Honda Civic Sedan 1.8 i-VTEC: poloviční UFO po letech

TEST: Když na našem trhu před několika lety Honda Civic Sedan (nebo také v označení Civic 4D) začínala, měla to v segmentu malých sedanů relativně lehké. Mnoho ostatního na výběr nebylo. Přesto Civic 4D na našich silnicích příliš nejezdí. Zda by si ale zasloužil přece jen větší pozornost, jsem se pokoušel zjistit během redakčního testu.

Vydáno: 7.8.2008

Honda Civic Sedan to měla lehké, přesto neprorazila. Teď se ale konkurence zhušťuje. Odpadla sice miniaturní Škoda Fabia Sedan, přišli ale noví útočníci. Z Francie (ale továrně spíše z jižní Ameriky) se na českém trhu objevil Citroen C4 Sedan (jehož test vám brzy přineseme) a z Japonska sem zamířila Toyota Corolla Sedan (jejíž test jsme vám už přinesli). A to nemluvím o Fiatu Linea a dalších…

Jak už jsem v testu Corolly Sedan zmínil, segment skupiny C má dost specifickou sortu zákazníků. Malé sedany se líbí hlavně v zámoří a na východoevropských trzích. Výrobci si evidentně myslí, že ten východ začíná už zde. Já mám ale dojem, že za větším úspěchem musí jít ještě o trochu dále.

Větší než ve skutečnosti

Oblíbenost malých sedanů spočívá zřejmě v tom, že na první pohled vypadají jako „dospělé“ vozy z vyšších kategorií. To je i případ Civicu, který s hatchbackem nemá skoro nic společného. Na karoserii nenajdete na první pohled jediný shodný díl. Mohlo by jít klidně o vůz s úplně jiným označením. Z celkového pojetí spíše připomíná mnohem větší Accord, tedy generaci před nedávným faceliftem.

Civic Sedan nepochytil z hatchbacku ten tolikrát chválený mimozemský vzhled, zvlášť záď se velmi uklidnila. Ač jde o malý sedan, z bočního profilu se tváří, že v něm bude hodně místa. To se po nahlédnutí do kabiny okamžitě potvrdí.

Sedadla jsou zajímavě tvarovaná, trochu obstarožně působí jen hlavová opěrka s dírou vyloženou tvrdým plastem. Posezení je to ale na nejvýš pohodlné a to platí i vzadu, kdy ve dvou je dostatek prostoru pro nohy i pro kolena. Ve třech vzadu cestujte jen nouzově. Dlouháni by neměli mít s prostorem nad hlavou problém.

Jen tvrdé plasty

Stejně jako design exteriéru, tak i palubní deska ztratila něco na své mimozemskosti.  Ta je jen jaksi poloviční. Zachován zůstal jenom volant, který má extrémně malý průměr. To se jen tak nevidí – a výsledkem je dobré držení a sportovní nádech, jenž svádí k dravější jízdě.

Přístroje jsou na můj vkus až moc vybarvené. Projevuje se to hlavně na otáčkoměru za volantem, který má modré podbarvení a během noci dost jasně září. Prostor kolem budíku je ale docela nevyužitý. Rychlost se ukazuje na displeji v řidičově zorném poli, takže je dobře čitelná, aniž by spouštěl oči ze silnice.

Palubní deska ale postrádá trochu šarmu, na který jsme si zvykli v podání základního Civicu, tedy hatchbacku. Je celá vyrobena z tvrdých plastů a i její šedé pojetí nebudí příjemnou atmosféru na palubě. Špatně vymyšlené je rádio, které má malý zastaralý displej a musíte se v něm chvíli pohrabat, než naladíte stanici. Nemile mě zaskočila a páka ruční brzdy, která při zatažení trčí do prostoru a o mnoho lepší to není ani po odbrždění. Dost často jsem o ní zavadil levou nohou.

Nevýhodou malých sedanů je malý zavazadelník, ale i v této kategorii by se mohly najít výjimky. Honda Civic Sedan jí ale bohužel v žádném případě není. Místa pro zavazadla jsem pod širokým víkem našel jen podprůměrných 375 litrů. Už zmíněná Corolla Sedan má celých 450 litrů. U obou vozů panuje stejný problém – absence jakéhokoliv tlačítka na otevření prostoru. Víko se dá odjistit jen z pozice řidiče nebo zasunutím klíčku do zámku. Škoda, že na dálkovém ovládání chybí tlačítko na otevření kufru, hned by se nakládalo lépe.

Inteligentní motor

Mnou testovaná Honda Civic Sedan měla pod kapotou benzínový motor i-VTEC o objemu 1,8 litru. Pokud zapomeneme na hybridní jednotku, jde o jediný agregát v nabídce. V tomto případě je to ale spíše pozitivum, protože jde o jednotku velmi dobrou, hned vysvětlím proč.

