Jehle Saphier: jak Lichtenštejnsko snilo o vlastním sporťáku

Je polovina osmdesátých let a ospalé alpské knížectví Lichtenštejnsko prožívá klidné období daňového ráje. V městečku Schaan ale sní čtyřicetiletý tuner Xaver Jehle o jediném voze, který kdy vznikl na území této maličké země vklíněné mezi Švýcarsko a Rakousko. Bude to sporťák s nevídanou karosérií a neslýchaným výkonem: Jehle Super Saphier.

Vydáno: 27.6.2009

Xaver Jehle založil svou firmu v roce 1978. Zpočátku se věnoval jen tuningu. Upravil například italský sporťák De Tomaso Pantera, kdy se mu z jeho šestilitrového V8 podařilo vydolovat až 650 koní. Docela slušná porce na tehdejší dobu! Jenže s úpravami sportovních vozů se postupně v hlavě tohoto technika zrodila myšlenka na výstavbu vlastního sporťáku. Sedl k rýsovacímu stolu a v roce 1982 byl na světě první prototyp modelu Saphier.

A bylo to auto vskutku bizardní. Jeho vzhled způsobil v tehdejším tisku rozruch. Brutální kupé nejvíce připomíná trojhránek alpského sýru (zejména ve žlutém lakování). Vůz o rozměrech 4030 x 1700 x 1300 mm byl postaven na základu Volkswagenu Brouk a poháněl ho motor také z dílny VW. V prototypu šlo o řadový čtyřválec OHC s objemem pouhých 1457 ccm. Pohonná jednotka byla umístěna uprostřed, tedy před zadní nápravou a poháněla zadní kola. Výkon prvního Jehle Spahier by ale rozesmál i zahradní sekačku: pouhých 54 koní. Později byl převrtán na 90 koní. Maximální rychlost vozu byla 170 km/h.

Lehká konstrukce

Jenže Jehle Spahier drželo v rukávu jedno eso. Mohlo se pochlubit lehkou konstrukcí. Karosérie byla kombinací polyesteru (ano!), lehkých kovů a byla upevněna na kovovou kostru. Výsledek se dostavil v podobě hmotnosti jen 750 kg. Nezáleží na tom, že prototyp byl na tom motorově špatně. Šlo hlavně o mimozemský vzhled. Do kabiny se přistupovalo přes výklopné čelo, do kterého bylo zamontováno přední sklo, boční okénka i střešní okno. Jak poznamenal Thomas Zwicker z magazínu Rallye Racing, jeden z prvních novinářů, kteří Jehle Saphier řídili, na slunci bylo pod sklem pořádné horko. Naštěstí šlo celou horní část povytáhnout a nechat proudit do těsné kabiny čerstvý vzduch. Navíc se výklopné čelo zvedalo samo pomocí pístů. Řidič do nich mohl napouštět nebo vypouštět vzduch a tím víkem manipulovat. Zvedala se i jednoduchá palubní deska s malým sportovním volantem.

Jehle Saphier působí na většině fotografií hodně futuristickým dojmem. Horší je to ale při čelním pohledu, nebo snímku zezadu. Záď vozu totiž není vůbec hezká a připomíná spíš nějaký zakrytý přívěsný vozík ze socialistické produkce té doby. Jednoduchá světla a velké okénko, skrz které se mohl řidič vysoukat v případě převrácení vozu na střechu, tomu už moc nepomáhají. Mimochodem, našli jste zpětná zrcátka? Všimněte si hranatých výstupků před bočním sklem, ty je ukrávají.

Potřeba výkonu

Xaver Jehle dobře věděl, že s dýchavičnou patnáctistovkou si nemůže dlouho vystačit. Jistě, díky ní byla cena vozu 16.300 švýcarských franků, ale bylo potřeba myslet i na movitější klienty, kteří si chtějí užít trochu zábavy za volantem. Proto v roce 1985 sáhl po dvoulitrovém řadovém čtyřválci z Wolfsburgu a představil Jehle Saphier 2.0. To už mělo výkon 150 koní a rychlost 230 km/h. Jenže i to bylo málo a tak zatímco se východní blok otřásal sametovou revolucí, Xaver Jehle roztrhal smlouvu s Volkswagenem a sáhl po masivním osmiválci od Fordu.

A právě v tuhle chvíli začíná řada fám a spekulací, které se nám ani dvacet let poté nedaří příliš rozlousknout. Jediné fotografie, ke kterým se můžete u Jehle dostat, jsou v naší fotogalerii. A sami musíte uznat, že jich není příliš mnoho. Vůz je postaven s poměrně vysokou světlou výškou a pneumatiky Wolfrace se nezdají být příliš schopné velkých rychlostí. Řada fandů ale tvrdí, že v roce 1989 vyjelo Jehle Spahier s výkonem 350 koní a maximální rychlostí 320 km/h a o rok později s výkonem dokonce 500 koní. Podle fanoušků měl vůz mnohem lepší konstrukci, než původní exempláře z první poloviny osmdesátých let.

Super Spahier: soupeř Veyronu?

Absolutním vrcholem pak prý je Jehle Super Saphier s cenovkou 300 tisíc švýcarských franků. Vůz, který měl být už v roce 1990 schopný soupeřit s vrcholem dnešních moderních supersportů: Bugatti Veyron. Podle řady tvrzení Jehle připravoval vůz s výkonem 1000 koní a schopností jet až 400 km/h (někteří hovoří dokonce o 440 km/h). Stačí se ale podívat na Veyron, spočítat si, kolik stál úsilí a peněz a jaké divadlo kolem toho francouzská značka dělá, když jeho majitel žádá o svolení použít speciální klíč na odjištění magické rychlosti 400 km/h. V tomto světle se Jehle Super Saphier uhánějící takovým šíleným tempem nezdá být reálné. A připomeňme, že bylo vybaveno jen pohonem zadních kol, která by se po sešlápnutí pedálu proměnila na hustý šedivý kouř.

Ať už je to jak chce, Lichtenštejnsko přestalo snít svůj sen o supersportu v roce 1993. Xaver Jehle ještě stačil slepit maketu už normálně vypadajícího modelu Artemis. Pak se ale po něm slehla zem a skončila tak jediná automobilka v historii alpského knížectví. Při pátrání po Jehle se nám podařilo objevit, že na své původní adrese In der Specki 14, 9494 Schaan, Lichtenštejnsko Xaver Jehle stále sídlí. Letos oslavil 65 narozeniny. Až někdy budeme projíždět kolem na zimní prázdniny, určitě se rádi zastavíme na slovíčko.

Text: Jan Markovič
Překlad materiálů: Markéta Šetinová
Foto: Archiv

Galerie