Stejně jako tisíce lidí, i já patřím mezi fanoušky formule 1. Nejedno nedělní odpoledne trávím proto u televize při sledování těchto závodů. Nějak jsem vytušil, že to přeci jen není to pravé. Chce to změnu. Stačilo pár chvil na internetu a bylo jasno. Jede se na výlet, a to přímo na legendární okruh v Monaku.
Vydáno: 18.7.2008
O závodě formule 1, který uvidím na vlastní oči jsem snil už delší dobu. Předpokládám že podobný sen má mnoho dalších příznivců F1. Jak jsem zjistil, jeho splnění je zcela reálné a ještě k tomu za relativně rozumné peníze. 
Necelé tři dny za šest tisíc
Zájezd jsem zakoupil u cestovní agentury Student agency. Ta v rámci programu “Cesty za sportem“ nabízí zájezdy na vybrané závody seriálu F1. Já jsem za výlet do Monaka dal 5990 Kč. Za tento obnos dostanete dopravu do místa konání a vstupenku na závod. Její cena je 2500 Kč. Téměř šest tisíc za sotva tří denní zájezd je poměrně hodně, ale pro každého fanouška motorismu to určitě stojí za to.
Plán cesty byl jednoduchý. Odjezd v sobotu 24.května v sedm večer ze Zličína, příjezd do Monaka v osm ráno, přesun na okruh dle libosti a ve 20:00 hod sraz u autobusu a odjezd zpět do Prahy.
Praha-Plzeň-Rozvadov-Monako
Jako správný Čech se na cestu musím řádně připravit. Nechybí řízky, samozřejmě pivo, nějaké to nealko a hlavně rudé rekvizity, abych dal všem najevo, komu patří mé sympatie. V sobotu večer se dostavuji na pražský Zličín s pořádnou rezervou. Před autobusem už je hlouček různě barevných lidí. Samozřejmě nechybí příznivci Renaultu, McLarenu a jiných týmů. Zítra vám to ukážeme, říkám si.
Konečně vyrážíme na cestu. Autobus ještě staví v Plzni, kde dobírá další cestující. Poté, co bylo obsazeno poslední místo, dostáváme vstupenky na okruh. V Rozvadově čeká druhý autobus, který vyrážel z Brna a společně definitivně opouštíme území ČR.
Musím říci, že už jsem zapomněl jaké to je sedět jinde než za volantem. Jsem z toho trochu nesvůj ale co, aspoň si můžu dát pivo. V pohodlném autobuse je k dispozici chlazená třetinka za dvacet korun. Kafe, čaj a podobné teplé nápoje jsou zdarma.
Vlivem různých zdržení přijíždíme do Monaka až v půl desáté, tedy o hodinu a půl později oproti plánu. Naše vstupenky nám umožní přístup na tribunu Rocher. Jsou to jedny z nejlevnějších vstupenek, takže není divu, že se nejedná o tribunu ale o svah nad silnicí. Navíc tu nejsou žádná čísla, takže kdo dřív přijde, ten dřív mele. U autobusu dostáváme instrukce ohledně návratu a hned poté rychle pelášíme na náš svah zabrat ta nejlepší místa. Ještě že autobus parkoval sotva pět minut od okruhu. Přibližně v deset jsme obsadili parádní výhled, který ovšem kazí jeřáb s kamerou. Máme před sebou pasáž od bazénu, jednu zatáčku a hlavně je velmi dobře vidět do boxů.
Čekání na start si krátím konzumací dovezených potravin a odbornou debatou ohledně postavení na startu. Příjemným překvapením je průjezd nové Laguny Coupé. Bohužel vzdálenost od trati je nad možnosti mého fotoaparátu. Škoda. Po půl druhé začínají vyjíždět monoposty z garáží a postupně se chystat na startovní rošt. A je to tady.
Nádherný hluk
Déšť slibuje zajímavou podívanou. Samozřejmě to nikomu nepřeji, ale tak trochu doufám, že uvidím nějakou tu pravou formulovou kolizi. Hned po průjezdu prvního monopostu mě chytl za srdce zvuk motoru. To je přesně to, co vám televize nikdy nepřenese. Najednou před vámi jede tohle high tech auto. Zvuk motoru, který zvládá i 18 000 rpm je úplně jiný, než známe z televizních přenosů. Po odstartování závodu se ztrhnul takový s prominutím kravál, jaký jsem snad ještě nezažil. Nicméně to byl kravál prostě skvělý.
V našem sektoru je jasná převaha příznivců Ferrari. Kousek před námi stojí velká skupina Poláků, kteří samozřejmě podporují Roberta Kubicu. Velice mě zaujalo, jak formule jezdí vlastně rychle. Na obrazovce se to nezdá, ale skutečnost je ohromující. Je naprosto neuvěřitelné, jak rychle projíždí tu jedinou zatáčku, kterou vidíme. Neméně zajímavá podívaná následuje po zajetí vozidla do boxů. Auto je v mžiku obsypáno bandou techniků a během pár sekund zase odjíždí pryč.
Abychom nebyli ochuzeni a záběry z ostatních částí okruhu, je zde umístěná velkoplošná projekce. Dokonce závod doprovází komentář v němčině, angličtině a francouzštině. Jenže pokud zrovna není na trati safety car, tak přes hluk motorů není vůbec slyšet.
Hurá na trať
V průběhu posledního kola začaly na oslavu houkat všechny jachty v přístavu. Zajímavý závod končí pro náš sektor nepříliš úspěšně. Z vítězství se raduje Lewis Hamilton. Hodně jsem se těšil, až nás vpustí na okruh a já budu sprintovat pod stupně vítězů. Jenže omyl. V Monaku se to zřejmě nedělá a na vítěze se můžou jít podívat jen majitelé nejdražších vstupenek. Přibližně půl hodiny po konci závodu konečně otvírají zábrany i nám. Všichni se hrnou na okruh.
Závod skončil, začíná byznys. Na trať jsou navezeny pípy s pivem. Nakonec neodolám a za pět Euro si také jedno pořizuji. Ohromný dav se hrne okruhem. Všichni nakupují suvenýry ve všudypřítomných stáncích. Původní plán, že si také zakoupím nějakou originální věc Ferrari rychle pouštím z hlavy. Vše, co má na sobě značku nějakého týmu je strašně drahé. 30 Euro za triko se mi teda dávat nechce. Nakonec se spokojím s trikem Monako. Památka pěkná a navíc jenom za 12 Euro.
Procházka a domu
Následuje procházka po trati. Trochu doufám, že někde najdu kus formule. Stačí malinký kus spoileru, prostě cokoli. Ani náhodou. Traťoví komisaři vše pečlivě uklidili. Navíc nestíháme projít celou trať. V osm večer už musíme být u autobusu. No co, nedá se nic dělat. Rychle pádíme na parkoviště, kde už čeká žlutý vůz.
Okolo poledne vystupujeme plni dojmů na Zličíně. Za ty peníze to rozhodně stálo. Byl jsem tam a zažil jsem to. Každopádně tento výlet vřele doporučuji. V letošní sezóně je v nabídce ještě VC Německa, ale ta už je vyprodaná. Zbývá tedy VC Maďarska, Belgie a Itálie. Já osobně plánuji opakování. Velice lákavá je italská Monza, ale to až příští rok.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: Miloš Dittrich
