Japonská automobilka uvedla na český trh druhou generaci Nissanu Murano. Vypadá moderněji, je levnější a přitom si ponechala všechna pozitiva předchozího ročníku: luxusní výbavu, bezstupňovou převodovku CVT a výkonný šestiválec s objemem 3,5 litru. Využil jsem proto pozvání a ujel prvních pár kilometrů v novém Muranu.
Vydáno: 22.10.2008
Když jsem viděl poprvé obrázky nového Nissanu Murano, byl jsem trochu zklamaný. Design exteriéru byl až příliš přehnaný. Těžko se to popisuje, ale znáte ten pocit, že tu prostě něco nesedí. Přitom předchozí Murano se mi při redakčním testu líbilo. Navíc vyhrálo cenu jako nejhezčí auto světa, a teď přijde tohle!
Na živo nejlépe
Jenže když jsem pak na živo viděl nové Murano v bílé barvě před pražskou restaurací Soho, kde se konaly první testovací jízdy, okamžitě jsem změnil názor. Fotografie totiž jako obvykle tak trochu zkreslují a auto je živě opravdu mnohem hezčí. Už mi nevadí ani to neobvyklé žebrování v rovině se světlomety a velkým logem Nissanu. Murano se prostě povedlo i podruhé.
Návrháři kladli důraz na to, aby se od svého úspěšného předchůdce (zejména ve Spojených státech), zas tolik nelišilo. Z bočního profilu si je spolu můžete tvarově dokonce splést. Záď je zase inspirované malým bratříčkem Qashqai.
Jestliže zvenčí jsou zachovány veškeré proporce, uvnitř bylo vše totálně přepracováno. Skvěle vypadají budíky s oranžovo-červeným rámováním a rudou ručičkou uschované v tubusech, které se vzájemně překrývají. Tady jde už o takové umělecké dílo a totéž se dá říci i o zajímavě tvarovaném volantu.
Vprostřed mohutné palubní desky je jako dříve umístěn displej navigace, který obstarává i couvací kameru. Výhradu mám právě k jeho rozlišení a grafice systému, která mohla být v dnešní době o něco detailnější. Ovládání je jednoduché pomocí tlačítek, některá jsou už trošku dál z řidičova dosahu. Velký středový tunel s voličem automatické převodovky skrývá několik přihrádek a vytváří předěl mezi bohatě profilovanými sedadly. Ta jsou samozřejmě elektricky nastavitelná po všech směrech.
Vylepšený šestiválec
Po nastartování je vidlicový šestiválec slyšitelný, ale pokud chcete, vnímat jej vůbec nemusíte. Murano poskytuje dokonalý komfort, co se týče akustiky i jízdy. Ta je s vozem příjemně hladká a je cítit, že byl podvozek naladěn opravdu na příjemnou notu. Horší to je trošku v ostřejších zatáčkách. Nevadí, s Muranem stejně Rally Monte Carlo jezdit nebudete. Naopak, aristokraticky z vyššího postu se budete jen dívat na nesmyslně kmitající provoz malých vozů pod vámi.
Škoda, že jsem neměl na svezení více času a musel auto před dalšímu z řady kolegů, kteří už netrpělivě přešlapovali před restaurací. Nissan si totiž už s beztak dobrým motorem pohrál a zvýšil jeho výkon, točivý moment a naopak snížil emise. Výsledkem je, že Nissan Murano má teď pod kapotou V6 o objemu 3,6 litru, výkonu 252 koní a točivém momentu 334 Nm při 4400 otáčkách v minutě.
Když k tomu přidáme bezstupňovu automatickou převodovku CVT, jízda s vozem je parádní. Stačí prostě sešlápnout plyn a Murano zrychluje rovnoměrně na do jakéhokoliv limitu. U šestiválce, který ve starší podobě používal i sporťák Nissan 350Z, je trochu cítit váha Murana, se kterou musí pracovat. I tak je ale zrychlení z nuly na stovku za osm sekund u takového auta výborný parametr.
I pro N1
Nissan letos hodlá v Česku prodat 56 kusů. V jeho prospěch hovoří několik zásadních argumentů. Cena je mnohem nižší, než u starší verze. V provedení Confort přijde Murano na 1 130 000 korun v luxusnějším Premium pak 1 220 000 korun. To není vůbec špatné. A navíc se chystá i homologace pro podnikatelskou verzi N1.
Text a foto: Jan Markovič
