Snad každému motoristovi se přihodila nějaká nepříjemnost, která nečekaně zkomplikovala cestu. Příčinou problému nemusí být jen vadná technika, může zapůsobit i lidský faktor. Když se vše odehraje na neznámém odlehlém místě v noci, vznikne prekérní situace. Vše se ale může náhle obrátit v dobré, pokud budete mít štěstí a potkáte policisty, kteří se řídí svým heslem.
Vydáno: 3.6.2008
Už několikrát jsem měl smůlu, že autu, ve kterém jsem jel, se najednou nechtělo pokračovat z nějakého důvodu dál v cestě. Zatím to bylo vždy v cizím autě a když řídil někdo jiný. Shodou okolností se pokaždé velmi rychle na blízku objevila policie, ať už se to stalo na dálnici nebo třeba uprostřed města.
Poslední příhoda se odehrála přibližně dvě hodiny po půlnoci. Vraceli jsme se s přáteli půjčeným autem po zhruba 250km dlouhé cestě zpět do Prahy. Byli jsme všichni dost unavení a kamarád, který řídil, omylem špatně odbočil, takže jsme si o několik desítek kilometrů zajeli. Bohužel si neuvědomil, že hladové oko svítí už poměrně dlouho a problém byl na světě.
Mně se už dvakrát povedlo s mým bývalým postarším benzíňákem „doplachtit“ několik set metrů až přímo ke stojanu pumpy. Alespoň jsem si vyzkoušel kolik auto opravdu zvládne ujet, protože mi nefungoval plovák rezervy a o stavu nádrže mě tedy informovala pouze ručička. Tehdy jsem ale vozil s sebou záložní pětilitrový kanystr, abych předešel nepříjemnostem.
V zapůjčeném autě ale pochopitelně žádný kanistr, natož s naftou, nebyl. Jelikož se to odehrávalo na dálnici, nechali jsme unavenou spolujezdkyni odpočívat v autě s tím, že se půjdeme podívat za horizont, jestli náhodou není nějaká pumpa na dohled. To bylo asi jediné, co šlo udělat, než bychom začli někoho budit telefonem a otravovat, ať za námi přijede. Udělali jsme jen několik kroků od auta a zastavila u nás policejní fabie. Dva poměrně mladí policisté se nejdříve vyptávali co se stalo. Když jsme jim to vysvětlili, usmáli se a nabídli nám, že nás odvezou na nejbližší pumpu.
Poprvé v životě jsem tedy zažil, že mi policisté takto pomohli. Dříve jsem v podobných situacích narazil buď na nepříliš vlídné jedince, kteří se za každou cenu snažili přidělat člověku co nejvíce problémů, nebo dokonce na městské policisty, kteří naše odstavené nepojízdné auto v zákazu vjezdu hned vedle magistrály pouze komentovali slovy „jeďte odsud do prdele“ a vůbec je nezajímalo, že to v tu chvíli prostě nelze. Měli tehdy poblíž většího hříšníka, řidiče zájezdového autobusu, který se rozhodl uprostřed města v zákazu vjezdu svůj autobus trochu omýt. Pozorovali jsme s přáteli, jak strážníci s velikou radostí nešťastnému řidiči rozkopali kbelík a lahve se saponáty. Nevím, co si tím chtěli dokázat, každopádně to bylo přinejmenším trapné.
Na základě těchto předchozích zkušeností s policií mi heslo na policejních autech připadalo spíše směšné. Jsem ale velmi rád, že existují i policisté, kteří opravdu pomáhají a nesnaží se jenom na lidech vyžívat a dávat jim najevo, že oni jsou tady páni.
Můj názor je, že za několik posledních let úroveň policistů velmi stoupla. Jejich řady opustilo poměrně mnoho nepoctivých jedinců, kteří měli své vlastní zákony, vypisovali falešné pokutové bloky nebo nějakým jiným způsobem zneužívali své pravomoci. Doufám, že mezi nimi budou přibývat převážně mladí rozumní lidé, kteří už nepamatují zelené uniformy.
Text: Dan Fojtík
