Je 30. prosince, předvečer silvestrovské párty a oslav příchodu roku s pořadovým číslem 2010. Náš pan šéfredaktor vznesl přání, že bych mohl něco napsat. No a co jiného psát v tuto dobu, než ohlédnutí za uplynulými dvanácti měsíci. Jaký tedy byl rok 2009 z pohledu řadového redaktora?
Vydáno: 31.12.2009
Samozřejmě je jasné, že kromě krásných motoristických zážitků se dostavily také příhody méně příjemné, ba co více, skoro až nepříjemné. Hlavní ovšem je, že náš magazín čte stále více vás, čtenářů, za což vám hned na úvod musíme poděkovat.
To nejlepší o rok dříve
Bohužel pravdou zůstává, že druhý rok naší činnosti už nepřinesl tolik příhod, které by vás zcela zaručeně pobavili. Jo to v roce 2008, kdy jsem sotva tušil, jak to ve světě motoristických novinářů chodí, to byla jiná káva. Především prezentace našeho magazínu a přesvědčování nových automobilek o tom, že by nám měly půjčit auta na test, to bylo velmi zábavné.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem vůbec poprvé šel s kolegou na takovou schůzku, kdy jsem si spletl návštěvnost našich stránek za měsíc s návštěvností za den a zástupci oné značky si pochvalovali, jak jsou tyto stránky čtené. Vyprávět bych mohl déle, protože v tomto případě jsem opravdu vařil z vody a některé údaje jsem si s ledovým klidem vymýšlel, jen abych nevypadal jako nějaký amatér, ale o tom třeba někdy jindy.
Top z těchto schůzek byla ovšem událost u jiné automobilky, kde mne a kolegu Martina onen zástupce zle proškolil (tak nějak jsme mu nedokázali vysvětlit, proč by měl půjčit auto, které má dostat konkurenční magazín s desetkrát větší návštěvností nám), označil nás za studentíky a s prázdnýma rukama poslal pryč. No ale zpátky do roku 2009.
V poklidu až do března
Hned druhého ledna jsem otevřel rok 2009 vydáním redakčního testu, ve kterém hrál hlavní roli Nissan X-Trail. Většina automobilek byla už tou dobou přesvědčena o našich nesporných kvalitách, a tak mi více méně každý týden přinášel stále nový a nový automobil na testování. Spolu s tím se ale objevoval stále více jeden problém, a sice kde tato auta fotit. Místa se začínala opakovat, a tak jsem začal trávit volné hodiny ve škole studování satelitních map a hledáním něčeho nového. Jedno takové se objevilo během testu Peugeotu 4007, ale ten pravý úspěch přišel až spolu s Grand Vitarou.
To jsme totiž s naší fotografkou takhle přijeli před závoru lomu a s tím, že pracujeme pro motoristický magazín, jsme nakonec přesvědčili nějaké tamní pracovníky, aby nás do areálu pustili. Na řádění jsme měli sice celý lom, který byl v tu dobu prázdny, ale pouze půl hodiny. I to stačilo k přebarvení stříbrného auta na matně hnědé. U Suzuki mi za to ovšem vyčinili (ale co bych pro vás neudělal), protože z disků kol odlétala všechna vyvažovací závaží. Po vydání testu se zástupci této značky ozvali znovu, tentokrát s žádostí o velmi povedené fotografie.
Poklidné testování ukončil až březen. Po té, co mi byla dvakrát odložena Octavia RS s benzinovým dvoulitrem (protože se vracela poněkud poškozená od konkurenčních magazínů), jsem strávil konečně zajímavý týden s rychlým vozem. Ten ovšem ukončil nějaký zmetek, který se přes noc pokusil dostat do interiéru a poškodil okno. První nepříjemná příhoda roku 2009 znamenala první setkání s policií pracující v pražských Modřanech. Nevěřili byste, jak jsou tito pánové ochotní.
O pár týdnů později jsem se během testu Peugeotu 308SW setkal s příslušníky znovu. Tentokrát mi za projetí oranžové nekompromisně odebrali nejen titul bezchybného řidiče s nulovým počtem trestných bodů, ale také dva a půl tisíce korun českých a definitivně způsobili to, že jsem si vytvořil poměrně negativní názor na strážce zákona.
Na návštěvě u paní Jílkové
Zážitek roku přišel už v květnu a odstartovala ho jedna esemeska, ve které mi pan vedoucí stručně sdělil, že půjdu moudře hovořit s paní Jílkovou do televize, což mi nejprve přišlo jako velká sranda a nějaký fór. Že to bohužel nebude sranda a že to bylo myšleno vážně, o tom mne přesvědčil telefonát paní Jílkové, která se mne podrobně vyptávala na všechno možné.
