějí a je po konverzaci. Údajně to chodí podobně také v případě setkání s policisty.

Valencie je krásné město, které určitě stojí za návštěvu. Osobně doufám, že ji znovu navštívím hned jak seženu příhodné letenky. No a cesta na nadcházející velkou cenu formule jedna je už teď jistá.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Autor

Galerie