Honda Civic 1.8 GT: charismatický rebel

TEST: Začátkem letošního léta se v nabídce Hondy objevila nová verze modelu Civic s lákavým označením GT. Přestože dnes bývá tato zkratka používána spíše k označení estetických změn na jinak sériových autech, s radostí jsem se vypravil zjistit, jak je na tom se svým GT právě tahle japonská značka. Hned v úvodu mohu prozradit, že tak napůl – o nezajímavé auto se tedy rozhodně nejedná.

Vydáno: 9.9.2010

Civic ve verzi GT je v nabídce za akční cenu 469 tisíc korun s téměř kompletní výbavou (nad úrovní Sport) a s letním příslušenstvím zdarma. Vychází z „civilního“ provedení 1.8 i-VTEC, rozeznáte ji od něj ale už na první pohled podle lakovaných prahů a přepracované čelní masky. Lacině vypadající poloprůhledný kus plastu byl nahrazen tmavou mřížkou, díky které se civic tváří daleko agresivněji a přísněji.

Komfort na palubě zvyšují polokožená sedadla a vylepšený interiér, konkrétně sportovní chromové pedály a lehce přepracovaná přístrojová deska, na níž byl hladký plast nahrazen hrubou strukturou známou z modelů Type R. Zbytek už jsou v podstatě jen drobnosti, kupříkladu ve dveřích se místo černých ovládacích prvků dočkáte zdařilé imitace chromu, která je na pohled i dotyk kvalitní a vzbuzuje dojem onoho chtěného sportovna.

Asi nejvýraznější změnou, kterou Honda s Civicem GT inzeruje, je sportovní podvozek. Přirozeně jsme ho důkladně otestovali, jak se dočtete za okamžik.

Červený sportovec
V roce 2006, kdy vyjel na naše silnice první civic současné osmé generace, prakticky okamžitě rozdělil veřejnost na dva tábory. Prvnímu se auto líbí a futuristicky pojatý design oceňují, na druhé straně jim oponuje skupina, pro kterou je civic nepovedený. Nejednou jsem zaslechl úšklebky a přirovnání ke kosmické lodi či vesmírného kluzáku ze Star Wars.

Ať už se vám ale civic líbí nebo ne, asi uznáte, že je to poměrně výstřední auto, budící pozornost. Skutečnost, že není pro každého, vidím osobně jako jeho plus. Nemohu se nezmínit o tom, že v průběhu testu jsem se hned od několika slečen dozvěděl, že je to „krásnej sporťáček“ a řadu dalších komplimentů na adresu gétéčka. To auto má zkrátka něco do sebe, a při kontaktu s ním se dostavuje cosi, co bych označil za „alfa romeo efekt“ (což je pro japonskou automobilku velkým komplimentem).

Na palubě vesmírného korábu
Interiér je na první pohled velmi zvláštní, jakoby snad ani neměl být navržen pro automobil, ale pro futuristickou vesmírnou loď. Pokud nelpíte na zažitých standardech dnešních automobilů, zapůsobí na vás svěžím pozitivním dojmem. Materiály jsou kvalitní, slícování na vysoké úrovni. Na zvládnutí všech ukazatelů si sice budete chvíli zvykat, ale v kombinaci s poměrně intuitivním ovládáním na volantu to bude záležitostí několika prvních jízd.

Pokud se ale bavíme o čemsi jako „sportovním autě“, je třeba poznamenat, že posed za volantem by mohl být nižší, což bohužel z důvodu umístění nádrže pod předními sedačkami není technicky možné. Sedadla jsou pohodlná, boční vedení je i přes polokožené čalounění dostatečné a nemusíte se bát sklouznutí ani v rychlých průjezdech zatáčkami.

Ne zcela zdařilým detailem je umístění startovacího tlačítka na opačné straně volantu, než otvoru pro vložení klíčku. Tato skutečnost mě nutila k zamyšlení při každém startování a logiku věci opravdu nechápu. Na zadních sedadlech je překvapivě hodně místa a za zmínku stojí možnost horizontálního sklopení sedáků (což je krásně vidět na fotografiích), díky čemuž dostanete velký prostor pro zavazadla. Toto chytré řešení převzal civic z malého modelu jazz a rozhodně je velmi praktické. Pokud se chystáte na cestu s plně obsazeným autem, máte k dispozici solidně velký kufr s nízkou nákladovou hranou.

Do červených čísel
Co mě ale zajímalo na GT nejvíc, to byla přirozeně jízda. Zážehový čtyřválec o objemu 1,8 litru a výkonem 140 koní (0-100 km/h za 8,9 s) je klasickou hondou, nejlepší práci tedy odvádí až ve vyšších otáčkách. V kombinaci s poměrně dlouhými dráhami šestistupňového manuálu vás přímo vybízí k agresivnějšímu způsobu jízdy.

