Veronika pracuje v lékárně jako farmaceutická laborantka. Svůj první a zatím jediný vůz dostala k narozeninám. „Když táta Tipo přivezl, hned mi slavnostně předal klíčky. Měla jsem velkou radost a okamžitě jsem se šla na auto podívat. Z dálky se mi velmi líbilo, ale jak jsem přišla blíž, hrozně jsem se lekla,“ popisuje Veronika své první dojmy.
Vydáno: 13.2.2008
Jak sama říká, vůz nikdy nepotřebovala. To se ale změnilo, když v práci dostala důležitou funkci a tím pádem i více povinností. „Nejsem moc technický typ, takže když jsme vybírali auto, chtěla jsem nějaké jednoduché, levné a samozřejmě pěkné,“ vysvětluje důvody, proč zrovna Fiat Tipo. Italové hezká auta umí a ani Tipo není výjimkou. Je to na svůj věk bezesporu elegantní a u nás stále poměrně oblíbený vůz.
Bohužel na bílé karoserii se nic neschová. Během dvou let provozu se objevily nějaké ty škrábance. „Myslím, že v Praze to je normální, i když za některé si můžu sama,“ říká a dodává s úsměvem, že z počátku neměla ještě takový odhad. Když se jednou vyhýbala protijedoucímu autu, nabourala popelnici. Naštěstí to byla ta plastová a ještě k tomu prázdná.
Vůz má solidní výbavu. Každá slečna samozřejmě při parkování ocení posilovač řízení. Ten v Tipu nemá přehnaně silný účinek, ale stále je to příjemný pomocník, který má dost síly. Vpředu jsou elektricky ovládaná okna. Vůz má také centrální zamykání. Tedy lépe řečeno skoro centrální zamykání, protože levé zadní dveře se už centrálně zamykat přestaly. Za zmínku stojí ještě část přístrojové desky obsahující kontrolky otevřených dveří, nefungujících světel nebo třeba hodiny. Zajímavý je také přístroj, který vám říká, jak moc ekonomicky jedete.
Italové hezká auta umí a ani Tipo není výjimkou
Zachovalý interiér je překvapivě prostorný a poskytuje všechny výhody dvouprostorové karoserie. Zub času se nejvíce podepsal na sedačkách, zejména na té u řidiče. Nicméně se v nich příjemně sedí a mají slušné boční vedení. „Nejvíce mi vadí, že se nedá sedadlo zvednout nahoru. Takhle před vůz moc nevidím,“ stěžuje si drobná Veronika.
Motor o objemu 1574 ccm představoval téměř ideální volbu. Je pružný a dá se s ním jezdit za rozumnou spotřebu. Spolu s kvalitním podvozkem tvoří povedený celek který umí uhánět celkem svižně. Ale Veronika má jiné priority. „Auto jede hezky, ale tím to pro mě končí. O motoru toho moc nevím.,“ říká.
Auto hořelo
Ačkoli jezdí s Tipem přes dva roky, stále je nejhorším zážitkem hned první setkání. „Táta auto přivezl z Českých Budějovic. Bylo sice pěkné, ale dělalo hrozný hluk. Když jsem se šla na něj poprvé podívat, uvnitř bylo plno kouře. Lekla jsem se, že mi hned shoří. Naštěstí to byl jen malý plamínek pod zadními sedačkami,“ popisuje doslova žhavou příhodu. Na vině byl totálně děravý výfuk. Unikající výfukové plyny rozpálily během první cesty podlahu tak, že začal doutnat zadní sedák.
Každá slečna samozřejmě při parkování ocení posilovač řízení
Po pořízení vozu byla nutná nemalá investice. Vyměnilo se už zmíněné výfukové potrubí, přední poloosy, svíčky, kabely, světlo a zadní tlumiče. „Radost jsem z toho neměla, protože mě to stálo dost peněz, ale od té doby jsem naštěstí nic většího platit nemusela.“
Auto své stáří nezapře. Na druhou stranu je stále přinejmenším elegantní. A právě to Veronika nejvíce oceňuje. Nakonec jim to spolu docela sluší, nemyslíte?
Fiat Tipo nahradil zastaralý model Ritmo v roce 1988. Už o rok později obdržel titul Auto roku a to zejména kvůli svému vnitřnímu uspořádání, které tehdy představovalo zcela nové pojetí. Mimo jiné se u nás nabízely nezvykle malé motory fire (1108 ccm a 58 koní). Vrchol představoval motor 2.0ie 16V cat (145 koní). Zdařilý podvozek využíval také koncernový kolega Tempra, Alfa Romeo 155 nebo Lancia Dedra. Štafetu převzali v roce 1996 sourozenci Bravo/Brava.
|
FIAT TIPO 1,6ie S Rok výroby: 1992 Najeto: 155 000 km Motor: řadový zážehový čtyřválec Objem: 1574 ccm Výkon: 66 kW (90 koní) Točivý moment: 123 Nm/4250 ot/min Max. rychlost: 178 km/h Spotřeba: 7-8 l/100km |
Text a foto: Lukáš Dittrich
