Segway i2: vzpřímeně na dvou kolech

TEST: Segway jste už určitě viděli. Je to ta hračka, která jezdí na dvou kolech, přepravovaná osoba stojí mezi nimi a drží se oběma rukama za jakási řidítka. A… to je celé. Futuristicky vypadající přístroj nic víc k přepravě lidí nepotřebuje.

Vydáno: 16.12.2007 

Mít tuhle věcičku a prohánět se s ní po městě touží každý, v kom zbyla alespoň špetka z dětské radosti nad každou jednoduchou a krásnou věcí. Jistěže, je to věc nadmíru nepraktická a především drahá (vždyť stojí stejně jako nové menší auto), ale je to fantastická zábava. A i když někteří tvrdí, jaká je to zbytečnost, ve skrytu duše by se také rádi projeli.

Segway funguje velmi jednoduše a zároveň geniálně: nakloníte se dopředu, rozjede se dopředu. Nakloníte se více, zrychlí. Nakloníte se méně, zpomalí. Vyrovnáte tělo do stoje, zastaví. Stejně umí i couvat. Chování jeho „inteligence“ je velmi podobné chování chodce, proto vám pohyb bude připadat přirozený a samozřejmý.

Výdobytek moderních technologií
Jak to, že to nespadne? Přístroj je vybaven několika gyroskopy, které snímají jeho aktuální polohu, a počítačem, který zajišťuje průběžnou stabilizaci. V praxi to tedy znamená, že – pokud je v chodu a nevystavujete ho extrémním podmínkám – nikdy se vám nepodaří ho převážit, nikdy nespadne.

Segway pohání baterie (dříve NiMH, v současných modelech LiON akumulátory), která je umístěna mezi koly. Nosnost vozítka, jenž samo o sobě váží necelých 50 kilogramů, je stanovena na 118 kilogramů (což zhruba odpovídá hubenému muži a štíhlé dívce – ano, krátce není problém jet ani v páru), nakláněním dopředu dosáhnete maximální rychlosti 20 kilometrů za hodinu. Dojezd typu i2 je až 38 kilometrů na jedno nabití, přičemž nabíjení z elektrické sítě trvá asi dvě hodiny.

Já jsem si vyzkoušel právě model Segway i2. Ten je menší (čti: městštější) ze dvou modelů druhé generace Segwayů. Nové modely se od těch původních liší jednak líbivějším designem, ale především – a to je mnohem revolučnější změna – naprosto odlišným způsobem zatáčení. Ten je oproti první generaci o poznání přirozenější. Původní Segwaye totiž neuměly naklánět řidítka, což i2, jak je zcela patrné z fotografií, dokáže. Původní modely zatáčely pomocí otáčecího gripu na levé straně řidítek. Dalo se na to zvyknout, ale nakláněním celé páky kterou máte před sebou je pohodlnější a přirozenější.

Přirozený pohyb
Stoupnout si na Segway vyžaduje trochu odvahy, přece jen z přirozenosti nevěříte něčemu, co má dvě kola a nespadne to. Dostal jsem stručnou instruktáž: držet řidítka, stoupnout jednou nohou – blikne zelená kontrolka, druhou nohou, kontrolka opět blikne, že je vše v pořádku. A stojíte na dvou kolech.

Potom se nakloníte dopředu, nejdřív lehce, pořád ve vás třímá špetka nedůvěry, a Segway se pomalu rozjede. Poté, co vozítko uvedete do pohybu, brzy budete chtít vyzkoušet, co dokáže. Při maximální rychlosti 20 kilometrů za hodinu se pohybujete tak rychle, jako v tom nejvypjatějším sprintu, ale námaha, kterou pociťujete, je nulová.

Otázka, zda se může Segway převážit, je nasnadě. „Neměl by, ale půjčil jsem ho kamarádovi, a ten mu dával tolik, že se v kritickou chvíli vypnul, a kamarád letěl. Docela dobře si rozbil hubu, takže na extrémní zátěž pozor,“ varuje majitel.

Naštěstí kromě něj vás před takovou nepříjemností varuje i několik dalších technických opatření. Ve chvíli, kdy se Segway pohybuje na hranici únosné rychlosti (což je přibližně v uváděných 20km/h), jednoduše vás nenechá se víc naklonit, což psychicky působí velmi samozřejmě ke zpomalení, nebo alespoň udržení stávající rychlosti (můžete s ním samozřejmě soutěžit a naklánět se co to dá, ale to už je mimo rámec nechtěného zrychlování). Pokud jedete až moc rychle, displej palubního počítače se zamračí (až doteď na jeho tváři zářil úsměv) a v tuto chvíli byste si měli dát pozor.

Když na Segwayi stanete, překvapí vás jeho jistota a stabilita. Je to stejně přirozené jako chůze, během několika minut si budete připadat, že na něm jezdíte odpradávna. A v ten okamžik se do něj zamilujete. Není proto divu, že si i přes svou vysokou cenu získává stále velké množství obdivovatelů, kteří jsou za něj schopni utratit i tolik, co by dali za menší auto do města. Za své peníze ale dostanou mrštný dopravní prostředek, který se městským ucpaným ulicím může jen vysmívat. Zároveň je na srdci hřeje ušetřené životní prostředí a obdivné pohledy kolemjdoucích.

Text a foto: Martin Jedlička

Poznámka redakce: Vzhledem k unikátnosti tohoto vozítka jej netestovala naše rodina Rychlých. Jejich hodnocení by v tomto případě nemělo smysl. Redaktor také známku neudělil, protože stroj nemá v součastnosti konkurenci.

Galerie