Nejhorší situace jsou ty, které nemůžete vůbec ovlivnit. A právě taková nastala během mého redakčního testu Peugeotu 207 SW. Francouzský vůz se střetl nedaleko Mladé Boleslavi se stokilovým divočákem. Chudák to měl hned za sebou. Dobře nedopadlo ani testované auto.
Vydáno: 4.3.2008
Během zkušebního provozu jsem vyrazil do Vrchlabí. Všeobecně povedený výlet končil večerním návratem do Prahy. Nemohl jsem si vynachválit jízdu za volantem nové dvěstěsedmičky. Tichý motor spokojeně předl.. Aktuální spotřeba byla více než příjemná. K dokonalosti chyběla už jen nějaká ta fajnová hudba. Rychlost, jakou se to vše obrátilo vzhůru nohama, mi bere dech ještě teď.
Štětináč na silnici
Ve stejnou dobu totiž dostalo jedno takové, přibližně metrákové prase, velký hlad. Utábořilo se v lesíku mezi Obrubcemi a Martinovicemi kousek od Mladé Boleslavi. A protože hlad byl ohromný, vydalo se hledat nějakou potravu. Na pole, hned za silnicí. To asi ještě netušilo, že cesta, kterou chce podniknout, bude jeho poslední.
Já jsem mezitím projel Obrubce. Samozřejmě pomalu. Pak přišla velká rovinka. Motor se nechal velmi ochotně vytočit. Lehká noha, 100 kilometrů v hodině. V pátek večer je provoz velmi silný. Ale mě se naskytla výjimečná příležitost – nikde žádná auta. Ani jsem nestačil zapnout dálková světla a v kuželu těch potkávacích se objevilo ono zmiňované prase.
Vyběhlo z lesíka a úspěšně překonalo půlku vozovky. Pruh směrem na Jičín přešlo bez úhony a strčilo svůj rypák do toho na Mladou Boleslav. Těžko popsat, co se vám prožene hlavou, když jedete 100 km/h a najednou vidíte prase. Nicméně ten obraz stále vidím naprosto živě. Světlé zvíře, pěkně rostlé, vycupitalo z lesíka. Už nevím, jestli jsem vůbec stihnul šlápnout na brzdu. Spolujezdkyně vykřikla a v tu chvíli už se lví tlama dvěstěsedmičky zakousla do prasátka. To, jak rychle vyběhlo z lesa, tak ještě mnohem rychleji tam bylo zpátky. Peugeot dostal smyk a já jsem měl co dělat, abych zůstal na silnici. Nejprve jsem měl dojem, že stačí brzdit. Jenže zadek byl proti a vehementně se hrnul v před. Po více než stometrovém tanci jsem zastavil.
Takže vestu, mobil, trojúhelník… Když jsem se vysoukal z auta, nemohl jsem přehlédnout rozrytou trávu na kraji příkopu. Chybělo pár centimetrů a celá nehoda mohla skončit daleko hůř. V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech a pěl jsem chválu na všechny stabilizační systémy.
Střet odnesl přední nárazník a bok karoserie Peugeotu
Neohleduplní řidiči
Policie se dostavila do hodiny. To v pátek večer považuji z úspěch. Příslušníci šli nejprve hledat viníka nehody – prasátko. Střet s autem nevydrželo. Nejspíš proto, že si lví tlama smlsla z větší části na hlavě a prasátko jí asi mělo po nárazu pěkně zamotanou. Naštěstí jsem divočáka netrefili naplno, ale v podstatě se jenom svezl po boku auta. Nicméně do protokolu se muselo vyplnit: zvíře usmrceno.
Jak jsem tam stál a čekal na policii, byl jsem svědkem totální bezohlednosti jiných řidičů. To, že na velmi frekventované silnici během hodiny zastavilo jediné auto, aby se řidič zeptal, jestli nepotřebuji pomoc, bych ještě snesl. Ale když se jedno auto vyhýbá odstavenému Peugeotovi a zároveň ho začne přejíždět kamion… Takovéto situaci byly naprosto běžné a někteří řidiči to brali hodně na těsno. My jsme se radši uklidili na pole. Chápu, že rovinka láká. Chápu, že v pátek večer už chce být každý rychle doma. Ale to, co někteří borci předváděli, byl už vyloženě hazard.
Nedá se nic dělat. I s divočáky se za volantem setkáte. Mě nezbývá nic, než doufat, že to bylo poprvé a naposled.Půjčím si pěkné auto a vrátím ho nabourané… Už to víckrát neudělám. Slibuji!
Text a foto: Lukáš Dittrich
