Heslo českých řidičů: předbíhej, nebo tě předběhnou

Stávalo se mi to takřka každý den. Poslušně jsem se šinul zácpou ve správném pruhu, zatímco druhý jdoucí jiným směrem zůstával volný. Čert našeptával: Jeď tam, a až bude mezera, nacpi se zase zpět. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než ho poslechnout. Protože podobné myšlenky pokaždé napadly neúnosné množství řidičů.

Vydáno: 18.6.2009

Ano, přiznám se. Několikrát jsem se zachoval jako dav nedočkavých spěchačů, jenže co asi tak jiného člověku zbývá, když se půl hodiny plouží kolonou a pak se před něj nějaký chytrák nacpe bez čekání a jako by se nechumelilo?! Takových míst je v Praze nespočet a kdyby člověk pokaždé poslušně čekal, nemá šanci se nikam dostat.

Snad nejhorší situace je nahoře v Patočkově ulici při čekání na odbočení do Strahovského tunelu, který vás pak svižně dovede na Smíchov. Několikrát za den se v levém odbočovacím pruhu vytvoří kolona dlouhá půl kilometru, která občas zasáhne až do frekventované křižovatky se Střešovickou ulicí.

Lidé, kteří se poslušně sunou v onom odbočovacím pruhu mají smůlu, že vedle nich je další vedoucí rovně směrem na Břevnov. Pokaždé, když dole naskočí zelená, začne se masa pomalu tlačit do tunelu a mezi auty se vytvoří rozestupy akorát tak velké pro nějakého chytráka. Ten udělá hop a je zadarmo vpředu. A ostatní zase musí čekat trpělivě dál. Takhle to jde pořád dokola a čekací doba tak neúprosně roste.

Snažil jsem se drzost nevychovaných řidičů eliminovat bleskovým až skoro nebezpečným posouváním za autem přede mnou. Jednou přijel řidič v Oktávce, hodil levý blinkr, a že se nacpe, jako by nic. Podíval jsem se na něj a rozhodně zakroutil hlavou: NE! Výsledkem bylo troubení, jasné nadávky a zdvižený prostředníček.

Podobné fronty jsou všude po metropoli a vždy se najde nějaký drzoun, který se cpe, bliká o sto šest a předstírá, že vás nevidí. Ví moc dobře, že raději ustoupíte. Překvapuje mě množství ostatních, které takové lidi pouštějí.

Jenže co s tím? Všichni se evidentně řídí heslem „předbíhej, nebo tě předběhnou“. Ve frontě na poště by si to nikdo nedovolil, jenže auto je anonymní. Kéž by byli všichni k sobě ohleduplní a stáli spořádaně tak, jak se má! Kolona by utíkala mnohem rychleji a nikdo by neměl pocit, že když se bude chovat slušně, tak ostrouhá. Tak jako já.

Text: Jan Markovič
Foto: Internet

Galerie