Hyundai i20 1.6 CVVT: zábava v mezích zákona

TEST: Stylové auto s korejskou značkou, takový je Hyundai i20 oblečený ve třídveřové karoserii. Zdá se vám to tvrzení odvážné? A to ještě není všechno. Bílá í-dvacítka totiž nejenže dobře vypadá, ale také dobře jezdí, a s nejsilnějším benzinovým motorem je rychlá a zábavná. V rámci možností, pochopitelně – jenomže ty možnosti jsou docela široké, když vezmeme v potaz, kolik taková low-endová stylovka stojí.

Vydáno: 20.1.2010

Malou í-dvacítku, která svojí velikostí konkuruje českoněmecké Fabii, jsme zatím otestovali dvakrát. Nejdřív jsme se projeli základní benzinovou dvanáctistovkou v i20 1.2i, poté jsme vyzkoušeli nejsilnější a nejvybavenější model v nabídce, naftový i20 1.6 CRDi.

V obou případech šlo o pětidveřové verze a v obou případech jsme konstatovali: je to velmi dobré auto, jehož největší síla leží pod částkou 300 tisíc, neboť za ty peníze se jedná o výborný poměr cena / užitek.

Ale právě cenou se dnes testovaný model vymyká ze spektra nejčastněji prodaných í-dvacítek. Zatímco nejlevnější Hyundai i20 vyjde na 220 tisíc korun, testovaný i20 s nejvyšší výbavou Style a nejsilnějším benzinovým motorem 1.6 CVVT svojí cenou 325 tisíc korun převyšuje i několik motorizací většího modelu i30.

Je naprosto jasné, že v téhle podobě a za tyhle peníze se nestane bestsellerem a dokonce není těžké ho tipovat na nejméně prodávanou motorizaci (nejsilnější nafťák 1.6 CRDi si asi koupí víc lidí, na vrcholu prodejů pak budou slabší motorizace). Ale přesto má benzinová šestnáctistovka něco do sebe. Posuďte sami.

Stylovka za pár kaček
Vzhled Hyundaie i20 v jeho pětidveřové podobě jsme hodnotili jako hezký, vyvážený a osobitý. V případě třídveřového provedení musíme chválu ještě zesílit, tentokrát se totiž designérům podařilo z lidového hatchbacku vytvořit stylově vypadající auto. K tomu ještě bílé lakování dodalo nádech luxusu a věřte nebo ne, líbil se nám i „karbonový“ polep střechy, o němž jsme se původně domnívali, že se mu budeme smát (vypadá o dost lépe, než polep „á-la Mini“ u Fabie).

Vzhled tohoto auta zkrátka překonává jeho cenovou kategorii o několik pater. Dokonce jsme si několikrát pomysleli, že by mohl plnit roli praktičtější a levnější alternativy takové stylovky, jakou je Lancia Ypsilon Momo Design. Kacířská myšlenka, že?

Stále stejně místa

Dobrý pocit jsme měli také z interiéru. Přístrojová deska je stejná, jako u pětidveřového hatchbacku, a v tomto případě (díky výbavě Style) zdobí černé plasty stříbrné doplňky, což vzhledu interiéru prospívá. Řemeslné zpracování přístrojovky je dobré a jediné, co se jí dá vytknout, je absolutní absence měkkých plastů. Naopak výborná se nám zdá ergonomie ovladačů, které jsou v naprosté většině umístěny logicky a očekávatelně.

Dobře vypadají i černo-červené sedačky, ke „stylovému“ autu se hodí. Na jejich adresu připojme ještě jednu poznámku: tentokrát nás netrápila kamenná tvrdost, jako u sedaček v prvních dvou testech, takže nám buď přes Vánoce natekly zadky, nebo Hyundai vzal naše výtky na vědomí.

Délka, šířka ani výška se u třídveřové karoserie nezměnila (3940 / 1710 / 1490 mm) a stejný zůstal i rozvor o délce 2525 milimetrů. Překvapivě nedošlo ani k redukci zavazadlového prostoru, jehož 295 litrů základního objemu lze sklopením zadních sedaček rozšířit na 1060 litrů.

Díky úbytku dvojice dveří se usnadnilo nastupování na přední sedačky a zhoršilo nastupování na sedačky zadní. Vpředu zůstalo místa stejně, jako v případě pětidveřové verze, tedy dost i pro větší osoby, a díky volantu stavitelnému ve dvou osách si nestěžujeme ani na přizpůsobitelnost řidičova pracoviště. Na zadní dvousedačce místa ubylo jak nad hlavou, tak před koleny (což vzhledem k podobě auta není překvapivé), i tak se ale osoby menšího vzrůstu svezou relativně pohodlně (homologována jsou sice tři místa, ale počítat s cestováním v pěti by bylo čiré bláznovství).

Zábava v mezích zákona

Hyundai i20 1.6 CVVT není žádné sportovní náčiní a rozhodně nečekejte, že se bude chovat jako nějaký hot hatch, ale je třeba uznat, že se zmůže na docela hbitou jízdu. S pohotovostní hmotností jen lehce přes 1100 kilogramů ani není divu.

Atmosférická šestnáctistovka nabízí výkon 125 koní (92 kW) při 6300 ot./min a nejvyšší točivý moment 157 Nm (4200 ot./min). Přes vyšší otáčky nejvyšších dosažitelných hodnot ale motor do značné míry stírá klasický neduh benzinových motorů, a to nutnost točit je hodně vysoko, aby vůbec něco předvedly. I starty od semaforů jsou tak docela svižné, v reálu motor citelně zabíral od nějakých dvou tisíc otáček.

