Pokud máte rádi rychlou jízdu a vlastníte silný stroj, máme pro vás dobrou zprávu. Sama policie přiznává, že představujete velký problém. Hlavní ale je, že se to v blízké době jen tak nezmění. To v Německu už našli řešení. A pomůckou jim k tomu byla obyčejná manželská nevěra.
Vydáno: 7.4.2008
Všichni dobře víme, že dnešní svět je nespravedlivý. Bohužel to platí i na silnicích. Protože někteří dodržovat limity musí a jiní ne. Konkrétně mám na mysli kontrolu rychlosti. „Závodní“ motocyklisté to jistě dobře vědí. Na snímcích, které mají dokázat překročení maximální povolené rychlosti musí být vidět tvář řidiče. Bez přilby jezdí jen blázen, takže to je první slabé místo slavných kamer. Dalším problémem je fakt, že motorka má SPZ pouze vzadu. Co s tím?
V Německu je hotovo
Podle policie jde o velký problém a řešení je v nedohlednu. Začít se totiž musí změnou zákona. Než se naši politici dohodnou, tak to chviličku trvá.
Podobný problém se objevil i v Německu. Tam se v současnosti pořizují snímky zezadu a motorkáři mají smůlu. Navíc nemusí být vidět tvář jezdce. Ptáte se jak k tomu došlo? Důvod je úsměvný. Vše původně probíhalo stejně jako v České republice. Pro urychlení následného řízení se posílaly fotky majiteli vozidla rovnou domů.
O motorkářských vylomeninách se dočtete zde:
Naháči na motorce i smrt
A to byl problém. Někteří pánové se nechali takto vyfotit s pěknou blondýnkou na sedadle spolujezdce. Dopis přišel domů a ouha, manželka byla bruneta. Po několika stížnostech musela přijít změna zákona, která jako bonus přinesla postihy i pro jednostopá vozidla.
Možnost postihnout piráty na dvou kolech chybí nejen v případě měření rychlosti. Příslušníci dopravní policie říkají, že jsou na ně ve většině případů krátcí. Pokud jezdec sám nezastaví a začne ujíždět, je to problém. Nahánět je ve služebních felíciích je zcela nemyslitelné.
Český Rossi v policejní uniformě?
Stejně tak i vize, že by se po Českých dálnicích proháněli drsní policisté na nadupaných mašinách a řítili se za civilním Valentinem Rossim. Z hlediska bezpečnosti je to zcela nereálné. Když už náhodou mají policisté jezdce na dosah, neváhá ujet například přes park.
Bohužel policie nám potvrdila to, co všichni už dávno vědí. Osobně tyhle závodníky přímo nenávidím. Někteří jezdí stylem, že bych je nepustil ani na horské kolo. Na tyto exempláře pak přezdívka „dárci orgánů“ padne velice přesně. Jenže většinou je do toho zapleten i někdo další, který dobrovolně rozdávat nechce.
Nechci házet všechny příznivce motorek do jednoho pytle. Jestli si chcete hrát na Valentina, Capirossiho a spol., běžte na okruh. Těm ostatním přeji pěknou sezónu 2008.
Text: Lukáš Dittrich