V roce 1980 nahrazuje dosluhující Ferrari Dino novinka s názvem Mondial. Na začátku své třináctileté éry se ovšem s přílišným ohlasem nesetkala, a tak italská značka tento automobil dále upravovala a zlepšovala. Jako poslední přišla na trh koncem osmdesátých let varianta Mondial T. Byla nejsilnější, nejrychlejší a nejmodernější.
Vydáno: 8.8.2009
Když se Ferrari rozhodlo uvést na trh nový model, obrátilo se na Pinifarinu s úkolem navrhnout automobil s karoserií kupé a koncepcí 2+2. Toto rozhodnutí představovalo návrat ke klasickým tvarům vozů značky. Ferrari tak přestalo využívat služby dalšího neméně slavného jména – Bertone.
Novinka se starým motorem
Nový vůz dostal prostorový rám, osmiválcový motor uložený podélně uprostřed s válci uspořádány do V a pětistupňovou manuální převodovku. Vůbec poprvé u Ferrari umístili inženýři motor, převodovku a zadní odpružení do jednoho pomocného rámu. Údajně to přineslo daleko snazší demontáž motoru a samotná hlava válců se také vyndávala lépe, tedy alespoň dle názoru automobilky.
Na trh se za dobu existence Ferrari Mondial dostalo nejvíce vozů v klasické rudé barvě. Někteří zákazníci si ale nechali svůj kousek nalakovat do stříbrné, černé nebo tmavě modré. Později se objevilo také bílé provedení a pár exemplářů ještě v jiných barvách.
Pomalý nástup
Jméno Mondial není jen tak ledajaké jméno. Nové čtyřmístné kupé bylo pojmenováno podle závodního automobilu, který se objevil na tratích začátkem roku 1950. Novodobý Mondial ovšem příliš nadšení nevzbudil. První Ferreri Mondial 8 z roku 1980 disponovalo motorem převzatým z modelu Dino 308 GT4. Vidlicový osmiválec o objemu 2927 ccm podával maximální výkon 214 koní a to se zdálo být pro většinu veřejnosti málo. Ohlas proto nebyl takový, jaký si automobilka představovala.
Proto už za dva roky přišla modernizace a s ní nová verze QV – Quattrovalvole. Druhé provedení se začalo prodávat v roce 1982. Největší změnou bylo použití rozvodů DOHC, tedy čtyřventilové techniky. Nová moderní hlava válců byla převzata z vozů F1 tehdejší doby a výsledkem bylo poměrně citelné posílení na konečných 240 koní.
Přichází kabriolet
O rok později byl uveden model Mondial Cabriolet, a protože do té doby Ferrari nevyprodukovalo mnoho automobilů s karoserií kabriolet, upoutal Mondial na sebe tolik žádanou pozornost a spolu s modernizovanou verzí QV se začal těšit také patřičnému prodejnímu úspěchu. Kabriolet zaujal především zákazníky na americkém trhu.
Zlepšování tím však nekončilo. Dalších úprav se tento model dočkal v roce 1985. Přestože se jedná o výraznější facelfit, nejvíce se toho změnilo v motorovém prostoru. Především motor povyrostl, což naznačuje také nový název automobilu 3.2 Mondial. Vidlicový osmiválec má od tohoto roku objem 3185 ccm a maximální výkon se dále zvedl na 270 koní. Kromě řady jiných úprav se poprvé dostává ke slovu také řídící jednotka, která upravuje dávkování paliva podle snímače kyslíku ve výfukovém potrubí.
To nejlepší na konec
Vrchol řady Mondial přinesl rok 1989. Představuje se totiž nejlepší verze s názvem Mondial T. Opět se mění vzhled automobilu, například jsou zmenšeny otvory pro nasávání vzduchu, kruhové světlomety se mění na obdélníkové atd. A opět se nejvíce změn odehrál v oblasti techniky automobilu.
Písmenko T naznačuje rozmístění motoru a převodovky (agregát uložen podélně, převodovka napříč). Nový osmiválec by o dvě deci zvětšen, takže poslední údaj objemu hovoří o 3405 ccm, přibyl nový a moderní systém vstřikování Bosch Motronic 2.5. Maximální výkon byl u této verze 300 koní při 7200 ot./min, nejvíce točivého momentu měl řidič k dispozici při 4200 ot./min, bylo to 323 Nm. Vůz dosahoval maximální rychlosti 225 km/h a zrychlení z nuly na 100 km/h zvládl za 6,3 s.
Koncem osmdesátých let nebyla spotřeba údaj, na který by se nějak zvlášť hledělo, a tak se nemůžeme divit, že spotřeba ve městě u této verze dosahovala na 21 l/100 km. Při klidné dálniční jízdě se pohybovala okolo 12 l/100 km. Patřičný dojezd měla obstarat nádrž o objemu 96 l.
Moderní vůz bez nástupce
Poměrně výrazně se změnily jízdní vlastnosti, samozřejmě k lepšímu. Větší motor bylo potřeba zamontovat níže, než tomu bylo u předchozích verzí, a to přispělo velmi výrazně k ještě jistějšímu chování automobilu na silnicích. Navíc zde byl použit systém elektronického nastavování podvo
zku, kdy měl řidič na výběr jeden ze tři nabízených režimů. V základu nechyběl ani samosvorný diferenciál ZF, systém ABS nebo posilovač řízení a objevila se také automatická převodovka.
Řada Mondial končí v roce 1993 bez přímého nástupce. Karoserii 2+2 dále zastupují už pouze dvanáctiválcové modely 456, respektive 612, navíc s motorem umístěný vpředu. Osmiválcový čtyřmístný automobil zastupuje až nedávno představené Ferrari California, ale také zde je motor umístěn u přední nápravy.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: Auta5p.eu, archiv
