Pohádka: Byl jednou jeden malý Trabant,který patřil starému Helmutovi z německé vesnice Hochensdorf. Byl to sice malý Trabant,ale už od svého zrození ve výrobní lince měl velké plány a říkal si jak by bylo pěkné je uskutečnit.
Vydáno: 7.1.2008
Jeho velkým snem bylo procestovat celou Evropu, hlavně navštívit země o kterých slyšel mluvit lidi z továrny. Říkali: „Takové španělsko,tam mají panečku teplo, všude samé palmy a písek a moře. Nebo v Itálii, to je parádička…“ Trabantovi se tuze líbila všechna povídání o jižních zemích a rozhodl se, že se do nich určitě jednou vypraví.
Jenže stalo se tak, že Trabanta dostal pan Helmut. Ten bydlel na vesnici, ale měl práci ve vzdálenějším městě a potřeboval auto které by ho tam vozilo. Trabant byl zprvu spokojen, že se může projíždět po německých silnicích, brzy ho ale přestalo bavit jezdit po stále stejné cestě tam a zpět, tam a zpět, pořád dokolečka. Svátkem pro něj bylo, když Helmut vyrazil na návštěvu k příbuzným nebo kamarádům, ale to se stávalo velice zřídka a Trabant začínal být pomalu nespokojený.
„Kdy se asi podívám k moři, nebo aspoň do jiné země?“ říkával si po nocích, kdy jeho majitel spokojeně pochrupoval v posteli. „S tím mým Helmutem se asi nikdy nedostanu dál než do Berlína.“ smutně povídal hvězdám na obloze.
Tak to šlo pár let, Trabant přestal doufat, že se někdy dostane do svých vysněných míst a jen apaticky jezdil do práce, z práce, do práce, z práce. A jak už to bývá, když někdo ztratí svůj smysl života, začne pomalu chátrat a stává se z něj troska. U Trabanta tomu nebylo jinak, s postupem času do něj začalo téct, řadící páka zlobila a motor podivně kašlal a rachotil. Pan Helmut se rozhodl, že Trabanta už nepotřebuje a odstavil ho na zahradě. „Však tam překážet nebude“ říkal své ženě, které se to moc nelíbilo, ale kam jinam se starým Trabantem.
Dny, týdny, měsíce šly dál, Trabant čím dál smutněji pokukoval po nových fiatech a škodovkách, které jezdily po silnici kolem zahrady, pak už nesledoval ani je a radši dělal že spí, aby jim nemusel mávat a odpovídat na pozdravné blikání. Když už Trabant nedoufal, že se mu někdy splní jeho sen, stalo se něco, o čem nepřemýšlel ani v nejdivočejších snech.
Jednou ráno, když mu podzimní sluníčko vysušovalo rosu z předního skla, se na zahradě objevil zvláštní člověk, mladík, a začal ho obcházet ze všech stran. Trabant byl zmatený, jak kolem něj mladík chodil, sem tam zatahal za plasty, porvtal se v motoru, či poklepal na prahy.
„Kolik pane Helmute“ ptal se mladík.
„No, podivejte se“ pravil Helmut zamyšleně „mě už je k ničemu, takže když mi přinesete láhev nějakého dobrýho pití, je váš.“
Trabant pokukoval z jednoho na druhého, viděl že mladík někam odběh a vrátil se s flaškou, dal jí Helmutovi a pak se začaly dít věci! Do zahrady nacouvalo veliké auto s plošinou, přijelo až těsně před Trabanta, mladík pobíhal kolem, připravoval lano a společně s dalším mladíkem zapřáhli Trabanta a vytáhli ho na plošinu.
Pokračování příště…
Text a foto: Zuzana Procházková
