Pomáhat a chránit? Leda schovávat se za popelnicí

Nedávno zde můj kolega líčil vlastní zkušenost, kdy se prokázalo, že někteří policisté jsou opravdu schopni pomáhat a chránit. Bohužel jsem před několika dny zažil další příklad toho, že heslo na zeleném pruhu policejních vozů je ve většině případů jen prázdná fráze. Někteří příslušníci si jej prostě vysvětlují po svém.

Vydáno: 25.7.2008

Mylně jsem se domníval, že příchodem nového silničního zákona vymizí tak zvaní policisté svačináři. V minulosti šlo o příslušníky, kteří si vyhlídli místo, kde se lehce dějí drobné přestupky. Na něj se postavili a vybírali stokorunové pokuty. Mezi motoristy se ve vtipu říkalo, že si tak přilepšují na svačinu.

Bohužel, tento policejní folklór nevymizel a já jsem se spolu s redakčním kolegou Martinem stal jeho obětí. Dali jsme si schůzku před plaveckým stadionem v Podolí, abychom pak společně s naší fotografkou mohli vyrazit na focení snímků srovnávacího testu. Jakou ulicí jsme do parkoviště vjeli, takovou jsme zase odjeli. A to byla fatální chyba.

Z policejního vozu číhajícího za rohem vyletěl rozzuřený příslušník: „Odstavte to a pak mi vysvětlíte, jak to, že jste vjeli do zákazu!“ Se slušným pozdravem se ani neobtěžoval, byl rozčílený, jako bychom mu právě přejeli nohu.

Až od něj jsme se dozvěděli, že se na parkoviště před podolským plavečákem jedním směrem vjíždí a druhým vyjíždí. Zákaz vjezdu platí na stejně široké ulici, která není frekventovaná a má délku sotva pár metrů. Značka je navíc lehce přehlédnutelná, zvlášť v případě, že přijedete na kraj parkoviště, pak se couváním otočíte a vrátíte se zpět.

Za tento přestupek jsme oba dostali pokutu 2000 korun a možná i nějaký ten bod. Taková sankce člověka určitě poučí a udělá z něj lepšího řidiče! Za dva metry v zákazu na prázdném parkovišti je to jistě oprávněný trest! Vzpomínám si na obdobnou situaci u nemocnice na Karlově náměstí. Tenkrát jsem hledal místo na zaparkování s nemocným devadesátiletým dědou na sedadle spolujezdce. Za bukem tam číhali také! Bylo to za 500.

Člověku se nemá přát nic zlého a tak doufám, že pan policista (který se poté naštěstí zklidnil a choval se již i vcelku přátelsky) večer usnul s pocitem dobře vykonané práce. Já si tento měsíc odpustím koupi nové košile.

A vy, milí čtenáři, až budete bloudit po parkovišti před plavečákem s autem plným zlobivých dětí nebo před nemocnicí na Karláku s těžce chodícím pacientem, dávejte si pozor. Někde za popelnicí tam policisté pomáhají a chrání.

Text: Jan Markovič

Galerie