Elektromobilů je v České republice dnes jen pár stovek. Ale co se stane, až jich budou miliony? Dá se předpokládat, že lidé s nimi budou chtít jezdit, proto musíme dokázat vyrobit dostatečné množství energie, a hlavně ji musíme do nich dostat. Jaké vlivy to bude mít na kabelové vedení, na vytíženost elektráren a co se budeme kvůli tomu muset naučit? Tím se zabýváme v následujícím textu.
S očekáváným rozvojem elektromobilů se začíná čím dál víc mluvit o energetice jako takové. Není divu, elektromobil bez zdroje energie je nepoužitelný a na rozdíl od stávajících spalovacích aut si energii k pohybu nedokáže sám vyrobit. Proto je potřeba ji k autům dostat rozvodnou sítí — ať už přímo do garáží jejich majitelů, nebo do nabíjecích stanic, které budou rychlejší, než domácí 230V vedení.
Ale to nejde ze dne na den. Zatímco distribuční síť fosilních paliv (benzinu a nafty, v malé míře také plynu CNG nebo LPG) vznikala celé století, budoucí revoluce v rozšíření elektromobilů bude narážet na kapacity nabíjení.
Je sice pravda, že rozvodná síť elektřiny je v České republice a v celém západním světě rozsáhlá, k nabíjení elektromobilů ale na mnoha místech zatím nestačí. Na nabíjecích uzlech totiž nestačí nabíjet jedno dvě auta, ale klidně desítky najednou (vzpomeňme si, kolik aut během pár minut stačí obsloužit benzinová stanice). Na robustní páteřní síť, v níž máme velkou výhodu, musejí navázat dostatečně kapacitní kabely z rozvodny ve městech, a ty na mnoha místech nemáme. Jejich výměna je otázkou poměrně značných investic a bude proto probíhat spíš pomaleji, s přirozenou generační obměnou.
Dalším problémem je distribuce této energie v čase, což je v energetice známý jev. V případě velkého množství akumulované energie v elektromobilech ale dostává nový rozměr. Nabíjení elektromobilů totiž bude jen stěží rozloženo rovnoměrně během celého dne. Pravděpodobně ho čekají špičky večer (když přijede vůz domů) a dopoledne (když přijede do práce, kde je možnost nabíjení).
Při velkém podílu energie z jádra (která je stálá a nevykrývá velké výkyvy nahoru a dolů) a předpokládaném utlumování uhelných elektráren (které jádro svou dynamickou dokážou doplňovat) je důležité levnou přebývající energii akumulovat ve chvíli, kdy je jí k dispozici hodně, ale nikdo ji nepotřebuje — a poslat ji do sítí ve špičkách. Jedním z řešení je budování energetických parků, v nichž budou velkokapacitní baterie schopny akumulovat megawatty elektrické energie. Jen do roku 2019 jich dle veřejných zdrojů má vyrůst na různých místech v Česku na dvě desítky, a to je teprve začátek. Podle Asociace pro akumulaci energie a baterie AKU-BAT je možné velké bateriové parky využívat jako regulační zdroj, podobně, jako třeba přečerpávací elektrárny.
Druhou z diskutovaných představ je využití samotných elektromobilů. Když budou k síti připojené celou noc nebo celou pracovní dobu, je možné je nabíjet postupně, dynamicky, podle potřeby využití energie v čase (pro jejich majitele to navíc může být o poznání levnější). Při dostatečně velké flotile elektromobilů v celé republice je navíc možné je samotné chytře využívat jako velkokapacitní baterie. Protože jsou jejich akumulátory schopné akumulace elektrické energie, může do nich chytrá rozvodná síť sahat a elektřinu si z nich dočasně “půjčovat” k využití tam, kde je to zrovna potřeba.
Jak vidíte, výzvy, které před energetiky stojí, jsou obrovské. Jedno je ale jisté: energetika bude muset být chytrá, právě kvůli inteligentnímu využívání obrovského množství kapacit, a silně fragmentované potřeby energie. Ovšem pokud se nám tento trend podaří správně uchopit, můžeme na něm velmi profitovat.
Text: Redakce
Foto: AKU-BAT
