Termíny jako hybridní automobil, hybridní pohon, hybridní technologie a kdo ví, co všechno ještě může být hybridní, ty zná v dnešní době snad už každé malé dítě. Všelijaké, i celkem nesmyslné, typy konvenčních aut totiž houfně dostávají alespoň malý elektromotor. Podívejme se ovšem, jak to vypadalo s tímto pohonem v dobách dávných a minulých.
Vydáno: 16.1.2009
Přesně řečeno zamíříme o rovných 30 let nazpět do roku 1980 (a stejně tak budeme činit každý další víkend). V té době se toho o elektrických a hybridních pohonech automobilů mnoho nevědělo. Technologické postupy výroby ještě zdaleka neumožňovaly nějaké významné rozšíření do sériové výroby. Tato kategorie byla jednoduše řečeno “v plenkách“ a příspěvky jednotlivých automobilek se nesly v duchu experimentálních konceptů.
Od sekaček k hybridu
Jeden takový představila americká firma Briggs & Stratton, která vyráběla malé motory a která dodnes dodává kompaktní pohonné jednotky určené pro zahradní a průmyslové stroje. S automobily toho příliš společného nemá, ale pokus o jeden hybridní koncept skončil poměrně zajímavě.
Cíl byl jednoduchý: vzniknout měl ekologický automobil schopný ekologického provozu a rozumného dojezdu, jehož vzhled nebude připomínat nějakou pochybnou hračku, ale který bude na pohled vypadat jako úplně normální, v dané době běžný automobil. Design dostal na starost Kip Stevens. Nutno podotknout, že se mu výsledek docela povedl. Koncept vypadal dynamicky, ostatně autor se inspiroval u Scirocca, v silničním provozu by asi i zapadl, nebýt jednoho drobného detailu. Briggs & Stratton Hybrid Concept měl tři nápravy, tedy šest kol.
450 kilogramů baterií
Důvod byl úplně jednoduchý. O plochých akumulátorech, které se nacpou pod zavazadelník, případně podlahu automobilu a nikdo si jich ani nevšimne, si inženýři v osmdesátých letech mohli nechat akorát tak zdát. Aby byl zajištěn alespoň trochu použitelný dojezd, bylo do zadní části instalováno 12 baterií o celkové hmotnosti 450 kg. Jen tak mimochodem právě na této hodnotě je výborně vidět obrovský pokrok, který byl v uplynulých třiceti letech realizován. U Toyoty Prius váží vzadu uložený akumulátor necelých 40 kg.
Spolu s další složitou konstrukcí by klasické dvounápravové provedení jen těžko zvládalo takové zatížení, a tak byla jednoduše přidána náprava navíc, která nesla celou porci 450 kg. Celková pohotovostní hmotnost zajímavého hybridu činila 1450 kg. Z toho rovných 544 kg připadlo na předek, na zadní část zbylo 906 kg, tedy 453 kg na každou nápravu.
Kvůli úspoře financí rozhodl viceprezident společnosti B&S a zároveň ředitel celého projektu Bob Harness o tom, že se jako základ automobilu použije platforma z elektrické dodávky pocházející od firmy Electric Vehicles of Quebec. Konečná verze tedy disponovala hmotností jeden a půl tuny, délkou 4420 mm, šířkou 1625 mm a výškou 1270 mm. Jestli si myslíte, že k tomu měl řidič připravenou také adekvátní porci koní, tak se hodně mýlíte.
18 + 8 koní
Výkon a jízdní dynamika, to tedy žádné terno nebylo. Stejně jako dnešní hybridy, také tento koncept dostal dvojici motorů. Spalovací část obstaral vzduchem chlazený dvouválec, který vzala firma B&S z vlastních zdrojů. Vzhledem k zaměření společnosti není divu, že tento agregát dosahoval maximálního výkonu osmnácti koní. Za ním byl umístěn ještě malý elektromotor (8 koní) značky Baldor. Dvojice společně poháněla přes čtyřstupňovou manuální převodovku pocházející z Fordu Pinto prostřední nápravu.
V tomto případě byly zcela samozřejmě důležitější než maximální rychlost a zrychlení údaje o spotřebě a dojezdu. Prototyp dostal schopnost jezdit pouze na elektrický pohon (tedy full hybrid), kapacita akumulátorů mu měla vystačit až na 95 km. Řidič se pouze musel smířit s tím, že pojede maximálně 80 km/h (a to musel být ještě hodně rád) a že mu zrychlení z nuly na 65 km/h bude trvat pouhých 36,4 s.
Při využití pouze spalovacího motoru se počítalo s dojezdem 340 km. Kombinovaný provoz představoval maximální rychlost 110 km/h, zrychlení na 65 km/h za 22 s a především spotřebu (která ovšem byla více v rovině teoretické) 3 l/100 km. Takového čísla bylo možné dosáhnout pouze za předpokladu, že se řidič bude rozjíždět pomocí elektromotoru a dvouválec bude využívat výhradně i udržování rychlosti.
Zajímavý koncept se nakonec, stejně jako ostatní podobné automobily, sériové výroby nedočkal. Někde se ovšem s vývojem začít muselo a nebýt těchto dnes už poněkud úsměvných pokusů, asi bychom si za pár dní nešli vyzvednout k testu nejnovější generaci Toyoty Prius, nesvezli bychom se hybridními Lexusy a ani na Hondu Insight by se nedostalo.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: auto.howstuffworks.com