Pokud se nebojíte pořádně sešlápnout plynový pedál, civic ochotně pádí rychlostí přes 100 km/h při zařazeném druhém rychlostním stupni. Otáčkoměr se pak nebezpečně rychle řítí do  červených čísel. Obecně platí, že po překročení 4000 ot/min výkon lineárně roste až k hranici omezovače. Zvuk kolem 5500 otáček je zvláště uvnitř kabiny velmi příjemný a nejednou vás donutí k úsměvu.

Dynamika civicu není špatná, ale zázraky nečekejte, přeci jenom se pod kapotou ukrývá 1.8 i-VTEC, který se nijak neliší od standardního modelu. Stejná je tedy i spotřeba: při střídmé jízdě se s GTčkem dá cestovat za solidních 7 litrů na 100 ujetých kilometrů. Pokud se však necháte zlákat možnostmi auta, není problém se přiblížit k dvanáctilitrové hranici.

Přitvrzeno
Jak již bylo zmíněno v úvodu, Honda pro tento model nově odladila podvozek. Přitvrzení oproti standardnímu modelu je znát, zejména při středních rychlostech se auto opravdu méně naklání a celkový pocit z odpružení je dobrý. Japonským inženýrům se dobře povedlo vyvážit tvrdost s komfortem a proto se ani na dodávaných 17-palcových discích nemusíte obávat razantnější jízdy na silnicích horší kvality (čili typicky těch v okolí vašeho bydliště).

Velkou pochvalu zaslouží také řízení. Dobře tvarovaný volant s výborně nastaveným posilovačem zajišťuje neustálou kontrolu nad předními koly. Civic je díky tomu velmi obratný a jízda s ním se stává opravdu zábavnou.

Výstřední, ale dobrý
Jak už to tak bývá u jedinečných věcí, aut nevyjímaje, v civicu nenajde zalíbení každý, byť se v nižší střední třídě jedná o nadprůměrné auto.  Jedním z hlavních důvodů pro potenciální koupi je jeho odlišnosti od běžných standardů a charisma, které z něj vyzařuje.

Přiznávám, i já bych v této kategorii volil jiný vůz, ale pokud nechcete zapadnout do masy škodovek a volkswagenů, nebo jen toužíte po lehce výstředním autě, za kterým se ledaskdo otočí, není civic špatnou volbou. Uvědomělou výstřednost majitelů zdůrazňuje příjemný fakt, že během týdenního testu mě opravdu každý „kolega“ jedoucí v civicu neopomenul na silnici pozdravit.

Výsledná známka 2

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Interiér nejenže vypadá jako by vůbec nepatřil do auta, ale ani na pohodlné používání není zrovna stavěný. Na druhou stranu se mi docela zamlouvá relativní pohodlí na předních sedačkách a velmi oceňuji chytré řešení sklápění zadních sedaček, které se dají sklopit „nahoru“. Jistě, není to auto pro starého chlapa, hodí se pro mladou holku na nákupy. Její kamarádky ho jistě ocení líp než já. Dávám známku 3
	Jana: Civic se mi líbí pokud jde o vzhled, ale to je asi vše. Vadí mi nutnost točit motor do vysokých otáček, proč zbytečně zvyšovat spotřebu. A i když stojí ve finále pod půl milionu s kompletní výbavou, tohle není auto pro mě a mojí rodinu. Dokonce ani s dieselem ne… Dávám známku 3-
	Nikola: Vidíte co napsal táta? Doufám, že mi ho teda brzo pořídí! Gétéčko se mi opravdu líbí, je to krasavec, zvlášť v té zářivě červené barvě. Jenom se bojím vyšší spotřeby. Každopádně bych ho brala všema deseti. Dávám známku 1-
	Tomáš: Auto se mi celkem líbí, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je to spíš holčičí záležitost. Interiér totálně zmatenej, bál jsem se, abych omylem nezmáčknul tlačítko pro katapultaci sedačky. Svezení není špatný, když se Honda točí, celkem jede. Překvapilo mě dobrý řízení, to se fakt povedlo, ale sportovní vzhled vybízí k jízdě, kterou Civic GT nedokáže. Takže pro mně – když civic, tak jedině Type R. Dávám známku 2-
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Tomáš Kozar
Foto: Matěj Žovinec

PARAMETRY

Cena v provedení 1.8 i-VTEC Comfort: 439.900,- Kč
Cena v provedení 1.8 i-VTEC Sport: 469.900,- Kč

Akční cena v provedení 1.8 i-VTEC GT: 489.900,- Kč

Galerie