„Máňo, hele nechceš si vyrazit na výlet do Měchenic?“ ptá se Jarda svojí ženy takhle jednou v sobotu odpoledne. Máňa vykoukne z okna, uvidí, že venku je docela dobrý počásko a zahaleká na Jardu „ale jestli pojedem trabantem, tak mi slib, že se vrátíme živí a zdraví.“
Vydáno: 24.12.2008
Byl to takový jejich rituál před každou jízdou s trabantem kterému říkali láskyplně Bejby. Máňa dělala drahoty, jako že se bojí jet a Jarda jí uklidňoval, že se jí nemůže nic stát, dyť přece on je zkušenej řidič a Bejby to nejbezpečnější auto na světě.
Máňa teda zabalila do igelitky 2 chleby s máslem a uherákem, aby se na výletě mohli posílit kdyby je přepadl hlad, k tomu přihodila láhev minerálky a mohlo se jet. Jarda ještě z Bejby oprášil holubí hovínka co se přes týden objevila na střeše, galantně Máně podržel dveře a vyjeli ze dvora, vzhůru k Měchenicím. Bydleli na okraji Prahy v malém domečku s ještě menším dvorkem, kam se jim Bejby tak akorát vešla, vedle ní stál už jenom Jardův velocipéd, se kterým občas jezdil do práce.
Tak se tedy vydali kousek po Praze, Máňa mávala na všechny ty lidi co se za jejich trabikem otáčeli. Nebyl to úplně obyčejný trabi. Nepodobal se těm šedivým veteránům co si o nich lidé myslí, že je div, jak se ještě drží na kolech. Bejby byla oproti nim jasně růžová, jen světla měla natřená na černo, takže vypadala jako by měla sexy očička.
Máňa tedy mávala, lidi zase mávali jí a Jarda si spokojeně pobrukoval, i když přes řev motoru ho nebylo vůbec slyšet. A všichni byli spokojení, radovali se z pěkného dne. Jenže..
Blížili se zrovna k Vranovské přehradě, každý ví že tady předjíždět je občas risk. Jarda s Bejby udržovali standardní tempo 65 km/h, takové jejich vyjížďkové tempo. Jako správný řidič Jarda co chvíli mrknul do zrcátek aby zkontroloval co se děje za ním. Všiml si, že o pár aut zpět se nějaký šílenec snaží předjet pomalejší vozy.
..pokračování příště
Text a foto: Zuzana Procházková
