Oltcita vlastním už dva a půl roku. Koupil jsem ho za 1.500 korun se čtyřmi letními a čtyřmi zimními pneumatikami a zahrádkou navíc. Původně jsem ho plánoval mít jen přechodně, na pár měsíců, ale nekorodoval a byl v celkem slušném technickém stavu, tak jsem si ho nechal.
Vydáno: 16.7.2008
Článek reaguje na test ojetiny „Oltcit Club 11R nastartuje i klikou„.
Úsporný a dostatečně výkonný motor
Motor mého Oltcita je neuvěřitelně živý a rád se nechá vytáčet, ideální výše otáček je kolem 4.000 ot./min. Při této hodnotě má navíc již dostatečný výkon a kroutící moment, přitom si ale stále zachovává nízkou spotřebu. Navíc při jemně sešlápnutém plynu je motor stále schopen pomalu zrychlovat, a to až do rychlosti 140 km/h při do jedné třetiny sešlápnutém plynovém pedálu.
Spotřeba při střídmější jízdě je kolem 7 litrů na sto kilometrů a pokud dobře zakryjete motor, tak v zimě stoupne jen asi o půl litru. Navíc poměrně rychle začíná motor topit. Při jízdním stylu „brzda plyn“ spotřeba stoupne na přibližně 10, dostal jsem se ale i na 12 litrů na sto kilometrů – zkrátka výše spotřeby závisí třech hlavních faktorech: jak kde, jak s kým, jak kdy. Já sám většinou jezdím za 8 – 9 litrů na sto kilometrů, přičemž rozhodně nejsem brzda provozu.
Motor je boxer o obsahu 1,1 litru, díky protilehlé konstrukci má ale zajímavý zvuk připomínající spíš větší obsah. Konstrukci boxer také vděčí za rozvod 2 x OHC se dvěma nestejně dlouhými rozvodovými řemeny. Ty mimochodem po případné koupi doporučuji vyměnit, motor má potom přesnější chod a přidá mu to i na kroutícím momentu.
Překvapivě jistý podvozek
A teď k podvozku, který je samostatnou kapitolou. Je pravda, že si musíte na podvozek chvíli zvykat, ale je ač to tak na první pohled nevypadá, je hodně přesný a komfortní ještě víc. V zatáčkách je podvozek nedotáčivý, což se ale dá eliminovat stlačením plynu a brzdy naráz. Pokud to přeženete, smyk je pak dobře korigovatelný.
Rozhodně se Oltcit nepřevrátí, to může být snad jen vtip. Viděl snad už někdo převráceného Oltcita? Sám jezdím na hranici smyku i za jeho hranicí i na opačně klopených silnících, auto se ale spíš utrhne než převrátí. Tam, kde se Suzuki Swiftem jezdím 100 km/h a bojím se, jezdím s Oltcitem 130 km/h s jednou rukou na volantu a druhou obsluhuji rádio.
Až teď s odstupem času jsem zjistil, že jeho podvozek není špatný a má něco do sebe. Když jedete v Oltcitu 100 km/h, tak vám připadá že jedete 80 km/h ale když jedete ve Swiftu 80 km/h tak vám to připadá jako výrazně vyšší rychlost. Tím, že je podvozek komfortní, nedává znát pocit rychlosti. Až se Swiftem nebo Octavií nacházím nové díry.
Na klikatých cestám jsem tlačil na nárazníku před sebou hodně aut, a pokud nepřijde dlouhá rovinka, dá se stíhat většina běžných automobilů. Navíc diky torzním pružinám se dá upravit výška vozu a díky lichoběžníkovým nápravám vepředu i odklon kol.
Komfort za všech podmínek
Podvozek dobře sedí také za zhoršených podmínek. Nevadí mu špatná kvalita cesty, déšť, sníh, kostky a podobně. V zimě se auto celkově skvěle ovládá, je lehké, takže si s autem vyloženě hraji. Díky tomu, že ruční brzdy působí na přední kola, se dá udělat jakási jednoduchá uzávěrka diferenciálu. Je zajímavé jet v hlubokým sněhu, že o něj dřete podvozkem, a máváte na auta, která se snaží zoufale rozjet.
Navíc – a to skutečně nechápu jak je možné – podvozek není náchylný na boční vítr a třeba když míjíte náklaďák, tak to nic neudělá. Skutečně můžete pustit ruce z volantu a auto neodskočí, což jsem testoval i při 130 km/h.
Oltcit jako auto pro běžný provoz
Při normálním provozu se dá se s Oltcitem jet po dálnici 140 km/h stálou rychlostí a auto sebou nemlátí ani nehází, drží svůj směr, a toho si na něm velmi cením. Brzdy jsou účinné i když nemají posilovač, na pedál stačí působit malou silou. I přes stáří vozu totiž má čtvero kotoučových brzd, navíc přední kotouče jsou dost velké a mají vnitřní chlazení. Podvozek auta je dobře zakryt, takže snese i menší výlet mimo cestu.
Je pravda, že Oltcit má i slabá místa. Jedním z nich je převodovka a vůbec celé hnací ústrojí, na němž vznikají vůle. Převodovka teče a jednou jsem ji už měnil, řadit šlo sice pořád, ale její zvuk byl děsivý. Slabá jsou světla, která nesvítí do boku, někomu může vadit horší posez za volantem a málo místa vzadu. Kufr je ale dost velký a dobře řešený, takže se toho do něj vejde dost.
Najezdil jsem mnoho kilometrů s firemní Octavií, něco se zmíněným Swiftem a pak příležitostně i s dalšími automobily, ale do Oltcita vždy usedám rád.
Stylistická stránka textu byla redakčně upravena.
Text: Filip, čtenář ZaVolantem.cz
Ilustrační foto: Wikipedia, Autohaber.com, Lukáš Dittrich