Na konci osmdesátých let jste mohli v ceníku národního podniku Motechna najít Škodu 105, 120, 125, Rapid, Favorit, Škodu 1203, Trabant limuzínu nebo kombi, Wartburg sedan nebo kombi Tourist, Vaz 1200, 1500, nebo Moskvič. Výjimkou, ale nebyly ani automobily ze západu jako Fiat Uno, Toyota Corona či Renault 5 a 11.
Vydáno: 5.12.2009
Před rokem 1989 byl výběr automobilu velmi ulehčený, jelikož se dalo vybírat jen z omezené nabídky. Dodací lhůty byly však enormně dlouhé. Proto se i ojetý automobil prodával za cenu nového.
„Pokud jste vůz chtěli rychle, museli jste zaplatit pořadník u vedoucího v mototechně, tak abyste se dostali na přední místa. Například v roce 1985 stálo dodání Škody 125 do dvou měsíců v prodejně v obchodním domě Kotva provizi pět tisíc korun pro vedoucího, samotný vůz stál od 70 tisíc korun. V roce 1988 se v Děčíně platilo za Favorita 8.000 Kč, vůz stál 89.000 Kč,“ vzpomíná Martin Seidl, manažer skladu autobazaru AutoESA.
Při průměrné mzdě 3170 Kčs, která byla v roce 1989, tak stála Škodovka 23 měsíčních platů. Přepočítáno na dnešní průměrnou mzdu, která činní 22 730 Kč, si za stejnou dobu můžeme pořídit např. Škodu Octávii Greenline. Výraznější rozdíly jsou v cenách ojetých vozidel.
Před rokem 89 se cena ojetého vozidla, z důvodu nedostatečného vozového parku, držela na cenně nového automobilu. Někdy dokonce, pokud se majitel o auto dobře staral, mohl na prodeji ještě vydělat. „Dnes nové auto svým prodejem automaticky ztrácí přibližně 30 procent z ceny. Tři až čtyři roky staré automobily se pak prodávají cca za 60 % prodejní ceny,“ popisuje stav Martin Seidl a dodává: „slušné auto střední třídy nyní vyjde ve srovnání podstatně levněji, navíc je mnoho možností financování, které dříve nebyly.“
Výběr automobilů se podstatně zdokonalil. Nepříjemnou záležitostí osmdesátých let bylo potkat před sebou na silnici některé vozidlo s dvoutaktním motorem. Tím se vyznačovala auta z NDR. Z Trabantu nebo Wartburgu se linul typický zápach, který byl velmi nepříjemný. Ten byl dán samotným konstrukčním pojetím motoru, kdy se do paliva přimíchával v přesně daném poměru speciální olej, který motor rovnou i mazal.
Aby majitelé ušetřili za palivo, nahrazovali benzín za jiné látky, které měnily parametry motoru. Vůz jel i na technický benzín, který byl levnější. Má však menší oktanové číslo a motor s ním má větší spotřebu. Oblíbený byl i benzín od posádek ruského vojska, který stál velmi málo. Aby se ušetřilo na oleji, používal se i vyjetý olej motorů. Zní to hrozně, ale i tak to fungovalo.
Cena benzínu přitom byla nesrovnatelně vyšší, než je dnes. V létě 89 stál litr kolem 12 Kčs a za průměrnou mzdu se dalo koupit 264 l. Při dnešním průměru benzínu (28,10 Kč) lze koupit přibližně 808 l Naturalu 95.
Lada byla prémiovým automobilem
Sportovní Škoda Rapid porážela Ladu v zasněžených kopcích. Prémiovým automobilem ale byla bezesporu Lada. Ladu vlastnili většinou doktoři, zubaři či členové strany a proto kdo ji měl, vlastnil něco víc. Vůz se pyšnil tituly jako závoďák či raketa, přestože verze 1200 sotva dosáhla na rychlost 140 km/h Velikou výhodou byly jisté zimní starty a velmi účinné topení s rychlým náběhem.
Nevýhodou byla jízda na sněhu. Motor byl umístěn vpředu a o pohon se starala zadní náprava. Lidé si vypomáhali dvěma pytli cementu. Řízení bylo velmi tuhé a nebylo vyrobené pro ženy, parkování pak pro ně bylo těžkým bojem. V létě byly velmi nepříjemné koženkové sedačky, které po vyhřátí na sluníčku dokázaly i spálit. Horní část zadních sedaček pod zadním sklem se dokázala seškvařit, stejně jako palubní deska, která na sluníčku po čase popraskala. Spotřeba se pohybovala kolem 9 litrů na 100 km.
Opravdu „závodní“ automobil představovala Škoda Rapid. S tachometrem až do 180 km/h dokázala jezdit za 7 litrů. Díky sportovnímu designu byla velmi oblíbená u mladší generace. Nejvíce ceněn byl ovšem model Škoda 125, který byl už osazen 5stupňovou převodovkou. Ta snižovala hlučnost za jízdy a spotřebu. Oproti Ladě se s ní krásně jezdilo na horách. Díky motoru uloženému vzadu a poháněné zadní nápravě měl vůz těžkou záď a vyjel i to, co ostatní vozy nezvládly. Koncepce s motorem vzadu ale neumožňovala variantu kombi a proto o ní zákazníci byli ošizeni až do příchodu Škody Forman.
Zajímavostí doby bylo, že když jste si přišel koupit automobil, nebyl Vám vydán okamžitě. Seidl dodává: „Vozy byly dováženy přímo z fabriky, na převozních pneumatikách, bez kontroly motoru. Nebyly připravené k přímé jízdě. Zákazník musel peníze složit na účet a do týdne až 14 dnů Vám auto připravili k jízdě. Dnes s ním můžete okamžitě odjet.“
Zdroj: TZ Ogilvy
Foto: Auta 5P
