I když se na silnicích pohybuji už delší čas, vlastním autem pouze tři roky. I za tu dobu jsem ale stačil projet několik set tisíc kilometrů po silnicích různých tříd. Stačil jsem si tak všimnout jedné zvláštní věci: rozličného způsobu dodržování pravidel silničního provozu. Zvláště v našem hlavním městě.
Vydáno: 12.12.2007
Bydlím v Praze a rozhodně se za to nestydím. Ale jízda v ulicích metropole je pro mě horor. Říká se, že Pražáci jsou nejhorší řidiči. A hlavně, že je tu velká nehodovost. Ano, je to pravda, uznávám. Každý den v radiu je slyšet, kde se stala nějaká ta nehoda. Jenže nikde už není řečeno, jaké vozy se jí účastnily. Respektive, z jakého okresu jsou.
Kdykoli jedu kolem dopravní nehody, koukám po poznávacích značkách a ze sedmdesáti procent jde o vozidla přihlášená v jiném okrese. Moje osobní statistika ukazuje, že nejméně havárií se stane mezi Pražákem a Pražákem, ale naopak nejvíce mezi Pražákem a Ústečákem.
Tito lide z Ústeckého či jiného kraje jezdí trošku nepředvídatelně. Rychle akcelerují, rychle brzdí, kde to jde hodí myšku a myslí si, že oni jsou na silnicích sami a všichni jim musí dát přednost. To proto, že oni nejsou místní a prostě se v Praze nevyznají.
Už je to pár let, co jsem s kamarádem jel v jeho autě s děčínskou značkou. Měli jsme schůzku s dalším kamarádem na Holešovicích u metra. Je veliký problém se tam dostat, aniž by člověk čekal v koloně nebo neporušoval předpisy. A protože jsme pospíchali, odbočili jsme úplně plánovaně přes dvojitou plnou čáru, v hustém dopoledním provozu, do ulice kam jsme se potřebovali dostat. Bohužel si kamarád nevšiml, že v této ulici stojí městská policie a krásně na nás vidí.
Samozřejmě že se to neobešlo bez postihu. Hned po zastavení kamarád vyskočil a na policisty spustil, že ví co způsobil, čeho se dopustil a že to neměl dělat. Jenže on není místní a neví jak a kudy se kam má dostat. Policie to vyřešila pouze děvmi stovkami pokuty a ještě nás upozornila, že příště to už bude dražší.
Tento příklad jsem uvedl proto, že většina nepražáků takto hřeší. Někdo může podotknout, že opravdu neví, kde jsou a jak se mají pohybovat. To je pravda. Jenže jsem na cizím území, tak se pohybuji s největší opatrností a snažím se nepřekážet, neomezovat. To většina nedělá. Někdy mám tem pocit, že přišli nám do Prahy ukázat, jak se (ne)jezdí správně.
Ale abych nebyl zastánce Pražáků. Musím také uznat, že ve větších městech je vidět hodně bloudících nemístních. Ale na jejich chování je patrné, že opravdu neví kudy kam, že zastavují na zastávkách a hledají v mapách nejkratší možnou cestu. Občas se najde i suverén který má pražskou značku, nadupané auto a ohrožuje nejen sebe, ale i ostatní. Jenže ten to nedělá pouze v mimo Prahu, ale také přímo v hlavním městě.
Proto prosím všechny, co jezdí po našich-vašich silnicích, aby byli k sobě ohleduplní a hlavně, aby přizpůsobili jízdu svým možnostem.
Uvědomte si, že na silnici nejste sami!
Text: Ondřej Ptáček, spolupracovník redakce