Za všechno mohl článek, ve kterém jsem vyjádřil své nesympatie s příznivci jedné stopy (během roku se ovšem také tento můj pohled na věc poněkud změnil) a paní Jílková měla v plánu vyvolat vášnivou debatu (která se ale vůbec nekonala) na téma motorkáři, neboť proti mně postavila ve studiu jiného novináře, který se věnuje motocyklům a se kterým jsem si nakonec bezvadně takříkajíc pokecal.
Takže poprvé do televize a aby toho nebylo málo, ještě se to vysílá živě. V životě jsem takto nervózní nebyl, a ač se to nemá dělat, musel jsem si prostě a jednoduše dát před odjezdem na Kavčí hory několik skleniček našeho národního nápoje, abych se trochu uklidnil. Bohužel, účinek se poněkud minul, protože jsem do startu vysílání opět vystřízlivěl. Já osobně hodnotím své vystoupení jako dosti bídné a jestli jsem někoho zklamal, tak se mu tímto omlouvám. Už to tak chodí a každý to určitě zná, na poprvé to je vždycky poněkud komplikované také v jiných činnostech. Na druhou stranu zkušenost to je do budoucna jistě užitečná, babičky jsou na mne hrdé, svým sousedkám vypráví tuto příhodu ještě dnes, a kamarádi se pobavili tím, že mne viděli “live“ a přes celou obrazovku.
O prázdninách hned dvě nehody
Léto 2009 bylo jednoduše našlapané. Po úspěšném zdolání všech školních zkoušek se mi naskytlo obrovské množství času na zábavné věci. Vše vzalo za své hned začátkem července, kdy jsem si v pondělí nechal ukrást mobilní telefon, v úterý jsme řádili s Toyotou Hilux v Hummer Centru a ve středu u ní nějaký další (nebo ten stejný) zmetek rozbil okno, vlezl dovnitř a ukončil náš test.
Řešit tuto událost bylo opět velice zábavné. Příslušník policie se zlobil, že jsem na něj nemával, protože chudák přehlédl pětimetrový pick-up. Následně jsem fofrem ujížděl od čerpací stanice, protože luxování střepů z interiéru udělalo v tom vysavači docela neplechu, a nakonec sliboval manažerce z Toyoty, že už se to nikdy nestane a že bychom potřebovali náhradní termín, neboť jezdit s tím obrovským autem mne neskutečně bavilo.
Léto patřilo z mého pohledu Renaultům. Objednat nějaké vozy této značky dá vždycky trochu práce, a tak, když se asi tak po pár týdnech telefonování zadařilo, domluvil jsem snad deset různých modelů. Zážitek přinesl test Laguny Coupé, který byl opět okořeněný nehodou, a sice na dálnici u Mladé Boleslavi. Pan drsný nagelovaný takzvaný “šampóňák“ v ještě drsnějším Swiftu Sport se tak dlouho lepil na zadek naší Laguny, až to neubrzdil a bylo vymalováno. Následně se z pana drsného stal pan vyklepaný, tvrdil, že za to mohou jeho nové pneumatiky, které ještě nejsou zajeté, a úplně na závěr přivolal svou maminku, která přijela a jakožto bývalá policistka vyžehlila tuto nehodu takovým způsobem, že dotyčný dostal pět set korun pokutu a ani nebyl testován na přítomnost alkoholu.
Na závody s Cliem
Podzim přinesl nejen řadu zajímavých modelů k testu, ale také závody do vrchu na zkoušku. Zatím asi můj nejsilnější motoristický zážitek. S Cliem RS jsem pro změnu dováděl na uzavřené komunikaci na Živohošti a odnesl jsem si z toho nesmírnou touhu tento vůz vlastnit. Bohužel můj tatíček přání, že bych právě toto auto chtěl najít pod stromečkem, vyslyšel jen částečně, a tak jsem tam objevil pouze jeho zmenšenou kopii.
No a závěr roku? Ten proběhl v duchu pilného studia, kombinovaného s testováním a psaním snad alespoň trochu zajímavých článků. Definitivní tečku za hodnocením automobilů všech možných značek jsem udělal toto úterý vrácením pohodlné “cé-pětky“ (konečně s podvozkem Hydractive).
PF 2010
Nemyslete si, že je to všechno, co se za rok stalo a co bylo z mého pohledu zajímavé. Už teď jsem se ale dostal na třetí stránku textu (což už začíná být hodně), takže nejvyšší čas udělat tečku také za tímto rozjímáním. Rok 2009 byl tedy převážně úspěšný a těšme se na rok následující. Co by vás tak mohlo nalákat?
Plánujeme řádně rozjet konečně už rubriku “Navigace“, pokračovat se bude také ve víkendových retro článcích, v lednu se můžete těšit třeba na testy Audi A5 Sportback, Nissan 370Z, nejsilnější Insignii OPC a hlavně na první testy vozů značky Ford a na jaře se snad konečně prolomí ledy také u Subaru. Přeji vám jménem celé redakce mnoho úspěchů do roku 2010.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: archiv
