To se takhle v osmdesátých letech vedení Nissanu rozhodlo, že už nestačí vyrábět mraky sériových a tak nějak obyčejných automobilů a sem tam okořenit produkci zajímavějším modelem. Japonská automobilka chtěla vstoupit do segmentu trhu, kde pouze luxusní výbava je velmi málo.
Vydáno: 28.11.2009
Úkolem bylo vytvořit něco, co by už samotným názvem bylo vyjímečné a na první pohled by to s Nissanem nemělo mnoho společného. Luxusní musela být nejen výbava, ale také prodejny, servis, přístup k zákazníkům, zkrátka všechno. Tak přesně s těmito cíly byla založena nová značka Infiniti. Mimochodem její znak symbolizuje bod v nekonečnu, jak luxusní, že ano.
Poprvé v Detroitu
Celkem logicky si to nová automobilka namířila nejprve na lukrativní severoamerický trh. Novým zákazníkům představila své historicky první dva modely takzvaně přímo pod nosem. Světová premiéra se odehrála na autosalonu v Detroitu 1989. Spolu s Infiniti se zde ukázala také další nová japonská, stejně zaměřená značka – Lexus.
Na úplném počátku nabízelo Infiniti svým zákazníkům dva modely. Ten větší nesl označení Q45, pro méně náročné zájemce byl připraven vůz M30. Designově jsou si oba dva podobní. Údajně se jejich tvůrci inspirovali americkými automobily té doby a přidali něco málo z těch evropských.
Infiniti M30
Jak napovídá už samotné označení, pod kapotou modelu M30 byl umístěn v uvozovkách pouze šestiválcový třílitrový motor. Jednalo se o hojně používaný agregát Nissan VG30E, což přeloženo znamená motor 3.0 SOHC V6, který automobilka už dříve umístila pod kapotu sportovního kupé 300ZX nebo modelu Maxima. Jeho maximální výkon činí 162 koní a vrchol točivého momentu byl stanoven na 244 Nm.
Stejně jako v případě pohonné jednotky, ani u převodovky neměli zákazníci na výběr. Se šestiválcem se dodávala pouze čtyřstupňová automatická převodovka, přes kterou se přenášela síla motoru na zadní kola. Vůz byl nabízen jak ve verzi kupé, tak ve verzi kabriolet. A přestože byl model M30, na rozdíl od obrovského Q45, daleko více zaměřen na řidiče, velké zážitky za volantem do jisté míry kazila vysoká hmotnost. Už provedení kupé překonávalo hranici 1,5 tuny, otevřená verze vážila 1622 kg.
Sonar a CD
Dostupná byla velmi bohatá výbava, ovšem tou největší vymožeností byl systém s názvem “Nissan Sonar Suspension“, který byl taktéž použit v případě většího sourozence Maxima. Za přední nárazník se motnoval sonar, který kontroloval povrch vozovky před automobilem. Díky aktivnímu podvozku pak bylo možné samočinně upravovat jeho tuhost dle stavu příslušné komunikace. Řidič si také, tak jak to je dnes úplně normální, mohl vybrat mezi režimy Sport a Comfort.
Kromě spousty, možná i zbytečné výbavy, (jako například telefon nebo přehrávač CD s měničem disků), se myslelo také na bezpečnost. Model M30 patřil mezi nejbezpečnější automobily své doby. Nechyběl stavitelný volant, airbag řidiče ani ABS a kabriolet byl vybaven také ochranou při převrácení automobilu.
Infiniti M30 kabriolet byl jediným otevřeným vozem této značky až do letošního roku, kdy se začal prodávat kupé-kabriolet G37. Výroba menšího z prvních dvou automobilů byla ukončena už po třech letech v roce 1992, kdy byl tento vůz nahrazen čtyřdveřovým sedanem J30. Celkem přesáhla produkce 12 000 kusů.
Infiniti Q45
Vlajková loď nové japonské značky vydržela ve výrobě podstatně déle než M30. Přes pět metrů dlouhý sedan označený jako Q45 nebyl daleko od dvacetiletého působení na trhu. Jeho výroba byla ukončena až v roce 2006.
U kategorie, kam Infiniti Q45 spadalo, bylo téměř povinné vybavit automobil osmiválcovým motorem. První generace měla osm válců uspořádaných do V o celkovém objemu 4,5 litru. Maximální výkon dosahoval na 280 koní a točivý moment na 396 Nm. Japonští inženýři vybavili motor čtyřmi ventily pro každý válec, celkově čtyřmi vačkovými hřídeli, patřičnou elektronikou a variabilním časováním ventilů. Stokilometrovou rychlost zdolal vůz za necelých sedm sekund.
Něco navíc
Stejně jako menší sourozenec M30, i rozměrný sedan využíval koncepci, kdy je motor uložen vpředu a poháněna jsou zadní kola. Opět se tak dělo přes elektronicky řízenou čtyřstupňovou převodovku. Pokud by vás zajímal podvozek trochu detailněji, pak můžeme uvést, že přední náprava byla složena ze dvojitých ramen a zadní dostala vícebodový závěs.
Infitniti mělo připraveno na své zákazníky dvě “libůstky“. Zaprvé se jednalo o systém Super Hicas, tedy schopnost řízení všech kol. Druhou zajímavostí tohoto vozu je samosvorný diferenciál, který nesl název VLSD a který nebyl zas až tak obvyklý. Seznam bohaté výbavy snad ani nemá cenu uvádět. Opět nechyběl airbag a ABS.
Infiniti nekončí
Dle úrovně výbavy bylo možné pořídit vůz už se zmíněným řízením všech kol, předním spoilerem, koly značky BBS nebo aktivním podvozkem. Automobil Q45 se stal poměrně úspěšným a v několika generacích přežil na trhu spoustu let. O přízeň zákazníků snad nikdy nouzi neměl.
Úspěch celého projektu založení luxusní odnože společnosti Nissan je nepopiratelný. Celkem jasným důkazem je fakt, že po zabydlení se na americkém trhu a rozšíření nabídky svých modelů se Infiniti dostalo také do Evropy, do České republiky a samozřejmě také do naší redakce (Fx50). A naše dojmy? No co myslíte, samozřejmě kladné, jak jinak.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: Nissan