Papírově je 1.6 CVVT dokonce o sekundu rychlejší při sprintu 0-100 km/h, než o fous silnější nafťák 1.6 CRDi s výkonem 128 koní – ten zrychlí na stovku za 10,4 sekundy, přitom náš benzinový to zvládne za 9,5 sekundy. Maximální rychlost 190 km/h rozhodně není ideální cestovní, nad dálniční sto padesátkou se začíná projevovat vyšší hlučnost motoru, méně povedené odhlučnění kabiny i jistá náchylnost na boční vítr. Chybějící šestka na převodovce ale nějaké rychlé dálniční sprinty stejně nedovolí, a musíme dodat, že nám docela chyběla.

U lacinějších aut patří mezi ostře sledované parametry i spotřeba. Ta se díky pětikvaltu při dálniční sto třicítce pohybuje kolem 8 litrů na sto kilometrů, mezi osmi a devíti litry osciluje i při ostřejším řádění. Naopak v klidnějším tempu může spadnout někam k šesti a pro běžné lidské ježdění v kombinovaném cyklu je třeba počítat se spotřebou 7 l/100 km, nebo lehce přes.

Stejně jako u dříve testovaných í-dvacítek se nám i tentokrát líbil poměrně tuhý volant, který dokonce (v omezené míře) prozrazuje, co se odehrává pod patnáctipalcovými koly. Milé je i to, že reakce na plyn jsou rychlejší, než v případě naftové šestnáctistovky, takže při snaze o ostřejší jízdu vás nebude nic omezovat. Nápomocen bude i povedený podvozek s ideálně vybalancovaným poměrem mezi komfortem a kvazi-sportovní tvrdostí, který sice v zatáčce dovolí znatelný náklon, ale kola bude statečně držet na povrchu zemském až do neobvyklého vyhrocení jízdní situace.

Stojí za to?

V závěru se musíme vrátit zpátky na začátek, k ceně. Už bylo řečeno, že třídveřový Hyundai i20 s benzinovou šestnáctistovkou koupíte od 325 tisíc korun (testovaný kus stál 343 tisíc), což je, pravda, více, než byste dali za středně vybaveného i omotorovaného Hyundaie i30, ležícího o kategorii výš (i30 je přitom opravdu povedené auto).

Ale pak je tu několik argumentů, které by mohly pár zájemců přesvědčit, že tohle je pro ně to pravé (byť netvrdíme, že taková by byla i naše volba). Navíc je v ceně nejvyšší výbava Style, která zahrnuje automatickou klimatizaci, rádio s CD/MP3 přehrávačem, ovládáním na volantu a zdířkou pro iPod-USB/AUX, elektrická okna, palubní počítač, kožený volant i řadící páku a pár dalších milých drobností. Z bezpečnostních prvků potěší instalace ABS s ESP a šest airbagů.

Krom toho – a bez ohledu na výbavu – mluvíme především o perfektním vzhledu a stylovém nádechu korejského auta (taky by vám ještě před pár roky tahle formulace připadala jako oxymoron?). A vedle toho je tu relativně silný motor, který s malým autem umí zahýbat docela sympatickým způsobem, poskytujícím poměrně zábavnou, pro řidiče atraktivní jízdu.

Výsledná známka 2

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: U pětidveřových verzí jsem dával trojky, tady musím být ale ještě o něco přísnější. Pozitivní je, že i přes zmizení dvou dveří se nesnížil objem kufru. Negativní je ale celé to zmizení dvou dveří. Je mi líto, ale nevím, proč bych si bral tohle auto, když na trhu je skoro stejně drahý pětidveřák, a ten je praktičtější. Dávám známku 3-
	Jana: V nejslabší benzinové motorizaci při prvním testu se mi ten Hyundai i20 moc líbil, a to ze dvou důvodů: byl bezpečný a stál málo peněz. V tomhle případě je to auto asi ještě bezpečnější, protože má vyšší výbavu s pár bezpečnostními prvky navíc, i když jen o kousek. Ale druhý argument byl rozmetán na kusy. To auto už nestojí 250-260 tisíc, stojí 340 a navíc je menší. V nejslabší benzinové motorizaci se mi i20 líbila, v nejsilnější není o co stát. Dávám známku 3
	Nikola: Líbily se mi i ty pětidveřové i20ky, ale tenhle třídveřák je ještě daleko lepší! Je pěkný sám o sobě, a navíc ta bílá barva z něj dělá opravdovou stylovku. Interiér není dokonalý a je tam moc plastu, ale aspoň se netopí v černých barvách, jako ty levnější verze. Proto ho přejdu s přimhouřením oka a přihlédnutím k nízké ceně. A vzhledem k ceně je to opravdu hezké auto! Dávám známku 1*
	Tomáš: Už minule jsem říkal, že téměř 130 koní naftové šestnáctky pro malé auto, jako je Hyundai i20, docela dostatečná síla. Taky jsem chválil přesné řízení a jisté chování na silnici, a to platí i teď. Navíc jsme měli tentokrát benzinovou šestnáctku, která je sice o fous slabší (125 koní, místo 128), ale taky rychlejší a nabízí charakter benzinového motoru, který je mi obvykle bližší. Takže samé dobré zprávy. Navíc tu ani nejsou ty rušivé prodlevy v reakcích na dupnutí na plynový pedál. Bravo! Celek se mi fakt líbí, tohle auto je moje jasná volba, kdybych musel vzít Hyundaie i20. Dávám známku 1
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Martin Jedlička
Foto: Zuzana Procházková

Konkurence v našich testech
Škoda Fabia			Seat Ibiza SC			Chevrolet Aveo

PARAMETRY

Základní cena Hyundai i20: 219.900,- Kč (všechny ceny včetně DPH)
Základní cena v provedení 3dv. 1.6 CVVT Style: 324.900,- Kč

Cena doplňkové výbavy: 18.524,- Kč

Celková cena: 343.424,- Kč

Galerie