Minulý týden se mi naskytla zajímavá příležitost. V rámci exkurze jsem navštívil budovu centrálního dispečinku hlavního města Prahy. Kromě jednotlivých složek MHD zde sídlí i jádro celé Pražské dopravy. Je až s podivem, co všechno pár policistů vidí a kolik toho mají na starosti.
Vydáno: 22.4.2008
Centrum dopravy najdeme v ulici Na bojišti. Velká budova obsahuje vše v jednom a i když se to nezdá, tento fakt zdaleka nepatří k evropským standardům. Její vznik se datuje ještě do doby hlubokého komunismu, kdy kvůli hrozbě západních kapitalistů bylo vše umístěno pod zemí. Jak nám řekli sami pracovníci, ráno se ohromné dveře zabouchly a pak už dovnitř neproklouzla ani myš.
To nejzajímavější se dnes nachází v osmém patře. Ve zdejším sále mají přibližně čtyři dopravní policisté na starost dění na pražských silnicích. To se ale má v budoucnu změnit, centrálu vlastní hlavní město a to chce vyměnit policisty za civilní pracovníky.
Po vstupu do sálu mne ohromilo množství obrazovek a monitorů. V životě jsem jich tolik pohromadě neviděl. Kromě počítačů a nejrůznějších zařízení je zde hlavní plátno, které je dále rozděleno na menší části a zobrazuje to nejdůležitější, co je zrovna potřeba. S těmito moderními prvky velmi kontrastuje nástěnná mapa Prahy, která toho už hodně pamatuje. Na této mapě blikají diody symbolizující semafory, které mění barvu podle stavu jednotlivých světelných zařízení. Stará mapa zde slouží pro rychlou orientaci a také jako záchytný bod pro případ, že by selhal moderní systém.
Velký bratr vás vidí!
Jedním z hlavních úkolů zdejších pracovníků je kontrola světelných křižovatek. Těch je v Praze v současnosti přibližně 600 a z toho je 250 řízených, což znamená, že na základě aktuálního vývoje dopravní situace se mohou intervaly světelných znamení měnit. Přidání několika sekund na jedné a současně ubrání na druhé straně může vypadat jako nepatrný zásah, ale dopravě údajně velice pomáhá. Ovšem to je možné jen u některých křižovatek. Semafory totiž ovládají tři různé systémy a jednoduchou úpravu umožňuje jen jeden. A protože si vzájemně konkurují, moc se spolu nekamarádí. Do budoucna se připravuje příchod čtvrtého do party, který všechny sjednotí a obsluhu výrazně zjednoduší.
Dalším úkolem centra dopravy je sledování dopravní situace a její operativní řešení. K tomu slouží mnoho kamer s větší či menší kvalitou obrazu. Kromě těch vlastních se v rámci spolupráce používají i záběry z kamer policie. Cílem je samozřejmě pokrýt co nejvíce území, ale tomu brání nedostatek finančních prostředků a chamtiví lidé, kteří si občas nějakou tu kameru vypůjčí a už jí nevrátí. Jako příklad uvedli policisté fakt, že kvůli zlodějům umístili jednu kameru na devítipatrový dům a ještě k tomu na třímetrovou tyč. Kamera z tohoto místa už dvakrát zmizela.
Všechny pořízené záběry se archivují po dobu jednoho měsíce. V případě, že kamera zaznamená nehodu, posílá se její průběh okamžitě na příslušné oddělení policie. Během naší přibližně dvacetiminutové návštěvy jsme byli svědky jedné takové nehody. Zajímalo nás také, jak se využívají kamery v praxi, například při hledání odcizených vozidel. Bohužel SPZ umožňují přečíst jen některé a pokud se tak stane, zdaleka není vyhráno. Je to jistá stopa, ale téměř vždy to tím také skončí.
Kam se hrabe Rakousko
Poslední důležitá věc, která se zde řeší, jsou tunely. Těch větších v Praze zatím moc není. Momentálně se hlídá Mrázovka a Strahovský a Letenský tunel. Relativně mladé Smíchovské tunely mají opatření, které podle našich průvodců nenajdeme ani v Alpách. Důkazem toho je fakt, že na stanovišti, kde probíhá dozor, žádný člověk není. Vše se děje automaticky. Během mimořádné události se spustí alarm a systém dá dispečerovi určitý čas na reakci. V případě, že dispečer nezasáhne, vyřeší to tunel sám.
Základem jsou kamery a světelná zařízení, která by měla usměrňovat provoz. V programu jsou definovány různé mimořádné události, například požár, nehoda, ale také chodec, zvíře, nebo vůz v protisměru. Pokud k jedné z nich dojde, spustí se alarm. Řešení závisí na závažnosti situace. Pomocí světelných šipek se provoz přesměruje pryč z neprůjezdného pruhu, sníží se maximální povolená rychlost a nebo se celý tunel uzavře. Bohužel řidiči jsou nepozorní, a tak zde platí pravidlo, že zavřený tunel znamená zlomenou závoru.
Postrachem každého tunelu je požár. Za celou historii těchto tunelů tu hořel vůz dvakrát, ale ani jednou nešlo o nic vážného. Na krizovou situaci je systém samozřejmě dobře připraven. Automaticky se uzavře příjezd do tunelu a doprava před požárem se zastaví. Naopak ve směru jízdy se nastaví zelená vlna, tedy naskočí zelené šipky a pokud by byla před výjezdem křižovatka, dostane tento směr stálou zelenou. Zároveň se zapne ventilace tak, aby kouř hnala za odjíždějícími vozidly.
Pozor na most
Na závěr nám policisté pustili několik nehod z tunelu Mrázovka. Skoro vždy je hlavním důvodem nepřiměřená rychlost a nepozornost. Šokující jsou případy, kdy se řidič nebojí vozidlo otočit a vesele jet v protisměru zpět. Zrádný se také ukázal most mezi oběma tunely, kde v zimě vozovka velmi rychle promrzne. Námraze by měl bránit automatický postřik, ale technika není bezchybná. Občas se systém zapne v létě a v zimě zase nefunguje. Velký problém nastal například ve chvíli, kdy všechna kapalina vytekla na vozovku. V ten okamžik se na povrchu vytvoří velmi kluzká vrstva. Tato situace proběhla jen jednou, ale i to bohužel odnesl motocyklista.
Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že technika toho v dnešní době umí opravdu hodně. Její pomoc už ani pořádně nevnímáme, ale bez ní můžeme mít velké problémy. I když je moderní technika velmi schopná, proti neukázněným řidičům toho stále mnoho nezmůže. Nedá se nic dělat, to hlavní pořád zůstává v lidech.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: autor, techniserv.cz