Motor je na vysoké úrovni, co se týče technologie. Ono „i“ v názvu značí „inteligenci“, tedy takto: uvnitř se plynule natáčí váčková hřídel a tím se zároveň zcela plynule mění i časování ventilů. Výsledkem tedy je, že ačkoliv je točivý moment 174 Nm umístěn až od 4300 otáček za minutu a maximální výkon 140 koní v 6300 otáčkách v minutě, táhne jednotka už odspodu.

Navíc je velmi tichá a výrazně neruší. V kabině můžete v klidu konverzovat. Ani inteligentní řízení motoru není definitivní, takže se jednotce přece jen líbí ve vyšších otáčkách, kam by se měla vytáčet. Od středu je totiž cítit lehce vyšší tah než vespod a až do omezovače pak nepolevuje.

Honda Civic Sedan zrychlí z nuly na stovku za 9 sekund a maximální rychlost je 200 km/h. To nejsou na malý sedan s 1,8 litry pod kapotou vůbec špatné údaje. Zvláště když se podíváme na spotřebu, která je také ta z lepších. Během testu se mi podařilo jezdit za zhruba 7,5 litru na sto kilometrů. U Corolly sedan byl výsledek v podstatě stejný a to má 1,6 litrový motor VVT-i.

Žádné ostré zážitky
Ačkoliv by mohl malý volant svádět k ostré jízdě po okreskách, nebude výsledek budit příliš nadšený u těch, kteří by chtěli opravdu závodit. Což o to, Honda umí podvozek opravdu skvěle odladit – takže je dostatečně tuhý a přitom i komfortní, mnohem příjemnější než u hatchbacku. Problém je ale ve stavbě vozu, která jej nepředurčuje k prudkým průjezdům zatáčkami.

Řazení bylo relativně přesné, jen místy se mi omylem podařilo zařadit něco jiného, než jsem chtěl. Na vině není mé chabé řidičské uměni, ale úzký prostor ve kterém páka manévruje. Jde ale jen o zvyk, na konci testovacího týdne se mi už žádné přehmaty nestávaly.

Honda Civic Sedan má i na dnešním trhu své místo, ačkoliv všichni dobře vědí, že se z ní nikdy nestane rozšířená záležitost. Na to jsou stavěné jiné trhy. Je ale volbou pro ty, kdo chtějí neokoukaný vůz a jsou ochotni oželet zavazadelník. Škoda jen nepovedeného oplastovaného interiéru. Kdyby si něco vzal z hatchbacku, bylo by moje závěrečné hodnocení o stupínek lepší.

Výsledná známka 2-

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Na Hondě Civic Sedan mohu pozitivně ohodnotit jen komfortní sedadla, která poskytují dostatečnou oporu i vedení. Malý zavazadelník ale příliš nepotěší. U tohoto vozu je to otázkou kompromisu a v tomto případě bych určitě hledal dál. Dávám známku 3-
	Jana: Tak si to shrnmě. Výrazně podobná výbava, nižší cena a větší zavazadelník, v tom všem vítězí Toyota Corolla Sedan, rodný rival Hondy Civic. Kdybych se měla rozhodovat čistě z finančního hlediska, sáhla bych tam. Ale Honda bývá dost často také srdcovou záležitostí. Dávám známku  2-
	Nikola: Exteriér je pohledný a hlavně se tváří jako velký vůz. Uvnitř je to ale mnohem horší a příjemné pracoviště řidiče si takto nepředstavuji. Šedivo tu je až příliš a materiály nepůsobí dobře. Škoda. Dávám známku 3
	Tomáš: Od malého sedanu bych ani sportovní svezení příliš nečekal. Lehkost a síla s jaoku ale 1.8 litrový i-VTEC funguje se mi docela líbí. Nejde o žádnou stíhačku, ale dynamiku uděluje vozu solidní. Dávám známku 2
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková

PARAMETRY

Základní cena v provedení ES: 599 000 Kč

Výbava: Airbag řidiče a spolujezdce, boční airbagy, hlavové airbagy, tříbodové bezpečnostní pásy na všech sedadlech, ISOFIX, ABS, VSA (stabilizační systém), rádio s CD, mp3 a ovládáním na volantu + 4 repro, elektrický posilovač řízení, elektrická okna, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, imobilizér, automatická klimatizace, dvousměrně nastavitelný volant, palubní počítač, tempomat, kožený volant, dešťový senzor, chlazení přihrádky v přístrojovém panelu, elektricky ovládané střešní okno, variabilní zadní sedačky, elektricky ovládaná a vyhřívaná zpětná zrcátka se zabudovanými ukazateli směru a možností elektrického sklopení, přední mlhová světla, disky z lehkých slitin.

Galerie