Muž a žena v automobilu, muž řídí. Dvojice jede na místo, které nezná a ztratí se. Řidič ovšem místo toho, aby zastavil, jak mu radí parnerka, a zeptal se na cestu, raději bezcílně křižuje okolí a snaží se cestu najít sám. Je vám tahle situace povědomá? Standardní, řekl bych. Podle britské studie takhle muži najezdí každý rok přes 400 kilometrů.
Vydáno: 31.8.2010
V současné době „slepé“ jízdy s navigací se podobná scénka odehrává v automobilech stále méně často, přesto ji několikrát za život zažil určitě každý. Mužská zarputilost a ješitnost je v takovýchto momentech úsměvná, ale zarážející.
Důvody, které stojí za chováním mužů, bohužel studie neudává. Pravděpodobně se jedná o zachování tváře a zachování teritoria. Britští vědci také uvádějí, že 41 % mužů nepřizná, že neví kde je a kudy má jet. Jejich bloudění trvá v průměru půl hodiny a 12 % mužů hledá cestu na vlastní pěst, dokud ji nenajde.
Pokud už se řidič uvolí zastavit a zeptat se, čtvrtina „ztracených“ se raději zeptá ženy, než muže, a 40 % mužů nevěří, co jim kolemjdoucí poradí.
Naopak řidičky komunikují ochotněji. Pokud sedí za volantem žena a ztratí se, zeptá se na cestu v 74 % případů téměř okamžitě.
Vtipné vyprávění o hledání cesty ovšem dostává i druhý rozměr. Cena paliva, kterou takto zbytečně řidiči spotřebují se v průměru šplhá šedesáti tisícům korun v průběhu celého života.
A do jaké kategorie patříte vy? Používáte navigaci, dokážete se zeptat anebo se řadíte mezi okružní jezdce?
Text: Redakce
Foto: ilustrační
